Francouzská farmářka se rozhodla děti ze sídliště odvést od drog. A zvolila velmi netradiční způsob | info.cz

Články odjinud

Francouzská farmářka se rozhodla děti ze sídliště odvést od drog. A zvolila velmi netradiční způsob

Kozy a prasata by uprostřed sídlišť na severu Marseille čekal málokdo. Když se řekne cité Busserine, většina Francouzů si vybaví spíš věžáky, drogy, nezaměstnanost a poflakující se teenagery. Místní dělí od centra města třicet zastávek autobusem a dalších několik metrem. Když nemusí, tak tam nejezdí. A lidé z centra zase nejezdí sem. Teď mají přece jen o důvod víc vzít tuto čtvrť na vědomí. Farmářka Marie Maurageová se je snaží přesvědčit, že nejlepší sýry seženou právě u ní. A místní děti zas o tom, že se dají jíst i jiné věci než brambůrky s colou. 

Kolik nohou má králík? - Dvě! - Nene, čtyři! Mezi dětmi na pedagogické farmě La Tour des Pins na okraji Marseille právě probíhá vášnivá diskuze. Některé z nich vidí živého králíka poprvé v životě a jsou překvapené, že realita neodpovídá obrázkům z kreslených seriálů. V některých věcech ale mají jasno. Když se jich animátor Jonathan zeptá, jak se říká zvířátkům, co jedí jen listy, sborově odpoví: vegetariáni! Ze dveří vybíhá drobná šedesátnice v holinkách, v ruce dva kýble, letmo pozdraví a už křičí na zmateného stážistu: „připrav mi mlíko!" Už je jasné, kdo tomu tady velí a kdo si rád dělá věci po svém.

Ještě před třemi lety nevěděla Marie Maurageová o Marseille skoro nic. Na samotě v Alpách, nedaleko města Briançon, se starala o svoji farmu. „Alpský venkov, většina lidí si maluje idylku. Mně ale tamní mentalita vůbec nevyhovovala, někteří lidé jsou tam hodně uzavření, xenofobní a závistiví. V roce 2002 mi dokonce někdo zapálil dům, nejspíš proto, že se mi dařilo.” Statek po požáru zrekonstruovala, když ale o několik let později viděla soutěž, kterou vypsala marseillská radnice na obnovu chátrající farmy, neváhala a vyměnila vesnici za město.

„Jediný problém byl obrovský nepořádek. To je obecně problém Marseille. Ale jinak si nemůžu stěžovat, nikdy jsem se tu nebála. Samozřejmě tu jsou lidé, co jsou zapletení do obchodu s drogami, ale taky je tu spousta dalších, co chce jen normálně žít.”

Přiblížit se „normálnímu” životu jim mají pomoct volnočasové a vzdělávací aktivity. Pedagogická farma musí podle předpisů 15 hodin týdně věnovat školám, které sem posílá radnice. Za loňský rok se na kozy, ovce, prasata i slepice přišlo podívat 800 dětí. Program je pro ně zdarma. „Děti z jiných oblastí znají zvířata z prázdnin, když je třeba rodiče vezmou na venkov, ale děti odsud často nepřekročí hranice své čtvrti. Prázdniny tráví na plácku před domem. Přijdou sem a neuvěřitelně se bojí. Vůbec nevědí, co od těch zvířat mají čekat,” vysvětluje Marie. Její slova potvrzuje i devítiletý Amir, který přišel se školou na prohlídku. „A vy se tady nebojíte v noci, že za váma přijde zlý zvíře?” ptá se Jonathana.

Farma chce dětem pomoci nejen překonat strach z neznámého, ale také je naučit něco o jídle a potravinovém řetězci. V rámci prohlídek se učí trhat plevel, sbírat listí nebo krmit králíky. Pozorují i sběr vajec nebo dojení. „Často pocházejí z chudých rodin, kde se kupuje to nejlevnější z diskontů. Podle průzkumů je v těchto čtvrtích například vysoké procento cukrovky. Je jasné, že se věci nezmění jednou návštěvou, ale možná příště přivedou rodiče a těm se pak snažíme vysvětlit, že se dá jíst levně i zdravě zároveň,” upřesňuje Marie.

Každou středu jsou pak prodejní hodiny pro veřejnost. Sýry a jogurty jdou na odbyt. Oblíbené jsou i další placené aktivity, které farma pořádá, třeba workshopy jak si vyrobit sýr a podobně. Marie ale přiznává: „Na tyto aktivity se nám hlásí hlavně lidé, co mají peníze i zájem o bio stravování, jezdí za námi i ze vzdálenějších čtvrtí. U místních nám jde v první řadě o tu osvětu a u dětí o smysluplné trávení času.” V budoucnu chce proto farma prohloubit kontakty s lokálními sociálními centry a společně s nimi připravovat další volnočasové programy přístupné všem.

„Vztah k přírodě i ke společenské roli jídla ztrácíme ve městech všichni, a je jedno v jaké bydlíme čtvrti, proto tu chceme být pro všechny,” uzavírá Marie. Prohlídka končí. Děti zrovna řeší, jaké zvíře je nejlepší. Zpátky do rutiny se jim nechce. Být zablácený a utíkat před prasetem je pořád větší zábava než sedět půl dne na panelové zídce. Jonathanovi proto nezbyde, než je „vyhnat” klasickou fintou: Kdo odejde poslední, bude sbírat králičí bobky! 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud