Články odjinud

Hovory s TGM jako film? Pavel Kosatík mi řekl, že jsem se zbláznil, vzpomíná na natáčení režisér Jakub Červenka

Hovory s TGM jako film? Pavel Kosatík mi řekl, že jsem se zbláznil, vzpomíná na natáčení režisér Jakub Červenka

Režisér a producent Jakub Červenka natočil ke 100. výročí vzniku samostatného Československa film Hovory s TGM. Nebylo to ale vůbec jednoduché. I když měl snímek podle scénáře Pavla Kosatíka s Martinem Hubou jako T. G. Masarykem a Janem Budařem coby Karlem Čapkem stát jen lehce přes 10 milionů korun, skoro nikdo ho nechtěl finančně podpořit. Film ale nakonec díky nadšení filmařů, kteří se zřekli části honoráře, i penězům od Karla Janečka, vznikl. Jeho přípravy teď pro INFO.CZ přibližuje právě Jakub Červenka.

Proč jste se rozhodl natočit film Hovory s TGM?

Vzniklo to v době, kdy jsme se ženou čekali přírůstek do rodiny, já jsem byl nemocný a dobu jsem si krátil čtením Hovorů. Uvažoval jsem nad tím, do jaké doby a do jaké atmosféry syna přivedu. A v té knížce od Karla Čapka jsem našel tolik pozitivních, nadčasových a inspirujících věcí, že jsem si říkal, že by bylo skvělé je poslat dál, nám všem. Bylo mi jasné, že lidé tu knihu znají, ale za ty tři roky, co tento projekt vznikal, jsem si ověřil, že ji málokdo četl. Jako filmař se mohu toto téma snažit převtělit do filmu. A poslat tu energii lidem touto cestou.

Vycházel jsem pak z Čapkova dodatku Mlčení s TGM. Popisuje, jak kniha vznikala, píše, jak jezdil za Masarykem přes léto do Topolčianek. Jak spolu seděli v parku, dívali se a Masaryk pořádně ani moc nemluvil. Když se ho Čapek na něco zeptal, tak uhnul a mluvil o jiném tématu. Říkal jsem si, že esence toho všeho, je v setkání těch dvou. A že by se na tom dal postavit koncept filmu, v jednotě místa a času a ve dvou postavách. Nebylo potřeba přidávat další, které by film rozmělňovaly a ubíraly podstatu sdělení.

Pak jste tedy oslovil Pavla Kosatíka, aby k filmu napsal scénář?

Potkal jsem se s ním v létě 2016, řekl mi, že je to nerealizovatelné a že jsem se zbláznil. Druhý den mi ale volal, že nad tím přemýšlel a že mu to přijde jako jediný možný formát, jak převtělit tuto knihu do filmu. A začal psát scénář.

Původně jste ale film neměl režírovat vy…

Film jsem si vymyslel jako producent, na režiséry se pořádal tendr. Jeden vyhrál, ale nakonec jsme se rozešli v názorech a ve vnímání té věci. Známí od filmu mi pak říkali, že když jsem si to vymyslel, tak abych si to i zrežíroval. Ze začátku mě to napadalo, ale pokora mi pak řekla, že to není příliš reálné. Tu úvahu mi ale nakonec požehnal Martin Huba, tak jsem se osmělil a šel do toho naplno.

Inspiroval vás i seriál České televize České století?

Inspiroval mě, České televizi se tento projekt opravdu povedl, zpracováním i vytažením zásadních dějinných událostí. I tam hrál Martin Huba Masaryka a říkal jsem si, kdo jiný by ho měl hrát v našem filmu. Ten se odehrává o 10 let později, v roce 1928. Stejně jako zestárl v dějinách Masaryk, zestárl i Martin Huba. V České republice a ani na Slovensku jsem neviděl nikoho jiného, kdo by v této herecké kvalitě i v podobě byl schopen Masaryka takto zahrát.

Jasnou volbou byl i Jan Budař jako Karel Čapek?

Ze začátku ne, pořádali jsme casting. S tím nápadem přišla dramaturgyně Zuzana Vojtíšková s Pavlem Kosatíkem. S Honzou jsem se pak potkal a když jsem viděl, jaký se v něm pro tu věc rozhořel zápal ohně, tak jsem si řekl, že to bude Čapek.

Tématy, které si film zvolil, Masaryka i Čapka demýtizuje. I to byl, předpokládám, záměr…

Určitě to byl záměr. Mohli jsme k tomu přistoupit v několika rovinách, třeba jako k těžce filozofickému filmu, kde by se postavy z knížek bavili o chytrých věcech. Oba dva právem stojí na piedestalu, s Pavlem Kosatíkem jsme ale chtěli, aby tomu byla schopna porozumět většina společnosti.

Pak je potřeba tyto lidi převtělit právě do lidské řeči, do masa a kostí. Museli jsme se k nim maximálně přiblížit, jako člověk k člověku. To byl náš záměr, obnažit je. Ne bulvarizovat, ale obnažit, aby k nim byla cesta bližší. A to myslím, že se nám povedlo.

