Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Česká paterčata slaví páté narozeniny. „Máme složitý život, ale nestěžuju si,“ říká „supermáma“

Česká paterčata slaví páté narozeniny. „Máme složitý život, ale nestěžuju si,“ říká „supermáma“

Narození dvojčat či dokonce trojčat není už v poslední době v Česku velkou zvláštností, vliv na to má i stále častější umělé oplodnění. Událost z roku 2013, kdy třiadvacetiletá Alexandra Kiňová přivedla na svět dětí rovnou pět, ale zaslouženě vzbudila pozornost. Také díky tomu, že v jejím případě byly děti počaty přirozeně. Čtyři chlapci a jedna holčička, kteří se narodili císařským řezem v pražském Podolí, oslaví 2. června pět let.

Při prvních vyšetřeních to podle matky vypadalo, že ke staršímu synovi Antoniovi přibudou „obyčejná“ dvojčata. Při následných prohlídkách ale lékař objevil další plody. „Bála jsem se jít na další ultrazvuk. Říkala jsem si: Co když mi tam najdou další hlavičku?,“ vzpomínala posléze Kiňová na dobu, kdy se život rodiny ze středočeských Milovic obrátil vzhůru nohama. Zlom přišel zejména poté, co se příběh o paterčatech objevil v novinách.

Děti přišly na svět v sedmém měsíci těhotenství, císařským řezem během pouhých pěti minut krátce po sedmé hodině ráno. Kluci dostali jména Michael, Alex (jsou jednovaječná dvojčata), Martin a Deniel, jedinou holčičku pojmenovali rodiče Tereza. „Když jsem jí řekl, že jsou to čtyři kluci a jedna holčička, řekla jen - ty vado. Chtěla víc holčiček, ale oba jsme hrozně šťastní, že jsou v pořádku,“ popsal bezprostřední reakci Kiňové její druh a otec dětí Antonín Kroščen.

Předčasnému narození odpovídala i porodní váha paterčat, která se pohybovala od 1214 do 1340 gramů, a děti proto strávily první měsíc života v inkubátoru. Pak ale už mohly za matkou a začátkem srpna 2013 odjeli všichni společně do Milovic, kde rodina žije. Ovšem ne už v původním malém jednopokojovém bytě. Od obce totiž dostali nájemní smlouvu na třípokojový byt o rozloze 110 metrů čtverečních, kam se dva dospělí a šest dětí přeci jen vejdou lépe.

Narození prvních českých paterčat ale nevyvolalo jen pozitivní reakce. Hlavně kvůli jejich romskému původu, sociálním dávkám, darům a další pomoci, jež rodina dostala. Na internetových diskusích se například objevila řada nenávistných výroků, rodina i město proto tajily termín návratu z porodnice. Přímé ohrožení nebo rasistické útoky policie neštěstí nezaznamenala, mladá matka se ale přes velký zájem médií poměrně dlouho držela v ústraní.

Zpočátku měla při péči o děti k dispozici pečovatelky. Na podporu rodiny vznikla také sbírka, kterou založil Klub dvojčat a vícerčat. V lednu 2015 ale Kiňová s klubem po neshodách ukončila spolupráci. Klub proto peníze převedl na pražský magistrát, který sbírku povolil. Částku ve výši 616.000 korun město rodině vyplatilo v únoru 2017 formou daru, čímž rodina přišla o některé sociální dávky. Kiňová se s klubem o finance ze sbírky i neúspěšně soudila.

„Máme složitý život, ale nestěžuju si. Nejdůležitější pro mě je, že děti jsou zdravé a šikovné ... Jsou hodně společenské a navzájem si pomáhají“, řekla loni v srpnu pro Mladou frontu Dnes česká „supermáma,“ která po porodu prodělala již několik operací břicha. Do hektického života rozvětvené rodiny mohli nahlédnout i televizní diváci, a to prostřednictvím dokumentárního seriálu s názvem Paterčata, který vznikl v České televizi.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1