Recyklace mezi životem a smrtí. Vietnamskou vesnici živí likvidace odpadů, poznává i její úskalí

Táňa Glosová

Nejprve zničil průmysl vietnamská tradiční řemesla. Místo nich se tisíce lidí začaly věnovat recyklaci. Dělají to ručně, v pekelných podmínkách. Recyklace je živí a současně zabíjí, pozvolna a plíživě.

„Je v zájmu všech, abychom učinili naši zemi zelenější, čistší a hezčí“, hlásí jedna ze tří plechových cedulí nakřivo se tyčících z hnědozelené, stojaté a zapáchající říčky zanesené z obou břehů odpadky všeho druhu. „Životní prostředí znamená život. Spojme se a společně chraňme životní prostředí,“ píše se na další, jež se nachází těsně vedle mostu.

Na kole po něm projíždí štíhlý, asi třicetiletý Minh. Táhne za sebou vozík po okraj naplněný pytli s plastovými lahvemi. Za pár dongů je nakoupil od smetištních „scavengerů“ a veze si je na dvorek svého domku. Tam je pomocí nožíku zbaví nálepek a víček, vymyje je, a slisované je se ziskem prodá, obvykle do Číny. Dělá to tak „odjakživa“, naučil se to od svých rodičů, kteří v jejich „rodinném podniku“ také pracují. Pomáhá jim i jeho žena a brzy začne i desetiletý syn, který se do prostředí plného odpadků v podstatě narodil.

Recyklace je živí

Podobným způsobem se ve vesnici Xa Kieu čítající asi 800 rodin a nacházející se zhruba 30 km od hlavního města Vietnamu Hanoje, živí okolo dvou set domácností. Ostatní obyvatelé, kteří nepracují pro svůj „rodinný podnik“, třídí odpad jako zaměstnanci svých sousedů.

„Recyklace je zde zdrojem obživy téměř všech dospělých v produktivním věku,“ vysvětluje energická Dao Thi Huong, finanční konzultantka, která se ve svém volném čase zabývá ekologickými tématy a která nás po vesnici i přes vysoký stupeň těhotenství doprovází. Kromě různých druhů plastů — od lahví, přes klávesnice, plastové židle až po hračky nebo záchodová prkýnka — se zde ručně recyklují hadice, elektronická zařízení, kovy, dráty, obaly od sprejů nebo například celé součásti motorek a kol. Každá rodina se specializuje na jeden produkt.

Celé vesnice zabývající se jedním typem řemeslné výroby jsou ve Vietnamu tradicí. Odhaduje se, že v zemi je jich stále kolem 2 800. Ve městech se různé typy řemesel a obchodů s jedním typem sortimentu tradičně koncentrují do jedné nebo několika málo uliček. Industrializace postupem času donutila vesničany přizpůsobit se potřebám moderní společnosti. Kvůli tomu dochází k zániku některých původních řemesel a nahrazuje je například právě ruční recyklace.

„Mzda se pohybuje kolem 7 dolarů za den, což je o třetinu nebo polovinu víc, než si ve Vietnamu vydělá dělník v jiných profesích,“ vysvětluje Dao, proč se vesničané odpadků tak drží.

sinfin.digital