Bratrem klíčového propagandisty KLDR: Šrámy korejské války nemizí, rozdělené rodiny si nerozumí

abe

Válka v 50. letech nerozdělila jen korejský poloostrov, ale i tisíce rodin, mezi kterými se rázem ocitly neprostupné hranice. Některé se ani po více než šedesáti letech nesetkaly, pro jiné naopak bylo opětovné shledání rozčarováním. Vzhledem k letům odloučení i rozdílné společnosti si totiž lidé z obou částí poloostrova často nemají co říct.

“Žili jsme dál naše životy, i když myslím, že matka na to nikdy nezapomněla,” popisuje magazínu The Atlantic Jihokorejec Oh Hyung Jae. Jeho 15letý bratr se nechal v 50. letech naverbovat so severokorejské armády. Znovu viděl svoji jihokorejskou rodinu až v roce 2000. Jeho matka se toho už ale nedožila.

Oh Young Jae se narodil v roce 1935 v Jangseongu, malé vesnici na jihozápadě dnešní Jižní Koreje. Byl druhým nejstarším ze sedmi dětí. Jen několik týdnů po začátku Korejské války do jeho vesnice vtrhla severokorejská armáda a okamžitě začala s indoktrinací dětí a mládeže. Vojáci je učili armádní písně, pořádali soutěže a propagandistická představení, která měla jedno společné - chudého sedláka v nich zneužival bohatý kapitalista vlastnící půdu.

Indoktrinace byla jen prvním krokem k tomu, aby Severokorejci zverbovali nové vojáky, které v následujícím konfliktu chtěli využít. A v případě Oh Young Jaea se jim to podařilo. 15letý hoch se rozhodl připojit k armádě a odvezli ho do několik kilometrů vzdáleného výcvikového centra. Jeho matka se s tím nesmířila a vydala se na cestu přes hory s novorozeným dítětem na zádech.

“Proč jsi sem přišla? Jdeš mi na nervy, odejdi,” řekl jí po shledání syn. Matka se na něj usmála a řekla: “Nevadí, viděla jsem tě a to je to hlavní, co jsem chtěla.” To bylo naposled, kdy mladý voják svou matku viděl. Jeho rodina pak o něm neměla žádné zprávy a sourozenci předpokládali, že padl v bojích. O tom, že žije, se dozvěděli až v roce 1967.

sinfin.digital