ANALÝZA: Rok zbytečné blokády. Vyjde Katařanům „drzost“ à la Charta 77?

Jitka Jeníková

Titulní stránky novin a homepage webových serverů patří teď setkání amerického prezidenta Trumpa se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. Vloni touhle dobou stejný prostor patřil téměř výhradně zprávám, analýzám a predikcím osudu jedné velmi malé a velmi bohaté země v Perském zálivu. Minulý týden uplynul rok od doby, co Saúdská Arábie spolu se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Egyptem zahájila blokádu Kataru. Jen co utichl prvotní rozruch, dovezly se krávy, do regálů se vrátily potraviny a život v podstatě do běžných kolejí, přestal se svět (vcelku logicky) o situaci zajímat. Po roce je vhodný čas podívat se, co tedy rok trvající blokáda Kataru (ne)způsobila?

Na mrtvém bodě

Po prvotním šoku se otevřely nové zásobovací cesty a razantně posílila domácí potravinová produkce. Hodně tratily národní aerolinky Qatar Airways, kterým zákaz operování na celkem 18 letištích v zemích, jež blokádu vyhlásily, způsobil značnou ztrátu. Ani pro Katařany žijící v SA, SAE nebo Bahrajnu to nebyl nejspíš zrovna jednoduchý rok. Po vyhlášení blokády dostali tři týdny na to, aby zemi opustili a vrátili se do Kataru – bez ohledu na to, co v zemi dělali nebo jaké k ní měli vazby. A vyjednávání, jehož se zhostil sousední Kuvajt, nikam v podstatě nevedla. Ten, kdo vloni předvídal, že celá blokáda ustrne na mrtvém bodě, se může poplácat po rameni. Měl pravdu.

Rosněfť si pochvaluje záchranu z Kataru. Po krachu dohody se CEFC je z něj vlastník pětiny akcií

sinfin.digital