Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Deset mužů z Hradu: Václav Havel - prezident, který uměl dobře hrát v zákulisí

Deset mužů z Hradu: Václav Havel - prezident, který uměl dobře hrát v zákulisí

Listopadová revoluce v roce 1989 vystavila Václava Havla do situace, kterou dosud neznal: musel převzít roli skutečného politika, tedy někoho, kdo oslovuje a vede masy. Existenciální pojetí veřejného působení jako „života v pravdě“ neboli tzv. nepolitickou politiku rychle vystřídala plná náměstí a boj o moc jak s končícím komunistickým režimem, tak v rámci široké protirežimní koalice. Euforie z pádu komunismu se totiž čím dál tím více prolínala s rostoucími ambicemi skupin i jednotlivců.

V době masových protirežimních demonstrací novopečený tribun lidu Havel ukul historický kompromis s pružným a vlivným komunistou Mariánem Čalfou. Zažehnal tak nejenom nebezpečí plynoucí z „kontrarevolučních“ aktivit starých struktur, ale získal též rozhodující převahu nad reálnými konkurenty v boji o vytoužený (?) prezidentský úřad, Ladislavem Adamcem i Alexandrem Dubčekem.

K vítězství nad legendou Pražského jara Dubčekem mu pomohlo i nepsané pravidlo, že když je premiérem Slovák, prezidentem musí být Čech. Stejně jako slib, že po volbách v létě 1990 se uskuteční další prezidentské volby a karty se znovu rozdají. Následovala dodnes problematická volba disidenta Václava Havla komunistickým parlamentem.

Havel a Čalfa

Po pragmatickém svazku Havel–Čalfa z let 1990–92 zůstává dodnes pachuť a neustále se vracející otázka: stálo to za to, bylo to nutné? A nezaplatili jsme všichni příliš vysokou cenu za hodně zbrklé obsazení funkce prezidenta bez významnějších pravomocí?

Vliv Václava Havla byl v revolučních dobách obrovský, postupem doby však slábl, protože narazil na fenomén politických stran. Stejně jako na každodenní (a nudnou) formu prosazování politické vůle cestou projednávání a úporného prosazování zákonů, předpisů a vyhlášek v parlamentních kuloárech, výborech i v byrokratické houštině ministerstev a úřadů. Jeho polistopadový odpor k politickému stranictví přitom nebyl momentální reakcí revolučního romantického hrdiny na byrokratizaci a jistou „normalizaci“ politického života.

Pokračování a další díly seriálu Deset mužů z Hradu najdete na Reflex.cz

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1