„Bývalý“ graffiťák EPOS 257 pro INFO.CZ: Město se musí měnit. Nedá se nad tím brečet

Markéta Žižková, Anna Vacková

Na naši schůzku v Národní galerii, kde právě vystavuje, přichází Epos 257 s odkrytou tváří. Do médií ale svou identitu jedna z nejvýraznějších figur českého street-artu pořád ještě odhalit nechce. Už kvůli tomu, že tvorba Epose 257 se pohybuje na hraně zákona. Odkazuje k tomu i číslo v jeho pseudonymu. Je z trestního zákoníku: paragraf poškozování cizí věci. Anonymitu si jako jeden z mála drží i přes své zapojení ve skupině Ztohoven. S graffiti začal ve třinácti letech. Své první tagy tehdy nastříkal cestou domů ze skautského oddílu. Od té doby se ale výrazně posunul. Svá díla prodává, vystavuje v instituci jako Národní galerie. Není to zaprodání? A zůstávají nějací „pravověrní graffiťáci“? „Ano. Ale vypadá to dost komicky, když si ve čtyřiceti někdo hraje na puberťáka. Je opravdu jen pár osobností, které se dokáží stále vyvíjet. Je jich jako šafránu. Spíše graffiťáci zůstávají zaseklí ve smyčce. Graffiti je ortodoxní a omezené samo sebou. Ve své podstatě je to jen stříkání svého vlastního jména,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Jak důležitý je pro něj aktivismus? A mění se pražské ulice? O tom všem mluvil Epos 257 v rozhovoru pro INFO.CZ.

Vaše současná výstava v Národní galerii pracuje s otázkou veřejného prostoru. Bylo pro vás prvotním impulsem rozčílení z toho, jak se s ním v Česku nakládá?

Jedna z motivací určitě vzniká z nějakého naštvání. Pro mě je to ale spíše hřiště, na kterém si můžu hrát a dělat si do určité míry, co chci.

Praha je pro vás takovým prostorem už dvacet let Začínal jste jako graffiťák. Jak ulice města za ten čas měnily?

Věnuji se sebeanalýze transformace toho, z čeho jsem vyšel. Snažím se k tomu stále vracet. Studoval jsem na UMPRUM a tam mi bylo předhazované jako koule u nohy, že jsem graffiťák. Já jsem z toho ale udělal svou přednost. Nevyjadřuji se už touto estetikou, ale využívám svých zkušeností. Je to třeba právě zkoumání města a pohled na jeho odvrácenou tvář. Z toho čerpám. Teď pro mě byla výsledným dílem mozaika Na Knížecí. Prostředkem byla dopravní značka. Tak vzniklo celé dílo. Pro mě je v tom pořád zachovaná esence graffiti.

3424511:article:true:true:true

Kde leží hranice street artu? U některých vašich instalací mohou mít kolemjdoucí vůbec problém poznat, že jde o umělecké dílo.

Já s touto hranicí pracuji. Nedopřávám lidem to, že mohou celé dílo rozpoznat na první dobrou. Stejně tak je to s mozaikou Na Knížecí. S odhalením celého principu jsem vyčkával. Ale myslím, že komunita, která má vztah k umění, si ho všimla. Později se třeba dozvěděli i to, že jsem autorem. Mohli si ale myslet, že jsem se prostě  vytvořil bezobsažný  estetický op-art (z angl. optical art - optické umění) ze starých značek. Za celou věcí ale stojí dlouhý příběh. Je v tom zakódované zkoumání a mapování městské krajiny.

Zeman pustil vraha, aby zakryl své problémy. Komentář Vratislava Dostála

sinfin.digital