Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Cesta na Mars spojí rozpolcené lidstvo. Planeta bude našim druhým domovem, tvrdí vizionář

Cesta na Mars spojí rozpolcené lidstvo. Planeta bude našim druhým domovem, tvrdí vizionář

Cherchez la femme. Právě tak může začít cesta lidstva na rudou planetu. „Když jsem byl malý kluk, v sousedství žila ta nejnádhernější rusovláska, kterou vesmír kdy spatřil. Když jsem se jí ptal, odkud je, řekla mi, že přichází z Marsu,“ popisuje první okamžiky, kdy se zbláznil do rudé planety, Alexandre Cadain. Mladý vizionář od té doby stihnul vystudovat prestižní francouzské školy Ecole Normale Supérieure (ENS) a pařížskou Sorbonnu, vede společnost ANIMA — laboratoř umělé inteligence pro globální výzvy, spoluřídí na ENS seminář postdigitálního výzkumu, mentoruje týmy v rámci výzvy IBM Watson AI XPRIZE a spolupracuje s OSN. Mimo to se Cadain podílí i na navrhování prvních lidských měst na rudé planetě.

Kromě vaší rusovlasé přítelkyně, jak jste se k tématu navrhování měst na Marsu dostal?

Je to jedna z činností, které mě opravdu baví a díky kterým se cítím šťastný. Dělám to ale jako koníček, věnovat se tomu na stálý pracovní úvazek zatím nejde. Když pominu svou rusovlasou lásku z dětství, tak jsem se k Marsu nedávno dostal přes svou kamarádku, která má v NASA na starosti misi sondy Curiosity. Od toho momentu jsem se stal součástí think-tanku Mars City Design, který si klade za cíl připravit lidstvo pro život na této planetě.

Co přesně ta příprava zahrnuje?

Naším hlavním posláním je sbližovat vědce, inovátory, inženýry a designéry, aby se podíleli na tvorbě a přípravě projektů, které lidem na Marsu umožní nikoliv přežít, ale opravdu žít. Přijmout tu planetu za svůj druhý domov. Je potřeba založit soběstačná města, pro která nejsou zatím žádné plány, je zapotřebí, aby tam vznikla lidská společnost. A pro tyto ideje jsme neměli žádnou platformu, proto jsme se rozhodli založit think-tank Mars City Design, pro který jsme v kampani na Kickstarteru vybrali přes 30 tisíc dolarů.

Jaké jsou tedy konkrétní výstupy vaší práce?

My jsme zatím relativně malý projekt. Velká je myšlenka, která nás žene vpřed. Naším cílem není dostat lidi fyzicky na Mars, to přenecháme Elonu Muskovi. My nyní v několika kolech vybíráme nejlepší návrhy projektů osídlení Marsu, které nakonec chceme vytisknout v plné velikosti na 3D tiskárně. Prototypy domů a transportačních prvků, které by mohly být předobrazy toho, co pak bude na Marsu, chceme poté umístit v mohavské poušti, udělat tam takovou simulaci marťanského města.

To zní jako velký úkol pro relativně malý think-tank. Jaké jsou nejzásadnější překážky, se kterými se vaše projekty musejí vyrovnat?

Na Marsu jsou pochopitelně mnohem obtížnější podmínky než na Zemi a musíme se s tím vyrovnat. Náš hlavní cíl je vymyslet projekty a návrhy architektonických děl, ve kterých by lidstvo bavilo žít. Nikdo se nechce přesídlit na Mars a tam se v paneláku schovávat před radiací. Fantastické na našem projektu a přístupu je, že máme naprosto volné ruce. Oprostili jsme se ode všech designových kategorií, které máme zde na Zemi. A proto již máme první skvělé návrhy, například plovoucí zahrady, které budou levitovat v atmosféře.

Máte svou vlastní představu života na Marsu?

Ano jistě. Snažím se ji ale nesdělovat dále, nechci ovlivňovat ty, kteří tvoří své projekty. Na jedné straně chceme, abychom návrhy tvořili kolektivně — náš přístup nemůže být náhodná koláž slepená z nesouvisejících projektů a musíme mít nějaké globální hledisko. Na druhé straně nechceme zabíjet individualismus, ale především chceme dát lidem šanci se projevit.

Jak reálně vnímáte osídlení Marsu? Zatím je to nehostinná studená planeta, kde je plno radiace.

Ano, zatím. Jsou dvě hlavní cesty, jak se dívat na osidlování Marsu. Jedna z cest je postupná adaptace na tamní podmínky — to ale znamená žít tam spíše v podzemí, chránit se před radiací, okolním nehostinným prostředím, a nemít tedy úplně dobrý život. Z pohledu evoluce bychom se takovému životu na Marsu sice časem přizpůsobili, ale trvalo by to dlouho a ten proces by nebyl příjemný.

A ta druhá cesta?

Terraformace. Proces přetvoření Marsu v druhou Zemi, s atmosférou, lepší teplotou a obecně příjemnějšími podmínkami. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je svrhnout tam opravdu hodně jaderných bomb, aby se utvořila atmosféra, která tam sice nyní je, ale je velmi řídká. Ale abych řekl pravdu, jsem rád, že se zatím našemu projektu věnujeme v intencích teoretických modelů a prvních projektů. Představa, jak na naši novou domovinu svrháváme jaderné bomby, se mi totiž vůbec nezamlouvá.

