Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Před 81 lety pomohl detektor lži usvědčit první zločince. Co všechno dnes umí odhalit?

Před 81 lety pomohl detektor lži usvědčit první zločince. Co všechno dnes umí odhalit?

Detektor lži, odborněji nazývaný polygraf, se u nás používá více než 35 let. V Americe ale dnes slaví jeho první použití mnohem významnější výročí. Přesně 2. února 1936, před 81 lety, byli s jeho pomocí úspěšně usvědčeni první zločinci.

Polygraf dnešní doby, ač to tak může na první pohled vypadat, ovšem není žádný Deus ex machina, který by pomohl k okamžitému rozluzlení daného případu. Zaznamenává pouze pár fyziologických veličin – například srdeční puls, krevní tlak, dýchání, pocení a velikost zornice oka. V moderní době se využívá i hlasový snímač dešifrující známky stresu v mluveném projevu.  

Člověku na něj napojenému se klade série otázek, přičemž jeho metoda spoléhá hlavně na to, že daného člověka při lhaní nechtěně prozradí právě výše popsané pochody jeho vlastního těla.

Vyšetření detektorem lži navíc nevypadá tak, jak ho známe z televizních krimiseriálů. Otázky vytváři spolu s vyšetřovatelem i renomovaný psycholog a přístroj při samotném procesu obsluhuje další odborník.

Detektor sám pravdu nebo lež jasně nesdělí, je právě na lidech, aby fakta jím vypozorovaná dovedli k jasnému závěru. Použití polygrafu je čistě dobrovolné a stejně jako u nás nejsou jeho výsledky považovány za jasný důkaz viny či neviny.

Při svém prvním použití ještě před rokem 1936 měl navíc stále řadu jiných technických nedostatků – jednalo se o pouhé „prkénko" spojené s perem píšícím na papír, které se za použití neustále rozpadalo a doutnalo, přičemž jeho záznam nebýval vždy zcela jasně čitelný.

Možnosti práce na policejním ředitelství v Los Angeles za přítomnosti nejmodernějších technologií však přinesly své ovoce. 2. února 1936 byli po jeho použití dva výtržníci odesláni před soud a následně skutečně odsouzeni.

Leonardu Keelerovi, který se na jeho vývoji nejvíce podílel, tak polygraf třicet let po prvních výzkumech nakonec přinesl v odvětví kriminalistiky věčnou slávu.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744