Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hitler unesl z Polska desetitisíce dětí, které chtěl poněmčit. Většina z nich dodnes nedostala žádnou kompenzaci

Hitler unesl z Polska desetitisíce dětí, které chtěl poněmčit. Většina z nich dodnes nedostala žádnou kompenzaci

Od konce druhé světové války už uplynulo více než 72 let, přesto některé z jejich obětí stále necítí potřebné zadostiučinění. Některé zabavené majetky se vrátily do rukou původních vlastníků a za utrpení v koncentračních táborech získali někteří vězni alespoň symbolické odškodné. Bez povšimnutí ale zůstávají některé dětské oběti. Snahou nacistů byla totiž také arizace, proto doslova kradli děti rodičům a pokoušeli se z nich převýchovou udělat "správné" Němce. Tyto děti se většinou odškodnění nedočkaly, navíc mnohé dodnes netuší, jaké jsou jejich rodinné kořeny.

Zitě Susové je 83 let. Když jí bylo osm, odebrali ji Němci z polského sirotčince a odvezli ji na převýchovu do Německa. Zde začala chodit do školy s dětmi vybranými k arizaci a bydlela v objektu, který nacisté využívali pro svůj program Lebensborn. Jeho cílem bylo stvořit nové rasově čisté pokolení z vhodných matek a německých vojaků. Podmínky zde dle vzpomínek paní Zity byly tvrdé. Ačkoli jí tehdy bylo už osm let, musela úplně zapomenout na zemi, odkud pochází.

Děti, které nacisté přivezli do říše k arizaci, nesměly mluvit svým původním mateřským jazykem, ale pouze německy. Kdo toto pravidlo porušil, musel často zůstat o hladu, nebo zavřený ve sklepě. Zita dle svých slov měla ještě štěstí, brzo ji adoptovala náhradní rodina z Rakouska.

Po válce polské úřady dle webu Deutsche Welle zajistily, že všech 30 tisíc unesených dětí se vrátilo do Polska. Stejně tak Zita. Ta se ovšem stala vyvrhelem společnosti. Polsky totiž mezitím už zapomněla, takže jí prý říkali, že je "hloupá Němka". U rodiny v Rakousku si prý přitom zvykla a vzpomíná na to jako na "nejlepší období ve svém životě". Nyní žije na chudém předměstí Varšavy a změnila si jméno. Pokoušela se najít informace o své rakouské rodině i o svých biologických rodičích, ale nepodařilo se jí zjistit nic.

To je prý problém většiny takto unesených dětí. Záznamy totiž většinou neexistují a je proto složité vypátrat podrobnosti z minulosti a rodinné vztahy. Potvrzuje to i příběh 88letého Hermanna Lüdekinga, kterého nacisté také unesli z Polska. Nyní žije na jihu Německa a pomocí organizace "Ukradené děti - Zapomenuté oběti" (Stolen Children - Forgotten Victims) se snaží vypátrat svoji biologickou rodinu. Zatím neúspěšně. Organizace se také snaží"

Zapomněli na nás. Jiné skupiny nacistických obětí dostaly od Německa kompenzaci. My ne," zlobí se Lüdeking. Proto se rozhodl stát zažalovat a finanční vyrovnání vymáhat pomocí soudu. Je prvním uneseným, který se o něco podobného pokusil.

Soud zatím návrh nestihl projednat. Oběti, ale i organizace, které za jejich práva bojují, si uvědomují, že vzhledem k vysokému věku zúčastněných už není dobré otálet.