Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Gruzie má historii plnou bojů za nezávislost. V posledních dekádách se zemí přehnalo několik válek

Gruzie má historii plnou bojů za nezávislost. V posledních dekádách se zemí přehnalo několik válek

Pohnutou historii plnou bojů za nezávislost má Gruzie, bývalá sovětská zakavkazská republika ležící u východního pobřeží Černého moře. V dávných časech se území Gruzie snažily ovládnout velké říše té doby, na počátku 19. století byla gruzínská knížectví připojena k Rusku. Před 100 lety, 26. května 1918, po dramatických událostech Gruzie vyhlásila nezávislost, ze které se však radovala jen několik let. Záhy byla pohlcena bolševickým Ruskem, poté se stala součástí Sovětského svazu a opětovnou nezávislost získala až v roce 1991. Ani poté však tuto malebnou zemi nečekalo snadné období a v novodobých dějinách se zemí prohnalo několik válek.

Základy gruzínské státnosti a národa položily kavkazská Ibérie a přímořský stát Kolchida, které se na území dnešní Gruzie nacházely kolem čtvrtého století před naším letopočtem. Ve čtvrtém století našeho letopočtu se v Gruzii také začalo šířit křesťanství a země byla závislá na Byzantské říši, později ji obsadili Arabové. Ve 12. a 13. století bylo dokončeno sjednocení země a nastal rozmach gruzínského státu. Rozkvět ale ukončily mongolské vpády a mezi 15. a 17. stoletím na území existovala nezávislá carství a knížectví, která se stala předmětem zájmu Turecka a Persie.

V červnu 1783 tak vládce východních knížectví uzavřel s ruskou carevnou Kateřinou II. smlouvu o ruské suverenitě nad knížectvími při zachování jejich nezávislosti a územní celistvosti. V roce 1801 byla obě východní knížectví připojena k Rusku a další území včetně důležitých přístavů Poti a Batumi byly připojeny po rusko-tureckých válkách z let 1877-1878.

Od 19. století se začaly množit projevy nespokojenosti s politikou carského Ruska ať už se jednalo o násilnou rusifikaci a asimilaci menšin nebo o sociální postavení rolníků a dělníku a rostl nacionalismu mezi inteligencí a středními vrstvami. Po revoluci v Rusku v letech 1905 až 1907 zemi zasáhly rozsáhlé nepokoje a ozbrojené střety kvůli ruské okupaci, které byly brutálně potlačeny.

Převratné změny nastaly po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917, po které byla Gruzie pod nadvládou menševiků. V oblasti se začaly formovat společné orgány Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu a v dubnu Zakavkazský sněm vyhlásil nezávislou Zakavkazskou demokratickou federativní republiku sestávající z Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu. Kvůli sporům o orientaci na Německo (Gruzie, Arménie) či Turecko (Ázerbájdžán) se republika rozpadla a 26. května 1918 byla vyhlášena nezávislá Gruzínská demokratická republika. V roce 1921 ale do Gruzie vpadla sovětská armáda a Gruzie byla připojena na dlouhá desetiletí k Sovětskému svazu.

V listopadu 1990 vyhlásila Gruzie nezávislost. Země se zpočátku dokázala pod vedením prezidenta a bývalého sovětského ministra zahraničí Eduarda Ševardnadzeho vymanit z vlivu Ruska, počátkem 90. let se Gruzií přehnala občanská válka se stoupenci svrženého prezidenta Zviada Gamsachurdii a země utrpěla i v důsledku válek v separatistické Abcházii a v Jižní Osetii. Ty si vyžádaly přes 10 tisíc obětí.

V roce 2003 takzvaná revoluce růží ukončila vládu Ševardnadzeho a k moci se dostal prozápadní prezident Michail Saakašvili. Jeho popularita citelně poklesla po porážce Gruzie v krátké válce s Ruskem v srpnu 2008 o Jižní Osetii. Po krátké době Jižní Osetie spolu s další vzbouřeneckou provincií Abcházií vyhlásila státní samostatnost, tu ale kromě Ruska uznala jen hrstka bezvýznamných států. Kvůli válce Gruzie vystoupila ze Společenství nezávislých států (SNS).

Rozlohou je Gruzie srovnatelná s Českem (má včetně okupovaných území asi 70 tisíc km2, ČR má 79.000 km2), v zemi žije 4,5 milionu obyvatel, většina z nich jsou Gruzínci. Většinovým náboženstvím je pravoslaví. Od roku 2004 má novou vlajku. Země je turisticky atraktivní díky horám a historickým památkám a je pověstná svým vínem. Současně je tato zemědělská země strategickým místem pro tranzit ropy a plynu. Asi nejslavnějšími Gruzínci ve světě jsou nebo byli režiséři Otar Ioseliani a Tengiz Abuladze, jehož film Pokání byl jedním z prvních sovětských filmů zabývajících se stalinskými čistkami. Sovětský diktátor Josif Stalin se narodil v guzínském městě Gori. Země usiluje o vstup do NATO.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1