K čemu máme vojáky? Aby s americkými spojenci bojovali za svobodu Afghánců. Glosa P. Novotného

Pavel Novotný

V Afghánistánu umřeli čeští vojáci. Ocitli se v situaci, které nelze zcela předejít. Bojovali v zemi, která je většině Čechů neznámá. Populisté i komunisté hovoří o zbytečné oběti na cizím oltáři, islamofobové zvedají prst a varují před všemi muslimy. Ano, skon uniformovaných mužů není přelomem v sedmnáct let trvající válce. Přesto – či proto – je třeba zopakovat, proč Češi mají v Afghánistánu být.

Uniformám ne vždy rozumím. Jako novinář jsem měl možnost pobývat jak s obyčejnými Afghánci, tak se zahraničními vojáky včetně těch českých. Za několika bariérami i venku na hlídce, zkrátka v izolovaném, přísně organizovaném armádním světě, platí pravidla, které civily občas překvapí. Mnozí – nikoli všichni – lidé v českých uniformách navíc přemýšlejí po svém: obrněnými vozy zněl na konci minulého desetiletí nejčastěji Daniel Landa, v prezidentských volbách tu jasně vyhrál Miloš Zeman.

Útok v Afghánistánu: Nikdy nelze předvídat vše, atentátníci nevypadají jako ve filmu, říká Šulc

sinfin.digital