Hizbaláh. Uprchlické tábory, které praskají ve švech. Když parazitolog Václav Pech (30) balil kufry do Libanonu, netušil, že se nakonec nejvíc bude bát, aby se neudusil výpary z kamen nebo ho nepostřelili na svatbě.
Proč jste na misi s Lékaři bez hranic odjel?
Chtěl jsem vystoupit z rutiny, chtěl jsem skloubit dvě věci - dělat něco co má smysl a cestování s poznáváním nových míst a kultur. Oslovily mě i knihy od Jana Trachty (pediatra z motolské nemocnice, dlouholetého spolupracovníka Lékařů bez hranic - pozn, redakce). To když si přečtete, tak balíte kufry a jedete. A já už k tomu směřoval od VŠ. Tam jsem si vybral přesně takový obor, abych mohl být Lékařů bez hranic užitečný.
Kde přesně byla Vaše první mise?
V Libanonu, konkrétně v Tripoli a pak v údolí Bikáa. V lékařských zařízeních, která se starají o syrské uprchlíky. Obě místa, kde jsem působil, byla pár kilometrů od syrských hranic. Že je v Sýrii válka, ale člověk v této oblasti ani moc nepozná. U města Tripoli téměř vůbec, v údolí Bikáa a blízkosti hranic už bylo libanonských vojáků mnohem víc.