„Brněnský Anthropoid“, na který se mělo zapomenout. Odbojáři za války nezabili jen Heydricha | info.cz

Články odjinud

„Brněnský Anthropoid“, na který se mělo zapomenout. Odbojáři za války nezabili jen Heydricha

Jména Jana Kubiše a Josefa Gabčíka zná snad skoro každý, kdo kdy něco slyšel o protinacistickém odboji v protektorátu. Parašutisti výsadku Anthropoid, kteří zaútočili v květnu 1942 na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ale nebyli jediní, kteří se pokusili odstranit vykonavatele okupační moci. Jeden atentát se uskutečnil ještě na sklonku války, mluvit o něm nechtěli ale ani nacisté a po válce ani komunisté. Jména Aloise Bauera a Vladimíra Blažky, kteří v Brně vykonali úspěšný útok na vysokého představitele SS Augusta Gölzera, tak zůstal v podstatě v zapomnění, než na něj upozornil historik Jiří Skoupý. Ten o odbojové operaci z února 1945 nyní napsal celou knihu Zapomenutý brněnský atentát.

„Při srovnání s proslulým Kladenským případem či s odstraněním Heydricha lze překvapivě nalézt některé styčné body – tentýž počet atentátníků, razie a zatýkací akce rozzuřené německé tajné státní policie, boj lékařů o život těžce zraněného příslušníka okupační moci, jeho honosný pohřeb s vojenskými poctami a v neposlední řadě také vyhlášení stanného práva,“ píše v úvodu knihy Skoupý. A i v tomto případě se útočníci stejně jako Kubiš a Gabčík nedožili osvobození. Byť Bauer s Blažkou padli pouhých 12 dnů před osvobozením Brna…

Až poslední střela zasáhla cíl. Zraněný nacista ale vyšel ještě pět pater

Alois Bauer a Vladimír Blažka byli bratranci, kteří se zapojili do aktivit levicové odbojové skupiny Předvoj. Členy této skupiny byli především studenti, kteří připravovali a ilegálně tiskli letáky. Atentát na představitele okupační moci se tak vymykal dosavadní činnosti skupiny. Dodnes není jasné, zda oba muži, kterým bylo v době atentátu 18 a 24 let, ale jednali na pokyn vedení organizace, nebo z vlastní pohnutky. Vstoupit do dějin, které na ně ovšem zapomněly, se rozhodli 7. února 1945, když se už Brnem šířily zprávy o tom, že Rudá armáda se blíží.

Byla středa večer 7. února 1945, zhruba 19:45. 38letý důstojník SS August Gölzer právě s manželkou opustil služebnu na dnešní třídě Kapitána Jaroše a vydali se do svého bytu do Nerudovy ulice. Zezadu je sledovali Bauer s Blažkou, kteří s nimi došli až ke vchodu do domu. V tu chvíli podle dochovaného hlášení Blažka vytáhnul pistoli a německy zavolal „ruce vzhůru!“. Gölzer ho ale neslyšel a na člověka se zbraní ho musela upozornit manželka. Gölzer se následně otočil a začal sahat po své zbrani, když Blažka vypálil tři, nebo čtyři výstřely. Až tím posledním ale SSmana zasáhl.

„Střela prošla zezadu plícemi, jícnem, játry, prorazila žaludeční stěnu a zůstala vězet v dutině břišní. Gölzerově ženě se mezitím podařilo otevřít a oba se ukryli v domě,“ popisuje Skoupý. Oba muži následně z místa uprchli. Ač byl Gölzer zraněný, s pomocí manželky vyšel schody až do 5. patra k jejich bytu, kde ho žena položila do postele a běžela pro pomoc. Český lékař ze sousedství zraněného nacistu prohlédl, vrátil se zpět do svého bytu a pak zavolal záchrannou službu. Ta na místo útoku dorazila až dvě hodiny po střelbě.

Gölzera převezli do nemocnice na Žlutém kopci, kde dostal krevní transfúze a německý lékař ho ihned operoval. Doktoři ho už ale nedokázali zachránit. Gölzer zemřel půl hodiny po půlnoci. A pověst brněnského gestapa, které nedokázalo včas chystanou akci odhalit a zlikvidovat, utrpěla citelný šrám. Nacisté zuřili a ještě v noci nařídili okamžitou pátrací razii. Bez výsledku.

Stopy chyběly. Gestapu pomohl útočníky vypátrat až člen odboje

Ačkoli i brněnská řídící úřadovna gestapa měla vlastní referát, který se zabýval potíráním levicového odboje, po atentátu na Gölzera začal zostřený hon na příslušníky podzemních hnutí. Nacisté zuřili. Prohraná válka se blížila ke konci, ale chuť mstít se nijak neutuchala. Cílem bylo ale toto selhání gestapa utajit, a tak v tehdejších novinách vyšlo jen drobné oznámení o Gölzerově smrti bez podrobností o atentátu, na které nacisté uvalili informační embrago. Dodnes tak není jasné, zda brněnští gestapáci vypsali například na dopadení atentátníků nějakou odměnu, nebo se spoléhali pouze na vlastní schopnosti, které je měly dovést k odhalení odbojářů.

Rozsáhlá noční razie nepřinesla úspěch. Na místě činu navíc nezůstaly žádné stopy, ze kterých by se dalo cokoli odvodit. Jediným vodítkem byly rýhy od projektilů na fasádě domu. Po útoku na Heydricha před třemi roky měli nacisté mnohem více stop a také se jim nepodařilo útočníky podle nich odhalit. Zradit musel až někdo zevnitř. A stejně to bylo i u brněnského atentátu.

