Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

70 let s mimozemšťany. Jak se zrodil kult UFO a létajícího talíře

70 let s mimozemšťany. Jak se zrodil kult UFO a létajícího talíře

Možné stopy mimozemské civilizace jsou pozorovány odnepaměti a v dávné minulosti byli údajní mimozemšťané považováni hlavně za bohy či jejich posly. Novodobá historie pozorování neidentifikovaných létajících objektů známých pod zkratkou UFO se začala psát ve 40. letech minulého století. Před 70 lety, 24. června 1947, spatřil americký pilot Kenneth Arnold nad Kaskádovým pohořím devět podivných letících objektů, jež popsal jako "talířky, které hodíte přes vodní hladinu". Ani Arnold tehdy netušil, že se právě zrodil výraz létající talíř.

Příběh létajícího talíře začal při pátrání po zmizelém vojenském nákladním letounu, za jehož nalezení byla vypsána odměna 5000 dolarů. Zkušený dvaatřicetiletý pilot Arnold, který byl v té době šéfem firmy prodávající hasicí přístroje a systémy, odstartoval v osudný den z Chehalisu ve státě Washington. Byl jasný a slunečný den a v blízkosti hory Mount Rainier ve výšce asi tři kilometry nad zemí Arnold spatřil devět zářivých objektů, které směřovaly obrovskou rychlostí, kterou odhadl na minimálně 1700 kilometrů za hodinu, k hoře Mount Adams. Pozorování trvalo přibližně tři a půl minuty.

Arnoldův nákres podivných objektů připomínal něco mezi srpem a bumerangem s jakousi kabinkou uprostřed a výraz 'talíř' Arnold použil hlavně pro popis způsobu pohybu těles. Tisk se však hned chopil označení "létající talíř" a zpráva se stala senzací. V následujících měsících byla pozorována celá řada dalších obdobných exemplářů a po Arnoldově objevu vyvolala největší rozruch zpráva leteckého personálu společnosti United Airlines, který údajně spatřil 4. července téhož roku rovněž devět podivných předmětů ve státě Idaho. Nejznámějším "setkáním" s UFO z té doby bylo údajné přistání mimozemšťanů v Roswellu. Všechny tyto události, které se udály v rozmezí několika dní, se staly počátkem kultu UFO.

Počátkem července zahájila zpravodajská služba vojenského letectva ve spolupráci s FBI vyšetřování Arnoldovy zprávy a současně se také začala zabývat svědectvím zaměstnanců United Airlines. Ve svých závěrech občas úřady připustily, že na úkazech by mohlo být něco skutečného, nakonec ale údajné létající talíře označily za přelud. Jako reakce na množící se hlášení o UFO však státní orgány postupně spustily několik programů jejich vyhodnocování, z nichž nejznámější a nejrozsáhlejší byl Project Blue Book (Projekt Modrá kniha), jehož první ředitel Edward J. Ruppelt použil v roce 1952 poprvé výraz Unidentified Flying Objects, tedy UFO.

Výzkum zahrnul v letech 1952-1970 celkem 12.618 případů výskytu domnělých UFO. Velitelství leteckých sil zastavilo rozsáhlou operaci s tím, že vyšetřování neprokázalo přítomnost techniky, která by převyšovala úroveň pozemských znalostí. Přestože odborníci vysvětlili většinu případů klimatickými poruchami nebo přítomností letadel, bylo asi sedm stovek případů zařazeno do kategorie neidentifikovaná pozorování. Internetová stránka www.ufoevidence.org takových případů eviduje 565, včetně případů z dávné minulosti.

Také úřady dalších zemí se problematikou UFO zabývaly. Například první výskyt "létajícího talíře" na francouzském území byl zaznamenán již v roce 1937. Francie je také jedinou zemí v Evropě, která udržuje na plný úvazek pracující státní úřad pro výzkum UFO. Jeden takový býval v Británii a další v Dánsku, ale už před lety byly zrušené kvůli rozpočtovým škrtům.

Francouzský tým průměrně dostává dvě zprávy o zahlédnutí UFO denně a o každém případu se vyplní jedenáctistránkový dotazník. Jeho cílem je jednak zaznamenat co nejvíc dostupných informací, ale také odradit případné vtipálky.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744