Vlajky Evropské unie jsou tu na každém rohu. Na letišti, před každým úřadem a dokonce i v mnoha restauracích. Jenže nejsem v žádném unijní zemi. Vedle vlajky s evropskými hvězdičkami tu vlaje vlajka s pěti kříži, tedy vlajka Gruzie. Gruzínci evropskými naznačují, že jsou v Evropě a že se chtějí stát součástí Evropské unie. Nyní je to ale vzdálený sen a není jisté, zda se přitažlivost unie pro Gruzii časem nerozplyne.
Geografická pojmenování jsou často otázkou politiky. Gruzínci tak dnes často zdůrazňují, že jsou součástí Evropy, ačkoliv podle mínění téměř všech geografů leží většina gruzínského území v Asii. Stejně tak Gruzínci tvrdí, že jsou křesťané, že jsou nejstarším státem, který přijal křesťanství (o tohle prvenství soupeří se sousední Arménií, která na něj má spíše nárok), a že jejich kultura je evropská. A celá léta je podle průzkumů veřejného mínění přes 70 procent Gruzínců pro to, aby se jejich země stala součástí Evropské unie. S Evropskou unií si tu spojují dvě věci. Ekonomické výhody a bezpečnost, tedy ochranu před Ruskem ale v poslední době i před Tureckem.
Momentálně se Gruzínci zajímají hlavně o první otázku a do Evropské unie vkládají až přehnané naděje. Doufají, že jim výrazně pomůže smlouva s EU známá pod zkratkou DCFTA, neboli dohoda o Hluboké a komplexní zóně volného obchodu, která začala platit předloni. Jde o to, že Gruzie bude v mnoha odvětvích součástí jednotného evropského trhu a bude moci využívat svobodu pohybu zboží, služeb, kapitálu. Gruzínci si myslí, že budou díky tomu více vyvážet do Evropské unie. Zejména zemědělské produkty, protože více než polovina Gruzínců pracuje v zemědělství. Už nyní navíc mohou Gruzínci volně bez víz cestovat do zemí EU.
