Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Aťka Janoušková: Z Národního divadla mě vyhodili kvůli tomu, že jsem Židovka

Aťka Janoušková: Z Národního divadla mě vyhodili kvůli tomu, že jsem Židovka

Herečka, zpěvačka a dabérka Aťka Janoušková oslavila 16. března 88. narozeniny. Včelka Mája by bez jejího hlasu nebyla Včelkou Májou, večerníčky o Broučcích nebo Včelích medvídcích by bez přispění velké malé hvězdy českého dabingu jistě nebyly tak oblíbené. Málokdo ví, že jí rodiče odvlekli do koncentračních táborů, že ji jako Židovku vyhodili z Národního a že jí hormonální léčba nízkého růstu působila potíže – pokud jde o střevíce. O tom všem vypravuje v posledním vydání Reflexu.

Jako třináctiletá jste začala zkoušet svou první roli pro Národní divadlo, musela jste ho však z hodiny na hodinu opustit...

Těsně předtím, než jsem měla začít zkoušet roli Barborky v činoherní inscenaci Zuzana Vojířová, přišlo na ředitelství anonymní udání. Někdo se pohoršoval nad tím, že jako dcera Židovky hraju na naší první scéně. Následovala okamžitá výpověď. V létě 1943 pak přišli gestapáci pro moji maminku, já jsem tou dobou naštěstí byla na prázdninách u naší bývalé hospodyně v Přibyslavi. Když uviděli náš nádherný byt ve Vodičkově ulici, řekli si mezi sebou „beide“, berem oba dva, a zatkli i tatínka, ač k židovské minoritě nepatřil. Deportovali je do koncentračních táborů.

1080p 720p 360p
Aťka Janoušková: Rozhovor o životě, herectví i jejím jméně

Poznamenala vás ta krajně negativní životní zkušenost?

I když jsem vnímala drama oněch časů, stále jsem věřila, že všechno dobře dopadne a že se rodiče z koncentráku vrátí. V březnu 1945 ale dostali tetička se strýčkem zprávu, že tatínek zemřel. Zatajili mi to, jenže já je slyšela, jak o tom v noci mluví. Neřekla jsem jim, že to vím. O mamince jsme dlouhou dobu nic nevěděli.V ten čas jsem začala nabývat přesvědčení, že jsem sirotek. Jednou odpoledne na konci května jsem cvičila u tetičky na piano. Ve vedlejším bytě, který byl prázdný, si Rusové udělali štáb. Když mě uslyšeli hrát, přišli do mého pokoje a poslouchali. Najednou se objevila tetička se slovy: „Pojď se podívat, kdo přišel!“ Šla jsem ke dveřím a tam stála máma – přežila pochod smrti z Ravensbrücku až do Prahy. Její sytě černé vlasy byly úplně bílé.

V té době už byl zcela zřejmý váš atypicky malý vzrůst. Kdy jste prvně podstoupila léčbu a s jakými výsledky?

První injekční léčbu jsem absolvovala už v pěti letech, vyrostla jsem ovšem maximálně o centimetr. Další léčení přišlo až po válce, u zakladatele české endokrinologie profesora Josefa Charváta. Ten mi aplikoval injekčně testosteron, protože jsem trpěla nedostatkem růstového hormonu, jenž byl v testosteronu obsažen. S úsměvem říkával: ,,Sůvičko, ty fousy musíme ohlídat!“ Sice je ohlídal, ale výsledek byl opět nanejvýš čtyři centimetry plus. Nechala jsem si ušít krásné lodičky na míru, ale nemohla je nosit, protože mně o půl centimetru vyrostla noha. Začala jsem tedy na snahu lékařů rezignovat a definitivně mě v tom utvrdil můj blízký přítel a kolega z Divadla E. F. Buriana Jaroslav Vágner: „Vykašli se na to! Zařiď si život podle toho, jaká jsi. Normálů je na světě mraky, ale solitérů, těch je málo!“

Byl pro vás, viděno s odstupem času, tento handicap v profesi herečky a zpěvačky v něčem výhodou?

Ani bych neřekla. Musela jsem se smířit s tím, že žádné Desdemony hrát nikdy nebudu a všechny figury budou víceméně jednostrunné. Jediná výhoda spočívala v tom, že si mě publikum snáze zapamatovalo.

Celý rozhovor najdete v tištěném Reflexu

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1