Herecké kolegyně se snažily dostat Jiřinu Štěpničkovou na šibenici. Podívejte se, kdo výzvu podepsal

Iveta Mazáčová

21. 08. 2017 • 10:00

Jiřina Štěpničková patřila ve své době nejvýraznějším postavám českého herectví. Svoji kariéru nastartovala už v roce 1930, když ve svých 18 letech nastoupila do Národního divadla. Ještě před válkou se ale rozhodla přejít do Divadla na Vinohradech, kde střídala jednu významnou roli za druhou. Právě tam ale její hvězdná kariéra končí, po Vítězném únoru se totiž atmosféra v divadle politicky rozdělila a proti Štěpničkové stanuly kolegyně, za kterými pevně stál tehdejší režim. Snahy kolegů pak Jiřinu Štěpničkovou stály nejen úpadek její kariéry, ale také kruté výslechy StB a téměř 10 let vězení.

Navzdory nelibosti svého tatínka se mladá Jiřina rozhodla studovat pražskou konzervatoř, ještě nedostudovaná už hrála v Osvobozeném divadle a v roce 1930 dokonce začala hrát v Národním divadle. Tam působila dlouhých šest let, svých vysněných rolí se ale nedočkala. Když se jí pak naskytla příležitost přestoupit do vinohradského divadla za talentovaným režisérem Frejkou, neváhala ani minutu.

„Když se Vinohradské divadlo stalo armádní scénou a jednostranně začalo pěstovat výlučně mužský repertoár, ztratila umělkyně bez přiměřených rolí půdu pod nohama a hodlala přejít do připravovaného Divadla Jindřicha Mošny, kde ji čekala titulní postava v Shawově Pygmalionu. Když se však plán tohoto divadla neuskutečnil, dala se svést k nerozvážnému kroku, jenž ji na léta vzdálil jevišti,“ cituje Vlasta Chramostová ve svých pamětech hereččina přítele Josefa Trägera.

V roce 1951 se tedy definitivně rozhodla překročit hranice Československa a odejít na západ. To se jí ale nepodařilo, průvodce, který ji měl přes pohraniční lesy převést, zřejmě sloužil vládnoucímu režimu jako provokatér. Podle hereččiny kolegyně Vlasty Chramostové si měl na ramena posadit jejího malého synka a ona měla přes hranici nést jeho aktovku. Jak se ukázalo u soudu, v brašně měly údajně být dokumenty špionážního charakteru. 

Během plynutí hereččina trestu se ale za zdmi jejího domovského divadla odehrál ještě jeden velmi zajímavý příběh. Herci Armádního divadla sice museli oficiálně souhlasit s trestem pro svojí kolegyni, jedné z prokurátorek to ale bylo málo. Paní Matušínská se rozhodla do divadla přijít s rezolucí, která pro Jiřinu Štěpničkovou požadovala trest smrti. Tu podle režiséra Luboše Pistoriuse podepsala Světla Amortová, Soňa Neumanová, Světla Svozilová a Jarmila Švabíková. K přehodnocení trestu naštěstí ale nikdy nedošlo a text, který by ale ony čtyři herečky usvědčoval, se nikdy nenašel. 

SDÍLET