Zabýváte se jako sociolog vývojem na Blízkém východě a tvrdíte, že problémy této oblasti nejsou způsobeny jen islamismem či tamními diktátory, ale plynou z nerovnoměrné modernizace. O co se tedy jedná?
Na Blízkém východě podle mě v posledních padesáti letech dochází k nerovnoměrné sociální změně. Ta probíhala nepozorovaně, byla stranou mediálního zpravodajství i zájmu akademiků, ale vyústila do dnešní společenské a politické krize regionu. Něco podobného probíhalo v Evropě 19. a počátku 20. století. Tehdy to také v Evropě vytvářelo politickou nestabilitu. Docházelo k revolucím, rebeliím a terorismu, ale starý kontinent se s tím dokázal lépe vyrovnat.
Nerovnoměrný vývoj vidím ve čtyřech důležitých oblastech, které nejsou v souladu a čím dál více se rozcházejí. Jde o dramatickou demografickou změnu, která znamená, že roste počet obyvatel a přibývá mladých. Zároveň je tu rychlá sociální změna. Na rozdíl od našich představ, že Blízký východ a arabský svět jsou jen vesnice a velbloudi, žije 80–90 procent obyvatel této části světa ve městech. Nejde už o negramotné vesničany, ale vzdělané lidi. Rozšíření médií vede k tomu, že jsou informovanější. Oproti tomu pomaleji se mění ekonomika, která není schopna vytvářet dost pracovních míst pro další a další obyvatele a navíc je neproduktivní a závislá na ropné či jiné rentě. A k vůbec nejpomalejším změnám docházelo ve věci politických režimů. Tamní státy ztrácely schopnost vládnout na svém území, jsou čím dál tím méně schopné uspokojit požadavky svých obyvatel a dlouhodobě spíše posilují represivní aparát a autoritativní formu vlády. Lidé naopak mají stále větší požadavky na svoji spoluúčast na politice a rostou jejich požadavky na to, jak má správně politika vypadat. Celkově tedy příliš rychlé tempo sociální a demografické změny neodpovídá ekonomických změnám a už vůbec ne politickým změnám. Před arabským jarem řada režimů ještě utužila represe. To vytváří napětí a nestabilitu.
Co je příčinou demografické změny a proč se s ní Evropa dokázala vyrovnat, zatímco Blízký východ to nedokáže?
Znamená to, že se velmi rychle sníží úmrtnost, ale po dobu jedné až dvou generací se stále drží porodnost na stejně vysoké úrovni jako před tím. Výsledkem je v relativně krátké době dvou či tří generací několikanásobný nárůst počtu obyvatel. Zároveň to promění strukturu populace ve prospěch mladých dvacátníků a třicátníků.
Když jsem to srovnával s ostatními regiony světa, tak na Blízkém východě je tato změna nejrychlejší. Blíží se mu jen subsaharská Afrika. Někde se tato změna už zpomaluje – v Turecku, Tunisku či Íránu. To je podle mě jedna z důležitých příčin toho, proč právě tyto tři státy jsou na poměry Blízkého východu poměrně stabilní společnosti a proč je Tunisko jedinou zemí arabského jara, která má jistou šanci dotáhnout demokratizační revoluci do konce.
