„Matka ji drží za nohy a ví, že je konec." Blok lékaře Tomáše Šebka o zoufalé záchraně v Jižním Súdánu

Tomáš Šebek

V totálním zoufalství podávám další dávku diazepamu do žíly. Alespoň na pár vteřin povolil tetanický stisk žvýkacích svalů té mladé slečny pode mnou. Strčím ji mezi zuby vzduchovod, dokonce se mi ho podařilo dobře umístit hned napoprvé. Když vytahuju, zkousne můj prst mezi zubem a vzduchovodem. Svinská bolest. A hlavně svinská síla tetanických svalů, proti kterým jsem v momentálních podmínkách prostě krátký! Holka je napnutá jak luk, vypjatá přes záda. Pěsti sevřené. Marně se snaží udýchat ten strašlivý celotělový stah. Je to moment, kdy svaly bojují proti vlastnímu tělu. A přináší tím smrt ...

Večer jsem dopisoval předchozí kapitolu, když mi začaly v desetiminutových intervalech chodit malarické děti v horečkách. Přijali jsme jich během hodiny celkem šest. Naštěstí ani jedno zoufale rozsypané. To by znamenalo v takhle krátkém sledu pohromu. Dávkujeme antimalarika, infuze na dehydrataci z průjmů a zvracení. Ordinujeme testy krevního cukru, který může při malárii významně klesnout. Začínám se v tom trochu orientovat, a tak mám radost, že nad těmito pacienty jen nepostávám a nepokládám stupidní otázky svým kolegům. Za chvíli máme tuhle mateřinku od jednoho do tří let věku uloženou na naší stabilizační jednotce hluboko v poušti Jižního Súdánu. Když hnětu těsto na páteční pizzu, volají mě zpět. Emergency.

„Byly jsme v noci ve stanu se 150 muži,“ říkají exkluzivně pro INFO.CZ Češky, které pomáhají uprchlíkům

sinfin.digital