Terraformovat Mars by údajně mohlo jít i bez jaderných bomb, pomocí velkých zrcadel ve vesmíru...

Nejspíše ano, ale ta jednodušší cesta by určitě byla planetu vybombardovat. A to jde proti našemu přístupu. Já nyní kolonizaci Marsu vnímám jako myšlenku na půl cesty mezi science a fiction. Na jedné straně už totiž slyšíte Elona Muska, jak o tom hovoří, na druhé straně se to reálně ještě neděje. A právě tento meziprostor je pro nás skvělá příležitost, jak trénovat naši představivost. Už nepracujete v intencích pravděpodobného, ale máte před sebou nový svět, který můžete dobývat svými neotřelými myšlenkami. Ale ve chvíli, kdy uvažujete o bombardování nové domoviny, tak to vaši imaginaci nepodporuje. Zabíjí ji to.

Kdo by podle vás měl projekt osidlování Marsu řídit? NASA, SpaceX, nebo někdo jiný?

Myslím, že společnost Elona Muska SpaceX se spíše zaměřuje na samotnou dopravu na Mars, NASA se zase soustředí spíše na parciální projekty — jak tam přežít či jak tam vypěstovat jídlo. Nevím, kdo by to měl řídit. My v rámci Mars City Design chceme zapojit do našeho projektu co nejvíce lidí ze společnosti, naším cílem je vytvoření skutečně kreativního hnutí. Samozřejmě potřebujeme podporu od vlád a korporací, ale ve finále to jsou lidé a jejich myšlenky, které se počítají.

Jak je to vlastně na Marsu s půdou? Může si tam každý, kdo tam přijde, zapíchnout svoji vlajku a říct — tady je to moje?

Když jsme prezentovali náš první projekt, který chceme na Marsu postavit, přišli za mnou jistí realitní agenti. Řekli mi, že o naši věc mají velký zájem, že na tom společně vyděláme velké jmění. V podstatě si mysleli, že si můžou koupit planetu. Já sice nejsem právní expert, ale myslím, že Mars je do jisté míry brán jako mezinárodní vody. Že je všech a ničí zároveň. Jsem ale přesvědčen, že ještě zde na Zemi musí proběhnout diskuse, ve které se vyjasní mnoho věcí — čí bude půda, proč tam chceme jít nebo kdy přesně tam chceme jít.

Čím byste do této debaty přispěl vy?

Myslím, že na Mars bychom měli jít z těch správných důvodů. Určitě třeba ne proto, že jsme jako lidstvo planetu Zemi již zničili, vyčerpali a teď jdeme to samé provést s další planetou, která se nám namane. Pro mě je nicméně podstatné kouzlo té myšlenky — jít na Mars. Moje generace nic takového nezažila. Sice jsme nebyli vystaveni žádným světovým válkám, ale ani jsme nebyli u toho, když jsme dostali člověka na Měsíc. Myslím, že právě tato mise může být krásná odysea pro lidstvo, důkaz toho, že ve vesmíru již pro nás neexistují limity.

A kdy myslíte, že by se lidstvo mělo na tuto odyseu vydat?

Pokud budeme poslouchat Elona Muska, tak třeba již za šest, sedm let. Myslím, že NASA cílí na pozdější datum, na rok 2030. Já každopádně věřím tomu, že 30. léta budou spektakulární dekádou. Nejenom kvůli osidlování Marsu, ale kvůli tomu, že mnoho technologií, které mají nyní ještě relativně daleko k ideálu, konečně bude plně ovládnuto. Když se podíváte na virtuální realitu, umělou inteligenci a podobné koncepty, máte stále pocit, že to má ještě pořád daleko do ideálního stavu. Že je to vlastně ten stejný headset, který jsme viděli již loni. Já ale věřím, že ve 30. letech přijde ten průlom, na který jsme tak dlouho čekali.

Lidé ještě budou potřebovat lídra, který je strhne...

Ano, zatím nám chybí někdo, kdo to všechno povede. Někdo, kdo dokáže nadchnout, kdo jako Kennedy v '62 naplní heslo Pojďme na Mars! Ale myslím, že podstatné je nejdříve mít ten tah na bránu, tu šílenou misi, která před námi leží. A nejlepší věc, kterou nyní můžeme udělat, je spojovat jejím jménem lidi z různých vědních oborů dohromady — vědce, podnikatele, filozofy. Víme, že dostat se na Mars nebude jednoduché, ale kvůli tomu to chceme ještě více. Stejně, jako to chtěl Kennedy.

Myslíte, že jsme nyní jako lidstvo na jisté křižovatce, v bodu, kdy se musíme rozhodnout, kterým směrem se vydat?

Ano, a budu teď parafrázovat Dickense — Byly to časy ze všech nejlepší, byly to časy ze všech nejhorší. To je začátek Příběhu dvou měst, která si můžeme představit jako nebe a peklo. A svět nyní vypadá přesně takto. My to sice nechceme vidět a tváříme se, že je všechno v pořádku, ale je zkrátka pravda, že některá místa na Zemi prospívají skvěle a některá právě naopak. Lidi to ovšem nezajímá. A projekty, jako je cesta na Mars, jsou jako stvořené k tomu, aby nás stmelily.

 

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1