Celá Praha byla pracovištěm StB. Občany sledovali z kostela i kuchyně, tvrdí Tomek

Aneta Černá

V Praze v období komunistické totality existovaly stovky konspiračních bytů, ve kterých se scházeli důstojníci Státní bezpečnosti (StB) se svými agenty. Estébáci také využívali řadu možností, aby mohli své „nepřátele režimu“ sledovat doslova za všech okolností. Kromě informací z odposlechů měli k dispozici i fotografie a záznamy pořízené z tajných pozorovacích bodů. Ty se nacházely například na půdách, kde byly falešně označeny jako zařízení požární ochrany, nebo přístroje na kontrolu otřesů metra. Komunisté se ale nevyhýbali ani bizarnějším pozorovatelnám, například kuchyni v bytě jedné starší paní. „Za oknem jí nainstalovali jakousi bednu, která vypadala jako skříňka na nádobí, ale ve skutečnosti v ní byla kamera,“ vysvětluje historik Vojenského historického ústavu Prokop Tomek, který chystá nové vydání svého průvodce Estébáckou Prahou. 

Jaká místa v průvodci popisujete?

Právě nyní začínám chystat druhé vydání. V tom prvním byly zejména úřadovny Státní bezpečnosti, o kterých veřejnost věděla, i ty méně neznámé, pak jsem tam zařadil věznice a zadržovací zařízení, v některých případech i ubytovací prostory, kde bydleli například sovětští poradci. Spíše okrajově tam zmiňuji také propůjčené konspirační byty. V podstatě celá Praha byla tehdy svým způsobem pracovištěm Státní bezpečnosti. To si většinou lidé neuvědomují. Nové vydání bude nově obohaceno o problematiku sledování. Ve veřejném prostoru totiž existovala řada kontrolních bodů a dokonce kamerový systém, který sloužil StB, aby mohla sledovat takzvané zájmové osoby. Tato místa se nacházela například na půdách, ale i v bytech. V tomto ohledu je poměrně známá věž malostranského kostela svatého Mikuláše, odkud příslušníci StB lidi sledovali. Méně už se ale například ví o podobném prostoru ve věžičce nad kavárnou Slavia.

Jak jste o těchto neznámých místech získával informace?

Tyto objekty byly samozřejmě předmětem utajení a nesměly se fotografovat. Výjimkou jsou ale právě objekty sledování a improvizované místnosti na půdách. K tomu se zachovala dobrá dokumentace, protože StB si dělala pro svoje potřeby záznamy, aby věděla, co vše má pro sledování k dispozici. Zachovaly se například i různé smlouvy, nebo faktury za spotřebu elektřiny v těchto místech. Na rozdíl například od konspiračních bytů se dochovaly i fotografie těchto sledovacích bodů, které pochází zhruba z roku 1979 a budou právě v novém vydání knihy.

Ta místa, která StB využívala, podléhala utajení, nebo o některých z nich lidé věděli, nebo alespoň tušili?

Drtivou většinu objektů StB tvořila místa se zvláštním režimem, kam mohli civilisté jen na zvláštní povolení a tyto budovy nebyly nijak oficiálně označeny jako sídla StB. V jejich vlastnictví ale byly i veřejné budovy, například budova ministerstva vnitra na Letné, o nichž veřejnost oficiálně směla vědět. Co se týče sledovacích objektů, tak ty bez výjimky podléhaly utajení.  Často bylo to místo v rámci konspirace označeno jako zařízení požární ochrany, nebo jako zařízení na kontrolu otřesů metra, aby tam nikdo nepovolaný nelezl a nepátral.

sinfin.digital