Sýrie se potýká s válkou už dlouhých sedm let. Tamní prezident Bašár Asad je v konfliktu nejen s takzvaným Islámským státem, ale také se skupinami povstalců. Jedním z klíčových bojišť, na kterém se vedlo mnoho bitev, je i město Rakká. O tom, jak se jeden z mnoha nekonfliktních demonstrantů ocitl v řadách Islámského státu a zabil na celou stovku lidí, nyní vypráví dokument BBC.
Říká si Khaled, skutečné jméno ale vyslovit nechce, se jednoho dne neprobudil a neřekl si „půjdu a stanu vrahem“. Jeho cesta k nelítostnému zabijákovi byla složitější.
Před tím, než v roce 2011 vypukly protivládní protesty, byl Khaled dle svých slov mírumilovný člověk. Účast na protirežimních protestech ho však změnila. „Byl to pro mě úžasný pocit svobody, smíšený ale se strachem z režimu,“ vzpomíná na den, kdy se připojil k protivládnímu boji.
„Cítili jsme, že děláme něco, co naší zemi pomůže. Něco, co přinese svobodu a jiného prezidenta. Bylo nás málo, ne více než 30.“ V té době nepřemýšleli prý ani nad tím, že by potřebovali zbraně, „na to jsme neměli odvahu.“ Jednoho dne byl ale Khaled zatčen.
Prošel nejrůznějšími zařízeními, nakonec skončil v ústřední věznici. „Když mě do věznice převezli, nemohl jsem kvůli boleti zad spát ani chodit.“ Při výsleších musel totiž snášet i mučení. „Řetězy mě přivázali za ruce ke stropu a bičovali mi záda a jeden z dozorců na mě řval, že mě nenávidí a chtěl by, abych zemřel. V té chvíli jsem se rozhodl, že když mě Bůh zachrání, zabiju ho.“
Když Khaled vyšel z vězení, opravdu si dozorce našel. „Vzal jsem ho na farmu nedaleko věznice, vytáhl jsem mu jazyk a pomocí nůžek ho rozstříhal. To mi ale nestačilo. Když začal prosit, abych ho zabil, udělal jsem to.“
„Přes všechno co jsem udělal, necítím lítost ani smutek. Naopak, kdybych se rozhodoval znovu, udělám to také. Kdyby byla nějaká naděje na spravedlnost, že za ponižování vězňů bude pykat, neudělal bych to. Stát se ale o takové věci nestaral.“
