Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dokážete rozeznat psychické týrání od přílišné starostlivosti? Toto jsou varovné signály

Dokážete rozeznat psychické týrání od přílišné starostlivosti? Toto jsou varovné signály

Psychické násilí, nebo neškodné škádlení? Hranice mezi vtipem a zraňováním partnera může být někdy velice tenká. Ten, který dokáže slovem ublížit, si přitom mnohdy ani neuvědomuje, co svými narážkami může vyvolat u svého protějšku. Jak tedy rozpoznat psychické domácí násilí a existuje způsob, jak se s ním vypořádat?

Psychické násilí se podle magazínu Psychology Today v možných důsledcích podobá tomu fyzickému. V mnohém je ale zákeřnější. Útoky, které zraňují psychiku druhého, se totiž často obtížně rozpoznávají. Problémem bývá také jejich prokázání. Nátlak nebo slovní vydírání se totiž většinou děje v soukromí a na rozdíl od ran nebo kopanců nezanechává viditelné stopy. O psychickém teroru tak často nemá šanci okolí vůbec vědět. A když se tak stane na veřejnosti, dokáže agresor své výtky zaobalit například příjemným tónem, nebo vtipem, takže ostatní nepoznají, jak moc mohou jeho slova ve skutečnosti zraňovat.

Stejně jako u fyzického domácího násilí útočník často viní z násilí oběť. Ta tak získává dojem, že si za své trápení může sama a že ho dokonce možná vyprovokovala. Tento častý postup agresorů roztáčí kolo psychického teroru, ze kterého se mnohdy nedá vystoupit. Oběť o sobě začne pochybovat, sníží se jí sebevědomí a začne být v podstatě nemožné, aby se proti tyranovi sama postavila. Dlouhodobé psychické násilí může také vést k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, k depresím a chronickým bolestem.

Jak poznat „přílišnou starostlivost“ od emocionální tyranie? Existuje několik projevů, které už mohou s psychickým násilím hraničit. Měli byste zbystřit, pokud vás partner přehnaně kontroluje, chce přesně vědět, kam a s kým chodíte, nebo o čem se bavíte. Pokud se vás snaží i špehovat, třeba i na emailu nebo sociálních sítích, nejde většinou bezelstnou péči o vaši osobu. Pokud vám navíc protějšek omezuje i přístup k financím a případně vám peníze přiděluje, nemusíte už váhat. Žijete s tyranem.

S jakými dalšími projevy emocionální tyranie se můžete setkat?

Oponování

Partner nenaslouchá vašim argumentům a vše rozporuje. Ať řeknete cokoli, je to špatně. Může také odpovídat neustále ofenzivním NE a zabraňovat tak konstruktivní debatě.

Blokování

Tyran z ničeho nic dokáže utnout debatu a přechází na jiné téma. Často ukončuje rozhovor slovy jako „zmlkni“ a podobně.

Bagatelizování

Agresor znevažuje vaše problémy a nebere je vážně. Vysmívá se vašim emocím a trivializuje vaše pocity.

Popírání

Útočník popírá sliby, které v minulosti dal. Odmítá, že se některé konverzace odehrály a nebo si „nepamatuje“, co řekl. Nepamatuje si ani na to, že zvýšil hlas, a celkově o minulosti fabuluje.

Nad psychickým agresorem většinou nejde vyhrát logickou argumentací. Už z popisu výše je zřejmé, že argumenty a vysvětlování na něj nebudou platit. Nesnažte se proto s agresorem vést rovnocennou debatu. Do jeho obvinění a fabulací se můžete jen zaplést, když budete obhajovat sami sebe z přečinů, které jste nespáchali.

Způsobem, jak na slovní útoky reagovat je možnost brát je s humorem a snažit se je zlehčovat, stejně jako to dělá váš protějšek.

Někdy funguje také rázné utnutí celé konverzace způsobem „Přestaň se mnou takto mluvit“, „Nemluv se mnou takovým tónem“ nebo „Nezvyšuj na mě hlas“. Pomoci může také pohrůžka, že pokud se agresor neuklidní, nebude konverzace pokračovat a případně odejdete z místnosti.

Oběť se často nedokáže s agresorem vypořádat sama. Měsíce, možná i roky podrývání sebevědomí neumožňují najednou vzepnout síly a ohradit se proti psychickému týrání. Nejlepší je věc konzultovat s někým z rodiny, s kamarádkou, případně i se specialistou. Prostě s někým, kdo vám vrátí ztracené sebevědomí a podpoří vás ve snaze nenechat si už ubližovat.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744