Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Archiv ruského prezidenta skrývá kus české historie. Dokumenty jsou ale nepřístupné

Archiv ruského prezidenta skrývá kus české historie. Dokumenty jsou ale nepřístupné

Už dvacet let existuje společná Česko-ruská komise historiků a archivářů. Funguje však dosti jednostranně: tuzemské archivy jsou otevřeny, ochota otevírat ty ruské, je naopak velmi nízká. Kvůli novému Česko-ruskému fóru, kde půjde mimo jiné právě o přístup k dokumentům, se nyní mezi historiky rozhořely spory.

Přístup do některých ruských archivů je zcela uzavřen, jinde jsou k dispozici jen fragmenty svazků, pořízení fotokopie je výrazně zpoplatněno, vyzvednutí je možné pouze osobně.

I proto se z možnosti otevření ruských archivů pro české badatele stalo – pro Česko – hlavní téma nadcházejícího Česko-ruského diskusního fóra.

S požehnáním Putina

„Je to dlouho otevřené téma, snažíme se o přístup do archivů už od 90. let a úplně mnoho konkrétního se nepovedlo, Teď jsme středně optimističtí. Ruské straně předáme od našich historiků konkrétní seznamy dokumentů,“ říká Petr Pirunčík ze zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Šéf zahraničního odboru Rudolf Jindrák věří, že ruská vstřícnost bude, či již je, zajištěna shora: „Vladimir Putin vydal příkaz, aby se nám archivy otevřely, jinak by s tím tématem vůbec nesouhlasili,“ říká.

S žádostí o přístup do bohatých ruských archivů se na setkání s Vladimirem Putinem vloni v květnu Pekingu obrátil Miloš Zeman.

Podle diplomatů obeznámených s okolnostmi tehdejší cesty v té době neexistovalo žádné nosné téma, jež by se pro setkání s Putinem nabízelo, a archivy byly vybrány jako vhodné řešení.

Později Zeman českou žádost zopakoval písemně. V listopadu 2017 pak Zeman s Putinem podepsali memorandum k Česko-ruskému fóru.

Česká strana si jako téma prvního jednání, jež začne 7. června v Praze, vybrala právě historii a otevření archivů. Rusové se chtějí bavit o spolupráci ve vzdělávání (možná i proto, že v Česku studuje zhruba devět tisíc mladých Rusů).

„Ještě v lednu nám Rusové říkali, že nevidí důvod, aby svůj přístup měnili, nakonec ale řekli, že chtějí konkrétní seznam archivů a fondů, o něž bychom měli zájem,“ říká Pirunčík.

Osobní spis Klementa Gottwalda

S tím, že by ruská delegace přivezla do Prahy „dárek“ v podobě nějakého zajímavého, zásadního a dosud neznámého dokumentu, se podle Rudolfa Jindráka nepočítá.

Možností by přitom bylo nepřeberné množství. Ruské archivy stále skrývají zajímavé informace týkající se let 1918, 1938, 1945, 1948, 1968 (například originál zvacího dopisu) i 1989 a leccos dalšího navíc. Například o osudech legionářů, lidech československé národnosti zavražděných v období velkého teroru za Stalinovy vlády v 30. letech, o lidech odvlečených do gulagu…

Čeští historici nyní finalizují seznam dokumentů a konkrétních archivních materiálů a spisů, k nimž by se rádi v Rusku dostali.

Například Ústav pro studium totalitních režimů připravil konkrétní seznam archivů a dokumentů, o něž by měl zájem.

Patří tam vyšetřovací spisy NKVD z Ústředního archivu Federální služby bezpečnosti Ruska, informace o válečných zajatcích s původem z Československa z Ruského státního vojenského archivu nebo informace o spolupráci československé StB a sovětské KGB na centrální úrovni z Ústředního archivu ruského Ministerstva vnitra.

„To je ale z říše snů,“ komentuje to historik ÚSTR Adam Hradilek.

V Rusku jsou nadále pod zámkem s lhůtou nepřístupnosti 75 let třeba i takzvané osobní fondy, mezi nimi i osobní spis někdejšího československého prezidenta Klementa Gottwalda.

„Je to příležitost, jak se dostat k materiálům, jež považujeme za důležité pro novodobé české dějiny. Například Archiv prezidenta Ruské federace je pro badatele uzavřen, jsou tam přitom důležité dokumenty, které by pomohly objasnit motivy sovětské politiky vůči Československu ve 20. století,“ říká ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra, který se fóra zúčastní.

Nehodlám se účastnit

Právě účast Zdeňka Hazdry nyní veřejnou výzvou odsoudilo devět „bývalých i současných“ pracovníků ÚSTR.

„Žádná výhoda archivních akvizic, kterou se protagonisté fóra zaštiťují, nemůže vyvážit to, čím je pro historika ztráta osobní integrity, pokud historik nebo badatel opomíjí morální cenu, kterou za tyto výhody platí,” stojí v dopise, který podepsal například Pavel Žáček, Petr Blažek nebo Radek Schovánek.

Česko-ruské fórum má navzdory své deklarované apolitičnosti i své další kritiky. První otevřený dopis odmítající tuto akci vznikl už vloni v listopadu.

Signatáři v něm vyzvali tehdejšího ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, aby vznik fóra pozastavil, protože může být „zneužito jako propagandistický nástroj pro zájmy Ruské federace“.

Podepsán je i bývalý český velvyslanec v Moskvě Petr Kolář. I když je v memorandu sice explicitně zmíněno, že právo účastnit se setkání fóra mají „současní i bývalí čeští velvyslanci v Ruské federaci a ruští velvyslanci v České republice“, Kolář nemá v úmyslu dorazit.

„Mám o tomto diskusním fóru výrazné pochybnosti a za dané politické situace se toho nehodlám účastnit,“ říká.

Podobně to vidí i další signatář dopisu, politický geograf Michael Romancov.

„Pokud jsme autenticky hodnotově součástí Západu, tak otázka roku 1938, 1948 nebo 1968 nejsou věci, které jsou na pořadu dne. Kdyby Rusko mělo otevřené archivy tak, jako většina normálních zemí, tak bychom ty detaily už dávno znali,“ říká Romancov.


Text vyšel na webu HlídacíPes.org, zveřejňujeme ho v plném rozsahu se souhlasem redakce

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1