Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Adidas a Puma. Za vznikem slavných sportovních značek stojí hádka bratrů a trochu i Hitler

Mnozí jejich oblečení mají ve svém šatníku. Málokdo už ale možná tuší, že za zrodem dvou z nejznámějších sportovních značek na světě – Pumy a Adidasu – stojí bratrský rozkol, v němž nechybí milostná zápletka ani rozpory o Hitlerovu nacistickou Třetí říši. 

Dvacátá léta minulého století: od konce první světové války uplynulo několik let, ale její důsledky se na poraženém Německu stále velmi podepisují. Země je sevřená v kleštích tvrdých ekonomických sankcí a zmítá se ve vážné hospodářské krizi, která se projevuje všudypřítomnou nezaměstnaností a nekontrolovatelnou inflací. O práci přišla i matka bratrů Adolfa a Rudolfa Dasslerových, její prádelna v bavorském městečku Herzogenaurach zeje prázdnotou. Právě tady ale Adolf Dassler začíná po návratu z války – ve dvacátých letech minulého století – šít sportovní boty.

Začátky byly těžké, Adolf musel občas sáhnout i k materiálu, který našel v přírodě. Ale i když si lidé v časech nedostatku nemohou dovolit platit za vyprání svého oblečení, chodit v něčem potřebují. Adolfův byznys se tak utěšeně rozrůstal. Po třech letech si mohl dovolit přibrat k podnikání svého bratra Rudolfa a společně v roce 1924 založili společnost Gebrüder Dassler (Bratři Dasslerovi, pozn. red.).

Spolupráce bratrů zkraje šlapala jako dobře promazané hodinky. Adolf, sám sportovní nadšenec, boty navrhoval, Rudolf je prodával. Zpočátku vyráběli všechny druhy bot, skutečný průlom však přišel až s běžeckými botami. Adolf vymyslel do té doby nevídaný model, který sice vypadal tak trochu jako baletní špičky, na jejichž podrážku někdo přibil hřebíky, ale atleti si je nemohli vynachválit, protože jim poskytovaly, do té doby takřka nulovou, oporu.

Boty bratrů Dasslerových brzy nosila většina německých atletů, ve třicátých letech jejich věhlas překročil hranice. Obouvali je nejlepší sportovci té doby, včetně nejrychlejšího muže planety. Na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 v nich k nelibosti nacistického vůdce Adolfa Hitlera vyhrál americký černošský sprinter Jesse Owens čtyři zlaté medaile.  

Vzestup nacismu ve třicátých letech nemohl minout bez následků ani podnikání bratrů Dasslerových. Oba vstoupili do nacistické strany, což jim umožňovalo nadále provozovat podnikání. Zatímco navenek se jim dařilo, uvnitř rodiny povážlivě rostlo napětí.

„S bratrem jsme měli ideální vztah od roku 1924 do roku 1933,“ vzpomínal Rudolf už jako starý muž. „Pak se ale jeho mladičká žena začala míchat do obchodních záležitostí, ačkoliv jí bylo pouhých šestnáct a neměla žádné zkušenosti. A válka začala,“ citovala jeho slova Barbara Smitová, která o bratrech napsala knihu Tenisková válka.

„Válečným konfliktem“ neměl Rudolf na mysli druhou světovou válku, i když i ta se podepsala na vztahu mezi bratry. Rudolf musel narukovat a tak chod továrny spočinul výhradně na bedrech Adolfa. Rudolf odluku neustál, opakovaně utíkal od jednotky domů bez povolení, protože se bál, že ho bratr chce vystrnadit ze společného podniku.

Po válce spor mezi bratry vygradoval. Vedle přílišné horlivosti Adolfovy mladičké manželky do podnikání či rostoucí nedůvěře mezi bratry se spekuluje například také o tom, že důvodem rozkolu mohly být Rudolfovy pletky s Adolfovou manželkou či rozdílné postoje k nacismu.

Ať už bylo příčinou cokoliv, bratři se definitivně rozešli dva roky po skončení druhé světové války. Původní fabrika zůstala Adolfovi, Rudolf se přestěhoval za řeku Aurach a založil společnost „Ruda“, kterou o rok později přejmenoval na elegantnější „Puma“. Adolf také využil svého jména a založil firmu Adidas (Adi + das). Dělníci si museli vybrat, na jakou stranu se přidají.

Boj o zákazníka a nevraživost byly tak velké, že později rozdělily na dva tábory celé město. Každý měl své bary, své obchody i sportovní kluby. „Ale nebyla to krvavá válka nebo něco takové. Dělníci přirozeně žili a chodili nakupovat na svojí straně města,“ uvedl reportérovi Vice Sports místní kronikář Manfred Welker.

Bratři spolu dlouhé roky nemluvili. Říká se, že umřeli, aniž by se ještě potkali, to ale podle Smitové není pravda. Nakolik mezi nimi došlo k usmíření, se však těžko odhaduje. Když Rudolf krátce před svou smrtí v roce 1974 požádal bratra, aby ho naposledy přišel navštívit, Adolf odmítl. Sám zemřel o čtyři roky později. 

Určitá rivalita v městečku Herzogenaurach panuje dodnes, rozdělené tábory už jsou ale dávno minulostí. Obě společnosti se rozrostly do obřích rozměrů, mají pobočky po celém světě a většinu výroby přesunuly do levnějších lokalit. Herzogenaurach však navždy zůstane místem, kde se zrodily jedny z nejslavnějších sportovních značek na světě. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744