Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Byli šlechta i trestanci a nevěděli, co s penězi, říká o hornících režisér hitu Dukla 61 David Ondříček

Byli šlechta i trestanci a nevěděli, co s penězi, říká o hornících režisér hitu Dukla 61 David Ondříček

Z jeho filmu Dukla 61 se okamžitě stala událost roku. Snímek o důlním neštěstí z roku 1961, kdy zemřelo 108 horníků, zajistil Davidu Ondříčkovi velkou pozornost. V rozhovoru pro týdeník Reflex režisér popisuje natáčení i samotný život havířů za socialismu. „Byli šlechta, ale vlastně i trestanci pracující v nelidských podmínkách,“ říká s odkazem na nadstandardní výdělky, které horníci mívali.

Horníci žili v jiném světě než ostatní lidi za socialismu. Brali i deset tisíc korun měsíčně, což byl plat generálního tajemníka strany. Mně se líbilo, že se o tom ve filmu nemluví, ale je to vidět. Jenom z oblečení hornických žen je jasné, že jde o honoraci. Hotové Američanky.

Mrzí mě, že jsme nestihli natočit jednu scénu, která by byla přítomna jen tak mimochodem. Ženské u kadeřníka. Šlechtí se a baví se mezi sebou hodně ostře. Je jasné, že tomu tady šéfují. Je to jejich svět a chlapi před nimi zdrhají pod zem, protože tam kralují oni. Když jel havíř do Prahy, říkalo se, že v jednom autě jede on a ve druhém jeho klobouk. Měli takový prachy, že si kupovali i věci, které vůbec nepotřebovali. Drahý nábytek, auta, oblečení. Vznikl Havířov, jakési Dawson City, a havíři z něj jezdili na Klondike, jakkoli to bylo jenom autobusem za barák, kde sfárali. Zkracovali si život, podstupovali obrovské nebezpečí, ale vyfárali ven a měli prachy. Byli šlechta, ale vlastně i trestanci pracující v nelidských podmínkách. Nechtěl jsem ten paradox řešit, chtěl jsem ho ukázat.

Lze si tu dřinu vůbec představit?

Absolutně ne! Horníka původem z Maďarska hraje Peter Nádasdi. Chlap namakaný jako prase, samý sval, hrál závodně fotbal. A když během natáčení dostal sbíječku, rubal dvě minuty, crčel z něj pot a pak to vzdal. Představa, že oni tam rubali uhlí v osmihodinové směně, je šílená. Ten kraj je dodnes nasáklý zašlou slávou, chodili jsme kolem zavřených kulturních domů, které pamatují dvoudenní kalby. Když se bralo, ženské čekávaly před závorou, aby si ty svý chlápky zkásly. A oni před nimi utíkali přes plot, vrátili se za dva dny, dali jim přes hubu a jelo se dál.

Replikám mezi havíři není z poloviny vůbec rozumět, ale příběhu to neublíží.

Když Nádasdi řekne, že se někdo hodí do havířiny jak patrontaška z kozí pitky, tak nerozumíte, ale víte, že je to přesné. Do Ostravy se tehdy za prací jezdilo z celé střední Evropy. Byl to hotový jazykový babylón. Marek Taclík mluví česky, protože přišel z Čech, Petr Buchta mluví polsky, Peter maďarsky, ale snaží se mluvit česky.

Pokračování článku čtěte zde >>>

Celý rozhovor najdete v tištěném Reflexu

Vše o filmu Dukla 61: Jaké bylo skutečné neštěstí a kdo zazářil na plátně čtěte zde>>>

Reflex 22/2018

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1