Adventista Bláha odmítl na vojně fárat v sobotu, za to ho čekal uranový důl na šest let

Post Bellum

Mikuláš Kroupa

Miloslav Bláha je kazatelem křesťanské církve Adventistů sedmého dne. Sobota je pro něj svatým dnem, během něhož mu víra zakazuje pracovat. Příběhy 20. století vysílané v Českém rozhlase Plus přinesly jeho vzpomínky na represe, kterým čelil pro své náboženské vyznání.

Adventisté sedmého dne

Adventisté sedmého dne je protestantská denominace, která vznikla v 19. století v USA. V českých zemích působí od roku 1902, kdy byl v Praze založen první adventistický sbor. V ČR se k ní hlásí asi osm tisíc věřících. Vedou a spravují jednu z největších mezinárodních humanitární organizací ADRA. Jejich nauka vychází z učení bible. Různými metodami přepočítávání a předpovídají druhý příchod Ježíše Krista. Sobotu považují za sedmý den v týdnu, hlásí se k původní židovské tradici. Světí sobotu od východu do západu slunce. Nepracovat tento den vychází z jednoho z přikázání desatera: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci...“ Mnoho Adventistů prokázalo pevnost své víry na vojně nebo v pracovních táborech, kde je velitelé nebo dozorci nutili pracovat v sobotu. Když odmítli, byli opakovaně velmi přísně trestáni.

V roce 1953 dostal povolávací rozkaz na vojnu k Pomocným technickým praporům PTP. Když měl fárat v sobotu, odmítl. Zůstal sedět na posteli v kasárnách. Velitel na něj podal trestní oznámení za neuposlechnutí rozkazu. Vojenský soud ho poslal na rok do vězení.

Po propuštění jel domu za ženou a ročním synkem, ale ještě ten den dostal rozkaz, podle kterého se měl okamžitě hlásit na vojenském útvaru. V sobotu opět nastoupil na pracovní směnu do dolu. Od soudu ho tentokrát eskortovali do uranového lágru Eliáš s trestem šesti let.

Bláhovi žili ve Svitávce v okresu Blansko. Jan, tatínek Miloslava, tesař a dělník na stavbách, si svůj domov vyřezal, světnici si vybavil vlastním bytelným nábytkem. Jan býval veselým člověkem, muzikantem, co obstojně hrál na flétnu a klarinet, rád si dal pivo a cigaretu. Žofie, maminka Miloslava, byla v domácnosti, starala se o pět dětí.

Bláhovi to neměli lehké. První dítě jim zemřelo krátce po porodu, druhé po roce a půl na zánět mozkových blan. Třetí se jim narodil Miloslav v roce 1927 a následovali Marie, Vlasta, Luboš a nejmladší Eva:

„Měli jsme až tři kozy, a to bylo zaměstnání po škole pro nás děti. Vyrůstali jsme na suchém chlebě a byli jsme rádi, že byl. Když otec neměl zaměstnání, dostával na úřadě třicet korun týdně jako takzvanou žebračenku,“ vzpomíná Miloslav Bláha. Za třicet korun se tenkrát dalo pořídit třeba deset bochníků chleba nebo kilo másla či jednu pánskou košili, boty ale stály stokorunu.

Farář neuměl odpovědět na otázky, proto odešli k Adventistům

Tato katolická rodina pravidelně navštěvovala kostel. Malého Miloslava sousedka brávala na mši skoro každý den: „Rodiče si mysleli, že budu ministrantem. Vzpomínám si na dědečka, jak sedával ve světnici u okna, kouřil dýmku a modlil se růženec. Mumlal slova a koukal z okna. Sem tam do toho pronesl něco jako: ´Zas ta baba jede s tím trakařem!´ a pokračoval v přebírání růžence,“ směje se Bláha. Jeho teta se strýcem, kteří prodávali na Zelném trhu v Brně ovoce, se stali členy Adventistů. Tak se Bláhovi s učením poprvé setkali:

„Farář nedokázal odpovědět na některé otázky, které otce trápili. Když přestoupil k Adventistům, říkal mu farář: ´Tak Jendo, kdykoliv se budeš chtít vrátit, přijď zpět, rád tě uvidím, jsi prima člověk.´“ Tatínek se změnil - přestal pít, kouřit i hrát na klarinet, protože už nechodil do hospody. Nějaký čas u nich v domku ve Svitávce přespávaly kolportérky adventistické literatury.

Miloslav Bláha se nechal pokřtít až v devatenácti letech, datum si pamatuje přesně: 12. ledna 1946.

Víru upevnil diskuzemi

Miloslav Bláha po měšťance nastoupil na dvouleté studium obchodní školy. V posledním ročníku si ho vybral obchodní zástupce pražírny kávy a burských oříšků firmy Krejcar Jevíčko a zaměstnal ho jako pomocného účetního. Bláha místo přijal s podmínkou volné soboty. Káva a oříšky za války nebyly, firma se zabývala skupováním, skladováním a prodejem brambor a ječmene.

Na ubytovně vedl se spolubydlícími katolíky a evangelíky dlouhé diskuze: „Musel jsem o tom více přemýšlet. Takže právě tyto diskuze mě přivedly ke křtu,“ vysvětluje Bláha, který na konci války prožil několik týdnů na nucených pracích, kopal zákopy pro německé tanky nedaleko fronty.

sinfin.digital