Byl to tábor pro flákače a podmínky nebyly tak hrozné. 4 největší lži o koncentráku v Letech

Aneta Černá

Kolem historie takzvaného cikánského tábora v Letech u Písku se stále objevuje mnoho polopravd. Potvrzují to i reakce na rozhovor se synem pamětnice Čeňkem Růžičkou, který na INFO.CZ vyšel v neděli. Kromě vysloveně rasistických komentářů se objevilo ve veřejné diskusi i několik námitek, které ale pramení spíše z nedostatečné znalosti situace. Zde jsou nejčastější omyly, které společnost používá při debatách o táboře v Letech, na jehož místě stojí od 70. let vepřín, který se nyní rozhodl stát vykoupit.

Lež č. I: Lety byly pracovní tábor pro flákače, kteří nechtěli dělat

Tábor v Letech sloužil od srpna 1940 skutečně jako kárný pracovní tábor pro vězně, kteří se zde měli "naučit" pracovat. V létě 1942 vydal po říšském vzoru velitel protektorátní neuniformované policie výnos o "potírání cikánského zlořádu". Na základě něho vytvořily četníci soupis "cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánsku". Z pracovního tábora v Letech se stal od srpna 1942 cikánský tábor, kde se měli Romové shromáždit, aby posléze putovali do dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů. V Letech museli pracovat, nešlo ale o nápravné zařízení pro lidi štítící se práce. V táboře byly celé rodiny, které ale nuceně musely žít odděleně, včetně nejmenších dětí, které zůstaly bez matek.

Lež č. II: V Letech se muselo pracovat, a to se Romům nelíbilo. Jinak to tam nebylo tak hrozné

Lidé veznění v Letech trpěli nedostatkem potravin, které rozkrádali dozorci, a kvůli přeplnění i nedostatečnou hygienou. Ta vedla k vypuknutí epidemie tyfu, který se v táboře začal šířit od prosince 1942. Podle Čeňka Růžičky většina dozorců ze strachu z nákazy opustila tábor a hlídala jej pouze zvenčí. Nemocné vevnitř nechali napospas. Jejich stav popsal ve své zprávě mikrobiolog František Patočka, který do tábora přijel zjistit, zda se skutečně jedná o tyfus. "Cikánské děti, kromě novorozenců a práce schopné mládeže, byly odděleny od rodičů ve dvou velkých barácích, kde na pryčnách pokrytých shnilou slámou byly většinou ponechány svému osudu. (...) Většina dětí měla jen rozpadávající se košilku, některé byly úplně nahé. Jedinou přikrývkou tohoto dětského stáda byla velká celtová plachta, která popravdě pro všechny nestačila. (...) Abych zjistil skutečný stav hygieny pod celtou, celou jsem ji odkryl. První, co jsem si s hrůzou uvědomil, byly dětské mrtvolky. Druhý, možná ještě hroznější, byl pohled na děti v agónii, některé v horečkách. Vzpomínám si celkem jasně dodnes, že se tady přede mnou odkryl obraz, který co do hrůzy předstihl nejstrašnější popis pekla," uvedl po válce Patočka. Vězni byli trestání za jakékoli provinění včetně nepozdravení dozorců. Jak ukazuje kresba pamětníka, museli pak trávit dlouhou dobu se spoutanýma rukama připevněnýma ke sloupu. Dle dochovaného Domácího řádu tábora, kdo se pokusil utéct, nebo odporoval rozkazu, byl zastřelen.

sinfin.digital