Jako důležitý krok pro ochranu klimatu hodnotí někteří analytici středeční rozhodnutí norského parlamentu o budoucích investicích Norského státního fondu. Fond prodá značnou část svého podílu v uhelných a ropných společnostech a výtěžek investuje do obnovitelných zdrojů energie. Druhá část odborníků a znalců norské politiky však za tímto krokem vidí spíše geopolitické zájmy Norska.
Ať už je ale skutečným důvodem změny investiční strategie Norského státního fondu cokoliv, jedna věc je jistá. Rozhodnutí Norů zřejmě ovlivní chování i dalších světových investorů a jako takové tedy může mít celosvětový význam. „Mohli jsme udělat ještě víc, ale i tak je dnešek přelomovým dnem pro ochranu klimatu,“ prohlásil ve středu Martin Norman z norské pobočky ekologického hnutí Greenpeace. A co se vlastně tak zásadního stalo?
Ve zkratce řečeno jde o to, že se dosavadní „vědecko-politická“ debata o smyslu přechodu světové energetiky na obnovitelné zdroje přesunula do roviny tvrdého kapitalismu. Norský státní fond je státním „penzijním“ fondem, do kterého Norsko dlouhodobě ukládá peníze z prodeje ropy a zemního plynu a který má generovat zisk pro budoucí i současné generace Norů. Jako takový je pověstný tím, že jeho správci na základě zadání státu investují peníze tak, aby s minimálním rizikem dosáhli co největšího zisku.
O jak obrovské prostředky (a tedy i investiční vliv) se jedná, ukazuje jednoduchá statistika. Norský státní fond drží akcie více než 9000 společností v 73 zemích a spravuje celkový kapitál ve výši 930 miliard eur (23,8 bilionu korun). Vzhledem k tomu, že celá Česká republika hospodaří s rozpočtem zhruba 1,5 bilionu ročně, mohli by všichni Češi s penězi z Norského státního fondu „bezpracně“ žít celých 16 let, aniž by sami cokoliv vytvořili.
