Není to poprvé, co příslušník provládní Afghánské národní armády (ANA) zabil koaličního, (papírově) spojeneckého vojáka. Vojáci ANA se chovají podobně jako jejich političtí šéfové z kábulské vlády: nechávají se korumpovat, podléhají ideologické manipulaci a bojovou morálku vykazují proměnlivou. Čas od času pak některý přeběhne k nepříteli, tedy k profesionálnímu vojsku radikálně islámského hnutí Tálibán.
Větší z vojáků měl výrazný knír a klidný úsměv. Jeho menší kolega se pyšnil plnovousem a rychle, zbrkle mával rukama. Seznámili se na vojenské akademii, kde společně studovali. Pak se jejich cesty rozešli: vyšší zůstal věrný prokomunistické vládě, za vlády islámských radikálů z Tálibánu (1996– 2001) byl proto jako nepřítel režimu vězněn a po propuštění se protloukal všelijak. To malý důstojník se naopak chytil u Tálibánu, a to jako profesionální voják. Před devíti roky, kdy jsem je v Afghánistánu potkal, se oba opět sešli ve stejně uniformě – měli na starost výcvik rekrutů Afghánské národní armády (ANA). Chovali se k sobě přátelsky, tedy přinejmenším tehdy a navenek.
