Podle dokumentu, který unikl z vnitřních okruhů Evropské unie, by k útokům v Berlíně, Paříži nebo Bruselu nemuselo dojít, pokud by na hranicích schengenského prostoru fungovala lepší kontrola. Všichni atentátníci totiž v určitém bodě před svým činem překročili vnější hranice EU, aniž by při tom narazili na vážnější potíže nebo jejich počínání odpovědné orgány monitorovaly.
V několika případech se tak prokázalo, že ačkoliv byli potenciální – a později skuteční – teroristé v rámci Evropské unie předmětem zostřeného dohledu, nijak jim to nebránilo v tom, aby mohli její hranice opustit a zkontaktovat se s vůdci své organizace.
Další kapitolou, která je z bezpečnostního hlediska v současné situaci pochybná, je pak jeden ze základních pilířů EU, jímž je volný pohyb osob. Krveprolití v několika evropských městech totiž ukázala, jak to usnadňuje atentátníkům útěk nebo i dopravu materiálu potřebného k realizaci jejich plánů.