Přesně před 73 lety začalo Pražské povstání. Přestože v některých částech okleštěné republiky mohli obyvatelé v té době už volně dýchat, hlavní město bylo stále v sevření nacistů, kteří se ho nehodlali lehce vzdát. Právě zprávy z jiných částí republiky i postupné uvolňování poměrů, kdy se opět mohly vyvěšovat československé vlajky a odstraňovaly se německé nápisy, vedlo ke spontánní akci Pražanů, kteří cítili, že vítězství je na dosah. Vše začalo ráno 5. května 1945, kdy Český rozhlas přestal vysílat německy a začal hrát jen české písně. Nacisté se ale nechtěli svého hlavního média vzdát a snažili se rozhlas zpět převzít do své moci.
Redaktoři rozhlasu začali vysílat žádost o pomoc. „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu,“ znělo tehdy z rádií. Pražané proto vyrazili k Českému rozhlasu, kde v té době už zuřily boje, které se následně rozšířily po celém hlavním městě. V noci z 5. na 6. května v Praze vyrostlo asi dva tisíce barikád, které bránili Pražané většinou jen s puškami a granáty. Nápor nacistů byl obrovský, začaly nálety.
Pražanům v závěrečných dnech války pomohli také vlasovci neboli Ruská osvobozenecká armáda generála Andreje Vlasova, která se skládala z ruských zajatců, kteří byli nuceni bojovat za Německo. Přestože Němci v té době soustředili velkou část svých sil právě na Prahu, zdejším obyvatelům nepřišla na pomoc spojenecká armáda, která 6. května 1945 osvobodila Plzeň. Dle dohody se Sovětským svazem totiž vojska nesměla překročit remarkační linii a bylo dohodnuto, že Prahu osvobodí Rudá armáda. Ta se ale vracela z boje o Berlín, a proto do Prahy vjížděla až 9. května ráno, když už byl odpor nacistů z větší části zlomen.
Počet obětí povstání je pouze přibližný. Odhaduje se ale, že během květnových dnů zemřelo až kolem 3 000 Čechů a asi 1 000 Němců. Velká část obětí je pohřbena na Ďáblickém hřbitově.