Nacisté bili odbojáře několik hodin. U mlácení se střídali a pili u toho koňak

Nacistům se povedlo dopadnout velitele branného referátu Předvoje Vladimíra Tišnovského. Ten se nejdříve při výsleších snažil hrát s nacisty hru a na oko jim prozrazoval jména odbojářů, kteří už v té době byli v zahraničí, a udával jim falešné adresy, na kterých už nebylo možné nic vypátrat. Tišnovský se ale začal bát o život a nabídl kriminálnímu radovi Ottu Koslowskému své kontakty a znalosti výměnou za záchranu života. Nejvíce Koslowského zaujalo, že Tišnovský zná pachatele útoku na Gölzera, které gestapo neúspěšně už několik týdnu hledalo.

Bauera i Blažka zadrželi nacisté 22. března 1945. Ten den pro ně začalo peklo. „Bauer s Blažkou byli okamžitě podrobeni neobyčejně brutálním výslechům, které trvaly dlouho do noci. Příslušníci gestapa se střídali a neustále popíjeli koňak, souběžně s nimi byl v oddělené místnosti vyslýchán a mučen také Tišnovský,“ popisuje Skoupý. Muži po hodinách bití vypověděli, že Gölzera původně nechtěli zabít, ale pouze odzbrojit, aby získali jeho pistoli. Když ale nacista začal sahat ke zbrani, Blažka zpanikařil a vystřelil. Oba útočníci také tvrdili, že jednali na vlastní pěst a ne z nařízení odbojové skupiny. Zda mluvili pravdu, nebo chtěli někoho chránit, ale už není jasné.

Vedoucí exekutivního oddělení brněnské úřadovny gestapa Koslowski se mohl radovat, když se mu podařilo oba útočníky lapit živé. Jen mlácení mu ale nestačilo, a proto požádal o možnost oba muže veřejně popravit na místě útoku. Tento postup mu schválil sám státní tajemník Karl Hermann Frank.

Věřili, že je už nepopraví. Zemřeli těsně před osvobozením

Rudá armáda se ale blížila a nacisté začali mít v dubnu 1945 i jiné starosti. I nadále pokračovali s výslechy Bauera i Blažky, protože doufali, že z nich dostanou další informace o podzemním hnutí. Podle spoluvězňů Blažka zřejmě věřil, že ho již popravit nestihnou. Mluvil o tom, jak se těší zpět domů k matce a plánoval svou budoucnost. Nacisté se ale své pomsty nechtěli vzdát.

Od veřejné popravy se nakonec upustilo. „ Z obav před blížící se frontou, kvůli vysokému riziku pobouření českého obyvatelstva a nežádoucími nepokoji, které by mohly při veřejné exekuci vypuknout, nařídili velitelé gestapa konečně tajnou fyzickou likvidaci Bauera a Blažky v rámci zrychleného řízení bez soudu,“ vysvětluje Skoupý. Poprava se uskutečnila v sobotu 14. dubna 1945 na dvorku Kounicových kolejí, které v době protektorátu sloužily jako věznice gestapa.

Oba muži se předtím museli v celách svléknout a na poslední cestu tak vyrazili pouze v košili, prádle a bez bot. Se svázanýma rukama pak museli na dvoře pokleknout a popravy se nestandardně ujal Otto Koslowski osobně. První zemřel Bauer, jako druhého popravili střelce Blažku, který prý před smrtí ještě zvolal „Sláva Československé republice!“. Jejich těla pak pohodili do hromadného hrobu na Ústředním hřbitově v Brně. Rudá armáda Brno osvobodila jen o 12 dní později.

Tišnovský trestu unikl, Koslowski ne

Těla Blažky a Bauera byla exhumována už 12. července 1945 a posléze přenesena do čestné skupiny pro padlé odbojáře. Oba muži těsně po válce obdrželi také několik vyznamenání in memoriam. Tišnovský po válce stanul před Mimořádným lidovým soudem, který ho ale osvobodil, na rozdíl od Karla Čurdy, který zradil Kubiše s Gabčíkem a dostal trest smrti.

Trestu ale neušel Koslowski. Po válce se mu povedlo uprchnout do Německa, kde ovšem žil pod svým pravým jménem. Američané ho v roce 1947 vypátrali a předali do Československa. Zde se ve vazbě dvakrát neúspěšně pokusil o sebevraždu. Pravděpodobně tušil, co ho čeká. Mimořádný lidový soud ho i za vraždu Bauera a Blažky odsoudil 3. května 1947 k smrti. Tentýž den byl popraven.

Na rozdíl od činu Kubiše a Gabčíka ale o útoku bratranců z Brna dlouho nikdo příliš nevěděl. Důvodem byla možná strohost sdělení nacistů, kteří nepořádali na muže hon za pomoci veřejnosti a do tisku neuvedli příliš informací. Útok na Gölzera možná také přehlušily jiné zprávy o blížící se frontě. Komunisté po roce 1948 zřejmě na případ zase nechtěli upozorňovat z důvodu, že by odhalil slabost velitele levicové odbojové buňky, kterou nechtěli v čase velebení komunistického protinacistického odboje zdůrazňovat. Brněnský Sokol letos, v rok 74. výročí od útoku, umístil v Brně oběma mužům v místě jejich posledního bydliště takzvané stolpersteiny (kameny zmizelých).

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud