Články odjinud

Člověk přežije, ale oblastí k životu bude méně, říká klimatolog Žák

Člověk přežije, ale oblastí k životu bude méně, říká klimatolog Žák

Nevidět či popírat změny v zemské atmosféře je krátkozraké, tvrdí meteorolog a klimatolog Michal Žák. Za varovný postoj ke klimatickým změnám ho prý nikdo neplatí, a jasno má i v tom, jak by se měl chovat člověk individuálně zodpovědný: neplýtvat plasty, více jezdit tramvají, nenakupovat zbytečně, recyklovat. Zveřejňujeme on-line další text z druhého čísla magazínu InfoLab, který připravila redakce INFO.CZ.

Jste meteorolog a zároveň klimatolog. V čem se obory liší a jak moc splývají v očích laiků?

Meteorologie je nauka o zemské atmosféře. V klasickém pojetí se spojovala pouze s otázkou počasí a jeho sledování a předpovídání. Dnes už sem zahrnujeme celou nauku o fyzice atmosféry, tedy nejen počasí, ale různé další poměrně složité děje, které v atmosféře probíhají, jako je třeba šíření znečišťujících příměsí.

Klimatologie vychází z pojmu „klima“ a zabývá se spíše tím, co bude. Nezdá se to, ale kam se podíváte, tam najdete nějaký příspěvek klimatologie.

Jeden obor je tedy jakousi bází druhého?

V podstatě ano. Jedna část klimatologie se snaží dívat i do budoucnosti, na to, co se bude dít s klimatem celé naší země. Takovým předpovědím se přesněji říká scénáře, protože výsledek dopředu nikdy neznáme.

Michal Žák
Narodil se v Třebíči. Vystudoval meteorologii a klimatologii na Matematicko–fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Na „matfyzu“ nyní také přednáší. V České televizi moderoval magazín Turbulence.

Které ze scénářů významných badatelů v oblasti klimatologie jsou podle vás překonané a které patří naopak mezi ty nejpřesvědčivější?

Tehdy v začátcích se řešila například otázka nástupu nové doby ledové. Tyto teorie v současnosti ustoupily do pozadí, což neznamená, že doba ledová nemůže skutečně přijít, je ale otázka, v jakém horizontu. Naopak se dnes více dostává do popředí otázka vlivu lidské činnosti skrze skleníkové plyny, které zesilují přirozený skleníkový efekt atmosféry. Je třeba zdůraznit, že nejde o nic a priori špatného: bez nich by v podstatě nebyly podmínky pro život. Musíme si však uvědomit, že atmosféra je velmi citlivá, a někdy stačí velice málo, aby se rovnováha, kterou pozorujeme, vychýlila. Jde o systém nelineární, tedy de facto o to, že malá změna jednoho jevu neznamená stejně malou změnu jiného. Důsledek může být významnější. Proto zvedám obočí nad debatami o tom, že vodní pára je nejvýznamnějším skleníkovým plynem, protože jí je nejvíc. Právě kvůli velké citlivosti na malé změny stačí třeba při uvolňování oxidu uhličitého relativně málo, aby se vychýlila celá rovnováha. Největší otázkou zůstává reakce zemského klimatu na vzrůstající množství skleníkových plynů, které je neoddiskutovatelné a opravdu dramatické, a ruku v ruce s ním jde i změna zemského povrchu.

Čím si vysvětlujete přístup těch, kdo jsou i vůči oněm neoddiskutovatelným skutečnostem skeptičtí a ještě vkládají tolik energie do toho, aby o svém postoji přesvědčili i ostatní?

To je možná spíš otázka na ně. Je potřeba odlišit to, co pozorují vědci, od návrhů řešení, které se občas vynořují od různých politiků a skupin, které nemají odborné klimatologické znalosti. Drtivá většina klimatologů nepochybuje o nesporném vlivu člověka na změny. Lze se samozřejmě dohadovat o konkrétní míře lidského podílu, i v této otázce se ale většina vědců shoduje, že je minimálně nadpoloviční. Osobně neznám nikoho, kdo by tyto změny popíral nebo relativizoval.

„Doba ledová může skutečně přijít, je ale otázka, v jakém horizontu.“

Naše planeta už v minulosti, dávno před moderní érou, prožila leccos — i to patří mezi argumenty skeptiků.

Pozorování, která máme k dispozici, jsou z hlediska historie Země opravdu krátká a lze argumentovat, že v minulosti proběhly na planetě změny, které měly na teplotu větší dopad. Na základě toho, co současná klimatologie zná, a na základě všech modelovacích výstupů, které jsou k dispozici, mluví výsledky jednoznačně. Kdybych se měl zamyslet nad tím, proč někdo věnuje takovou snahu vyvracení, musel bych asi spekulovat o tlacích některých klasických skupin, jako je uhelná lobby a podobně. Proč se na tu věc nemůžeme dívat komplexněji? V regionech, kde se těží uhlí, lidé přicházejí o práci, což není jednoduchá situace. Na druhou stranu se energie vždycky nějak získávat bude, i když půjde o tzv. obnovitelné zdroje a v souvislosti s tím budou vznikat jiné pracovní příležitosti. Energetický sektor pracovní síly potřebovat bude. Při výrobě energie tepelnými elektrárnami se do ovzduší dostává velké množství prachových částic, což platí i o klasické dopravě. Odhady dopadu na lidské zdraví jsou poměrně alarmující. Takže se sice na jednu stranu ušetří miliony euro ročně na sociálních dávkách pro potenciální nezaměstnané, když ale sečteme náklady na léčbu zdravotních dopadů na obyvatele, dostaneme řádově vyšší částky.

Když se podíváte na jména a zázemí klimatických skeptiků, je poměrně zarážející, kolik z nich se rekrutuje z řad politiků a nikoli vědců, a to ještě specificky těch konzervativních. Jak se k tomu stavíte?

Nejsem politolog, ale domnívám se, že tihle lidé možná volí tradiční přístup, který velí se nevměšovat, nechávat věci běžet samospádem. Tedy to, že pracovní místa zůstanou zachována, a podobně. Myslím si, že si neuvědomují — a dobrým příkladem toho je i americký prezident, který tuto politiku dost silně razí — že v globalizovaném světě si průmysl a energetika pod vlivem celkového posunu stejně jdou svou cestou, takže představa, že se někde budou otvírat zavřené doly, je už dnes ekonomicky naprosto mimo. Ekonomika toho odvětví jde směrem obnovitelných zdrojů, které se díky nadprodukci výrazně zlevnily. Kdyby to tihle lidé správně marketingově uchopili, mohli by na tom dokonce získat více voličů, než konzervativním přístupem. Takže já se jim vlastně divím.

Mnozí ze skeptiků argumentují i tvrzením, že teplota na Zeměkouli je už mnoho let neuvěřitelně stabilní. Jak byste tento jev přiblížil laikovi?

Je otázka, jak se díváme na stabilitu. Z celosvětového pohledu vykazují poslední čtyři dekády naopak dramatický nárůst teplot. Vím, že to není dlouhá doba, jde to ale ruku v ruce s teoriemi a poznatky o tom, jak atmosféra funguje a vazbou na množství skleníkových plynů v ní. Na to, abychom zůstali v klidu, jsou ty změny moc velké. Jeden stupeň sice nic není z pohledu jednoho člověka, z pohledu celé planety je to však hodně. Odezvy můžou být takové, že teplota může být sice v průměru o jeden stupeň jinde, lokálně to ale může být třeba stupňů pět nebo deset. Koho tu zajímá tání v Arktidě, kromě klimatologů nebo ekonadšenců, kteří vědí, jak závažný dopad to má na ekosystémy? Bezprecedentní tání se odehrává ještě rychleji, než se před dvaceti lety předpokládalo. Já bych tedy v klidu nezůstával. A nejde zdaleka jen o teplotní změny.

Co dalšího hrozí?

Velký problém, který s tou změnou souvisí, je i změna režimu srážek. Najednou vznikají oblasti, kde se často kumulují sucha. Vezměte si současné velké téma, Kapské město a jeho okolí. A to se bavíme o zemi, která je ekonomicky silná a má kapacitu ten problém nějak zvládnout. Když se ale prohloubí problém se suchem dejme tomu v oblasti severní Afriky, nebo Blízkého či Středního východu — a jsou takové projekce — vznikne velký problém, na který je třeba se zavčas připravit. Když budeme dělat, že se nic neděje, může nás to později nepěkně převálcovat.

„Kam se podíváte, tam najdete nějaký příspěvek klimatologie.“

Jaká doporučení, jak problémům předcházet, byste měl pro obyvatele našich končin?

My máme to štěstí, že dopady u nás jsou zatím relativně mírné, přestože v některých částech republiky například právě sucho v posledních letech úplně mírné není. Žijeme ale v příznivém pásmu, takže většina obyvatel měla až donedávna pocit, že se nás to zase tolik netýká. I v projekcích pro ČR jsou ovšem jisté znepokojivé faktory. To, co může udělat každý člověk, tomu se dnes hanlivě říká sluníčkářská ideologie, přesto je dobré se nad tím zamyslet. Třeba nad uhlíkovou stopou: ideální je přispět k tomu, aby se ta individuální snižovala, nebo alespoň nezvyšovala. Může to znamenat i žít úsporněji: to může být pro někoho i plus, protože tak ušetří.

V čem konkrétně si máme „utáhnout opasky“?

Je to zejména otázka omezení spotřebního zboží, kde má rezervy většina z nás. Systém se svými obchodními řetězci nás v tom moc nepodporuje, bohužel spíš naopak. Dále je třeba dbát na větší recyklaci materiálů, méně balení — někdy si člověk ani nevšimne, že je něco naprosto zbytečně zabalené do většího množství plastových obalů. Další věc je doprava. Ta individuální je velmi zatěžující pro naše prostředí. Jinde lze využívat systémy jako je car sharing, nebo elektromobily, to je u nás dosud stále v plenkách. Můžeme ale více využívat MHD, kola a podobně.

Když vykoukneme zpoza našich hranic a zaměříme se nejen na individuální zodpovědnost, ale i na aktivní pomoc směrem ven — jaké máme možnosti?

Možnosti pomáhat samozřejmě máme. Podle mého názoru je to hodně otázka vzdělání a příležitostí přímo pro lidi v ohrožených oblastech. Aby si uvědomili, jak tam vlastně budou schopni ve zhoršujícím se klimatu přežít a aby jejich život byl co nejkvalitnější. Nelíbí se mi, když se k tomu přistupuje tak, že se jen někam lifrují peníze. V některých státech se peníze k potřebným nakonec ani nedostanou. Je potřeba zlepšit know-how a vytvářet příležitosti, aby lidé neměli důvod území opouštět.

Zmiňoval jste v souvislosti s klimatickými skeptiky teorii lobbistických skupin. Skeptici často posměšně označují ty, kteří před klimatickými změnami varují, za alarmisty. Nelze si představit, že i tyto skupiny by mohly mít nějaký zájem a prospěch z toho, že budou vyvolávat či podporovat obecný pocit ohrožení?

Podle mého názoru by se to dalo napasovat na jakoukoli profesní skupinu. Moc si nedokážu představit, že by tak široká, celosvětová komunita byla vedena fantasmagorickými představami. Mně osobně tedy za to, abych prohlašoval, že existují klimatické změny, zatím nikdo nic nenabízel. Žijeme v době, kdy se to téma významně mění, a snažíme se nebýt „alarmisty“, ale strach naopak tlumit a hledat řešení. Stoupající hladina moří je prostě neoddiskutovatelný fakt a jeho řešení se najít musí.

Infografika: SuchoInfografika: Suchoautor: Info.cz, Nature, NASA

Zkuste zalarmovat českého čtenáře: co hrozí nejaktuálněji reálně u nás?

Mohou přijít výrazně větší vlny veder. Problém pak není jen ve vedru přes den, ale i v tom, že ochlazení v noci je příliš malé. Nejsme tedy schopni dostatečně vyvětrat a pro organismus, zejména pro starší občany, je nedostatek odpočinku zatěžující. Týká se to hlavně velkých měst. Druhá věc je režim srážek, to znamená častější epizody sucha a povodní. Problém je i úbytek sněhu, který je potřebný pro doplnění zásob podzemní vody. S neobvykle brzkým nástupem jara také hrozí, že během vpádu studeného vzduchu bude poškozena vegetace. V minulých letech jsme to už zažili víckrát, ohroženi jsou v tomto ohledu například ovocnáři nebo vinaři.

Je pravděpodobnost, že by se na tyto změny planeta a lidský nebo živočišný organismus časem adaptovaly?

Je otázka, o jakou změnu půjde. Myslím si, že to není problém pro přežití člověka jako živočišný druh, k životu však přestanou být některé oblasti planety. Lidé, kteří tam budou chtít existovat a fungovat, do toho budou muset investovat víc energie. U zvířat je to horší a vyjádření zoologů mluví jednoznačně: druhy vymírají a zhoršují se jim životní podmínky. Chudák lední medvěd je jen špička ledovce a dobře viditelný případ. Jiným druhům to ale může naopak prospět. Otázka je, jestli zrovna u těchto druhů o to my lidé stojíme.

Infolab II

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud