„Za rok se musíte přijet podívat, kam se revoluce posunula. Já už budu třeba ministrem,“ smál se na závěr našeho rozhovoru aktivista a novinář Idír Tazirút, který proti alžírskému režimu perem bojuje už přes pět let. Do střetu se dostal i s alžírskými islamisty, když protestoval proti tomu, aby ovládli mešitu v jeho rodné vesnici. Teď promluvil pro INFO.CZ.
V roce 2014 jste zakládal protestní hnutí Barakat, které už tehdy odmítalo další kandidaturu prezidenta Abdalazíze Butefliky. Ten letos v dubnu po měsících protestů rezignoval. Jaká na ty roky nahlížíte?
V roce 2014 se prezident Buteflika připravoval na svůj čtvrtý mandát. O rok dříve ho ale postihla mozková příhoda, po které strávil 84 dní v nemocnici v Paříži. Takže jsme od té doby měli invalidního prezidenta.
Hlavní úkrok od demokracie nastal už v roce 2008, kdy Buteflika poprvé porušil ústavu. Ta zaručovala střídání u moci po dvou mandátech, Buteflika si ale zařídil třetí a z Alžírska se tak oficiálně stala diktatura. Okruh lidí okolo prezidenta – já jim říkám mafiánská rodina – se po roce 2013 rozhodl udržet moc za každou cenu. Od té doby zažíváme neustálou korupci, úpadek vzdělání, zneužívání justice a rozklad národní ekonomiky.
Daeš v mojí vesnici
Idír Tazirút se před dvěma lety ocitl před soudem v takzvané aféře Daeš v mojí vesnici (Daeš je arabská zkratka pro tzv. Islámský stát). Tazirút napsal na Facebook stejnojmenný post, v němž odsoudil salafistické extremisty, kteří se chtěli zmocnit rozestavěné mešity v jeho rodné vesnici Aghribs. V článku novinář rovněž popsal, jak mu tamní islamisté vyhrožovali. Jeden z nich poté podal žalobu kvůli pomluvě a soud vynesl 9. dubna 2017 rozsudek, podle něhož byl Tazirút odsouzen z šesti měsícům podmíněně a pokutě 50 tisíc dinárů (asi šest tisíc korun). „Režim mého obvinění využil,“ říká novinář.Vzpomínám si, jak jsme tehdy s přáteli diskutovali a říkali si, že není normální takhle pokračovat. V té době už lidé vnímali, že Buteflika je všehoschopný diktátor, který ničí zemi. Vedle něj byl ale zničený lid, jenž měl za sebou černé desetiletí plné terorismu, které zanechalo 250 tisíc mrtvých. Lidé se báli, aby se to zase celé nevrátilo, a Buteflika nám nabízel: Buď přijmete diktaturu, anebo se vrátí islámský terorismus, jenž tu byl dříve. My jsme se ale rozhodli pro jinou, třetí cestu – pro demokracii a odstranění korupce.
Riziko bylo ale v roce 2014 vysoké: režim si tehdy se svými penězi mohl kohokoliv koupit, dokonce i západní země, které poté mlčely o zločinech, jež se v Alžírsku děly. Buteflika mezitím pod stolem prodával naši zemi. Vyšli jsme proto do ulic a od 20. února do 17. dubna, tedy asi během padesáti dnů, jsme byli já a moji přátelé zatýkáni každý týden. Já osobně jsem byl zatčen jedenáctkrát. Zastrašovali nás, přišel jsem také o práci.
Když letos režim chtěl pro Butefliku pátý mandát, aby se udržel u moci, byla už situace poněkud jiná – státní kasa se vyprazdňovala a cena barelu ropy už nebyla taková, jako dříve. Lidé už pak cítili jako ponížení, že by si měli zvolit na další roky prezidenta, jenž není už od roku 2013 schopný ani vyslovit své jméno. A mafie už nemůže všechny uplácet. Ostatně oni Alžírsku ani dnes nevládnou Alžířané, já jim říkám vystěhovalci. Mají svá konta ve Švýcarsku, jejich děti studují ve Francii, pak tam i žijí. Jsou tam celé rodiny a oni se vracejí domů jen proto, aby nás dál sráželi na kolena.
Po demisi Butefliky jsou dnes vnímáni jako hlavní symboly režimu premiér Núreddín Beduí a dočasná hlava státu Abdalkádir Binsalah. Dalším mocným mužem je šéf alžírské armády Káis Salah. Jak ho vnímáte ve srovnání s prvně jmenovanými?
Od února jsou lidé v ulicích a vývoj se tak zrychlil, že mafie u moci už není schopná ulici kontrolovat. Zároveň ale chce zůstat za každou cenu u moci. Jak to udělat? Je třeba najít někoho, kdo za ně udělá špinavou práci. A to je Káis Saláh.
K tomu, aby uspěl, potřebuje i velmoci, které v Alžírsku působí, ať už to jsou Američané, Rusové, nebo Francouzi. A je třeba dodat, že Káis Salah působil jako důstojník ve francouzské armádě, narodil se roku 1930 (Alžírsko získalo nezávislost v roce 1962, pozn. redakce). Jeho syn je pak jedním z nejzkorumpovanějších byznysmenů na východě země. A tenhle člověk nám teď bude vysvětlovat, jak udělat Alžírsko lepším, jak zamete se korupcí… Vždyť on sám je jejím obrazem!
Myslím, že nyní nemají na vybranou, odejít musí všichni včetně Káise Salaha. On opravdu není a nemůže být tím, kdo by nás provedl složitým přechodným obdobím k demokracii. My se nyní snažíme mírumilovnými protesty vylepšit poškozený obraz země, která je vnímaná jako špinavá a násilná. To chceme změnit. Ona nakonec ani Francie, která je pyšná na svou demokracii, nezvládá vše skvěle. Podívejte se na žluté vesty.
Zmínil jste zahraniční mocnosti. Jak vnímáte vliv Francie v současném Alžírsku?
Jak víte, jsme považováni za bývalou francouzskou kolonii, těch ostatně měli v Africe většinu. Na konci padesátých let je sice Francie opustila – země získaly suverenitu a nezávislost – dosadila do nich ale své lidi. A s Alžírskem podepsala dohodu, která například zachovala francouzský vliv v alžírském ropném průmyslu. Ten vláda znárodnila až v roce 1971. Takže jsme čekali od roku 1962 do roku 1971.
