Historie určená k zapomenutí: Shell, BMW i Daimler využívaly koncentráků a podporovaly nacisty | info.cz

Články odjinud

Historie určená k zapomenutí: Shell, BMW i Daimler využívaly koncentráků a podporovaly nacisty

Francouzský spisovatel Éric Vuillard jde ve své útlé a nenápadné knížce Tagesordnung s podtitulem Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech daleko dál než k obsazení jednoho z našich sousedů nacisty. V drobných kapitolách odhaluje celkovou zrůdnost doby a tvrdě obžalovává rodiny těch největších německých průmyslníků. Stejně neúprosně kritizuje západní mocnosti. Podle spisovatele jim nacisté řádili přímo před očima a ony dělaly, že si toho nevšimly.

Opel, Siemens nebo Allianz. To jsou jen tři z firem, jejichž zástupci se účastnili v únoru roku 1933 setkání s Adolfem Hitlem a Hermannem Göringem v Říšském sněmu. A to kvůli tomu, aby nacistům štědře přispěli na nadcházející volby.

Právě takovýmito kapitolami začíná reportážní román Érica Vuillarda nazvaný Tagesordnung s podtitulem Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech. O útlé knížečce toho mnoho napovídají.

I přes skutečně nenápadný rozsah jde totiž až do překvapivé hloubky a anšlus Rakouska, pár měsíci předcházející Mnichovské konferenci a následnému vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, představuje a analyzuje v mnoha souvisejících ohledech. Nebere si přitom žádné servítky a neobsahuje ani náznak sebemenšího pochopení pro zrůdná selhání německých byznysových elit i západních mocností.

Průmyslníci platili nacisty

Vuillard naznačuje, že o peníze jde skutečně až v první řadě. Proto román rámují právě kapitoly o kapitánech průmyslu, kteří automaticky vyndavají peněženky. S myšlenkou, že dnes přispívají nacistům a je to pro ně normální. Protože včera je zkasíroval někdo jiný a zítra to bude zase někdo další. Bez jejich peněz ale nemusela NSDAP uspět tak, jak na začátku března 1933 uspěla, píše minimálně mezi řádky Vuillard.

A kolaborující průmysl na tom v následných letech vydělával. To už se ale dostáváme k závěru knihy, k tvrzeným výčitkám pana Gustava Kruppa. „Celé roky si najímal deportované vězně z Buchenwaldu, Flossenbürgu, Osvětimi a spousty dalších táborů. Jejich průměrná délka přežití se rovnala několika měsícům. Pokud se vězni vyhnuly infekční nemoci, doslova zemřel hlady. Krupp však nebyl jediný, kdo takovou pracovní sílu využíval,“ uvádí Vuillard.

Obludné továrny

A jen po pár dalších řádkách otevírá skutečně děsivý výčet: „Válka vynášela. Firma Bayer si najímala pracovní síly v Mauthausenu. BMW v Dachau, Papenburgu, Sachsenhausenu, Natzweiler-Struthofu a Buchenwaldu. Daimler v Schirmecku. IG Farben v Dora-Mittelbau, Gross-Rosenu, Sachsenhausenu, Buchenwaldu, Ravensbrücku, Dachau, Mauthausenu, a provozovala obří závod přímo v Osvětimi: IG Auschwitz, který nestoudně pod tímto názvem figuroval v organizačním schématu společnosti. Agfa si najímala pracovníky v Dachau, Shell v Neuengamme. Schneider v Buchenwaldu. Telefunken v Gross-Rosenu, Siemens v Buchenwaldu, Flossenbürgu, Neuengamme, Ravensbrücku, Sachsenhausenu, Gross-Rosenu a Osvětimi. Na tak lacinou pracovní sílu se vrhali všichni.“

Na Kruppovi následně popisuje, jak se postavila jeho rodina k odškodnění Židů po válce a také to, jak tyto závody pracují se svou minulostí a historickou pamětí. Rovněž nejde o lehké čtení.

INFOGRAFIKA DNE: GestapoINFOGRAFIKA DNE: Gestapoautor: INFO.CZ

Státy, které selhaly

To všechno samozřejmě souvisí s anšlusem Rakouska, o němž je kniha v první řadě. Kniha popisuje souvislosti okupace široce, zabývá se nejen vrcholovou politikou, ale rovněž náladou obyčejných lidí. A nacistům dává logicky za vinu i sebevraždy, k nimž v té době docházelo.

Vedle obviněného průmyslu z knihy vycházejí ještě další „skrytí“ spoluviníci nacistického teroru, a to západní mocnosti: Francie a Velká Británie.

I když se v současné historiografii začíná pozvolna prosazovat názor, že v případě následné Mnichovské konference o žádnou zradu Československa od evropských mocností nešlo a dochází tak vlastně k revizi pohledu na jejich jednání, Vuillard je v obecnějším měřítku nemilosrdný.

Upozorňuje na to, jaké všechny informace měly tyto státy už před rokem 1938 k dispozici a čeho se NSDAP v Německu dopouštěla. Vysmívá se lordu Halifaxovi a tomu, jak nechal být exotské chování Göringa, kterému chodilo lvíče lízat tvář, i Hitlera, jehož ostatně původně chápal jako portýra. Takoví byli Halifaxové a i mnozí další z elit té doby, křičí Vuillard, tak povýšení, že si ani ničeho všimnout nemohli.

V souladu s ústavním právem

V knize se rovněž věnuje například tomu, jak na rakouského kancléře Kurta Schusnigga – jenž se mimochodem stal po válce profesorem v Americe, i když si něco takového vzhledem ke svému dřívějšímu životu a jednání určitě nezasloužil – řval Hitler a vnucoval mu dohodou, jejíž jednotlivá ujednání směřovala k tomu, že se v Rakousku dostanou nacisté okamžitě k moci. Schusnigg, zkušený právník, ji odmítl podepsat kvůli tomu, že na to neměl právo, musel tak učinit prezident.

A Vuillard analyzuje dál a popisuje, jak moc bylo pro nacisty ještě v této době důležité formálně jednat v souladu s ústavním právem, i když samozřejmě fakticky jej kroutili tak, aby nikde nezůstala sebemenší rovnost.

Mnichov 38Mnichov 38autor: INFO.CZ

Moc propagandy

Pozornost věnuje také tomu, jak mnozí Rakušané Hitlera vítali. A zamýšlí se rovněž nad rolí propagandy. Dnešní představu o tom, jak to v březnu 1938 v Rakousku vypadalo, totiž získáváme i z nacistických dobových záběrů a jejich aranžmá.

To se samozřejmě zcela podřídilo zamýšlenému účelu filmu. Na jiném místě zase srovnává jen těžce dostupný originál portrétní fotografie kancléře Schusnigga, na kterém nevypadá vůbec dokonale, a jeho běžně prezentovaný ořez. To je rozbor historie takový, jaký má být.

Správná reportáž si všímá prostředí, obsahuje jemné detaily i zážitky, celkově však rozebírá a hodnotí to podstatné. A právě taková je Vuillardova kniha, která mimochodem získala Goncourtovu cenu.

Skládá se z detailů, ale celkově složí na malém prostoru obsáhlý obrázek toho všeho. A jako bonus přidává i dobový recept, tenisového šampiona nebo zkazky o počasí. A v dnešním uspěchaném světě má ještě jednu velkou výhodu. Přečtete ji za pár hodin.

Knihu Érica Vuillarda Tagesordnung. Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech. Reportážní román vydalo v roce 2018 v překladu Tomáše Havla nakladatelství Argo. Citováno je ze str. 143-144.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud