Autisté nejsou geniální Rain Mani. Předsudky pomůže bourat projekt sdílené péče Homesharing

Aneta Černá

Jůlinka je hezká šestiletá holčička s velkýma očima. Při prvním pohledu se nezdá, že by s ní bylo něco jinak než s ostatními. Děti úplňku takové bývají. Malí autisté, kteří ovšem často nedokáží komunikovat s okolím, vypadají normálně do chvíle, kdy přijde nějaká stresová situace a ony jsou schopné se začít zraňovat, křičet a není jim pomoci. Rodiče autistických dětí to zažívají 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Většinou nemají možnost hlídání a skutečnou dovolenou neměli roky. Ulehčit jejich situaci se jim pokusí nový projekt takzvaného Homesharingu, do kterého se může zapojit každý, aby rodičům ulehčil a pomohl jim s péčí o autistického potomka.

„Autismus je tak široký pojem, že lidé často nedokáží pochopit, co život s ním obnáší a jak autistu jeho stav omezuje. Jsou autisté, se kterými se dá mluvit a rozumí vám a pak jsou lidé jako Jůlinka, která nerozumí, nemluví a člověk za ní musí všechno udělat. Lidé mají často ještě zkreslenou představu, že autista je jako Rain Man – trochu divný, ale ve skutečnosti génius,“ vysvětluje otec Jůlinky Ján Zajíc. O holčičku se s manželkou starají doslova nepřetržitě.

Ucelená péče o autisty v Česku stále chybí

„S Jůlinkou musíme pořád dávat pozor na možná nebezpečí, protože ona by byla klidně schopná spolknout různé nebezpečné věci, které najde na zemi. Může rozkousat baterky, běhat po bytě s nožem, skočit pod auto… jakmile ji nemáte na očích, tak pořád trnete, co dělá,“ dodává Zajíc. Z toho důvodu ji také nemohou svěřit do péče komukoli. Problémem v Česku je ovšem nedostatek vhodných sociálních služeb i těch, kteří mají zájem se o autistické děti postarat.

„Je velmi těžké nějakou asistentku najít. To, že nám se to povedlo, je spíše výjimka. Buď jsou totiž ti zájemci nevyhovující, nemají zkušenosti a neví, co čekat, takže bychom se i báli s nimi Jůlinku nechat, nebo se nejčastěji nepřihlásí vůbec nikdo,“ vysvětluje maminka Lucie Zajícová. Asistentku pro Jůlinku hledali dlouhodobě různými způsoby. „Dávali jsme si inzeráty na školy, třeba na pedagogickou fakultu a na psychologii. Říkali jsme si, že tito studenti by mohli mít zájem s dětmi pracovat, protože je to i jejich zaměření. Zájemci, kteří se nám ozvali, měli ale často jinou představu o tom, co by s tím dítětem měli dělat, nebo neměli vhodné prostory, kde by ho mohli hlídat,“ dodává Zajíc.

V Česku stále chybí ucelený systém péče o autisty. Neexistuje dostatek vhodných sociálních zařízení i asistentů, kteří by dětem mohli pomáhat ve škole, nebo je alespoň občas pohlídali. Vše tak leží pouze na rodinách dětí a jsou to jedině rodiče, kdo přichází s návrhy na zlepšení a projekty, které by mohly situaci změnit. Přesně tímto způsobem se zrodil Homesharing.

sinfin.digital