Nakolik jsou jednotlivé věty, které Masaryk a Čapek pronášejí, autentické a nakolik jde o uměleckou licenci?

Nevytahovali jsme pasáže z knihy Hovory s TGM, to rozhodně ne. Pavel Kosatík vycházel z věcí, které má načtené, z korespondence a z dalších archivních materiálů. Pokud se tam něco pronáší nebo deklamuje, tak je to samozřejmě založené na pravdě a ty věci jsou tak, jak byli. Ale jinak je to fikce, nikdo z nás při tom rozhovoru nebyl, nemůžeme vědět, o čem se bavili. Ale jak ta debata mohla probíhat, je naznačené i v Mlčení s TGM. Ale kdybychom se drželi jen toho, film by byl spíše němý.

Ve filmu se otevírají témata jako budoucnost Československa, postavení Němců v republice, hodnocení Mužů 28. října, silně dochází i na milostné peripetie. Proč jste zvolili právě toto?

Vycházeli jsme ze dvou hlavních úvah. Jednou byla myšlenka demokracie, kterou je potřeba neustále připomínat. A druhou myšlenka lásky a pravdy. A v tématech, které se ve filmu objevují, se tyto hlavní ideje zrcadlí. Láska z nich dělá lidi, přibližuje nám je. Pravda a demokracie jsou pak myšlenkovým traktem k tomu, abychom se chovali a mysleli jako lidi.

Jak bylo obtížné zajistit filmu rozpočet?

Na začátku jsem si naivně myslel, že přicházíme s dobrým nápadem, který může ve společnosti rezonovat. S něčím, na čem by měla mít Česká republika a potažmo významné české firmy zájem, protože to má větší smysl než jen vydělat peníze a také jako jejich zpětné poděkování za pomoc, které se jim dostalo v roce 1919 když přišli o zakázky v Rakousko-Uhersku a TGM byl jedním z hlavních, který jim pomáhal se dostat na nové trhy. Myslel jsem si, že sehnat je bude snazší. Ale doba ukázala, že to až tak snadné nebylo.

Z komerčních sfér se projektu nedostalo skoro žádné podpory. A ze státní vlastně také ne, protože jsme nedostali grant Státního fondu kinematografie. Film tak vznikl na základě vlastního vkladu, vkladu Karla Janečka jako hlavního koproducenta a přátel z filmového průmyslu, kteří naší myšlence uvěřili a projekt podpořili věcným plněním. Za technologie a techniku jsme tak nemuseli platit plné sazby, ale hodně kamarádské. Bez toho by film nikdy nevznikl.

Film tedy vznikal hodně svépomocí?

Vznikal hodně nezávisle a vlastně svépomocí.

O jaké se bavíme částce? Jaký měl rozpočet?

Pokud by se mělo všechno poplatit za plné sazby, bylo by to okolo 10,5 milionu korun.

Proč takové peníze na tento film nejdou sehnat? Kvůli těžkému tématu?

Obava přicházela z mnoha stran. Z toho, že to není převeditelné do filmu a že se tady nikdy nic takového neudělalo. To je možná jedna z těch hlavních obav, nešlo se opřít o nic z minulosti. Dialogové filmy hodně vznikaly v Americe, u nás se točily nádherné inscenace v 70. a 80. letech. V novodobé kinematografii ale za posledních 30 let nic podobného nevzniklo.

U spousty lidí to tak samozřejmě naráželo na obavu, jak se to dá zvládnout. Celou dobu jsem ale věřil, že když budeme mít dobrý scénář a skvělé herce a budeme mít jasnou představu, jak by měl film vypadat, mohl by se povést. Ale je to problém kultury obecně, málo se věří novým pohledům i přístupům. Snazší pak je říct, že tu věc nepodpoříme, než jít do diskuse o té věci a třeba i do malé podpory a ukázky zájmu.

Dostali jsme ale podporu slovenského audiovizuálního fondu, za což jim moc děkuji. Je ale trochu bizarní, že film o Čapkovi s Masarykem podpořil slovenský fond a český ne.

Česká televize, nebo jiná televize, do toho nijak nevstoupily?

Finalizujeme jednání o prodeji práv, televize nás podpořily. Jde o Českou televizi a HBO.

Vklad do filmu se vám tedy vrátí?

Dělal jsem to bez jakéhokoliv honoráře, vložil jsem do toho nejen prostředky, ale i spoustu času. Je to tedy otázka. Ale vrátilo se mi to v reakcích lidí, to je silnější. Reakce jsou z většiny pozitivní, film je inspirující i pro mladé lidi, otevírá nový zájem o knihu Hovory s TGM. Hlavním partnerem se stala Masarykova univerzita, jejím prostřednictvím se bude film šířit do školního prostředí. A i filmařům se ten snímek líbí, splňuje filmařské nároky. V Jihlavě jsme navíc dostali zvláštní ocenění od Krzysztofa Zanussiho.

Režisérky to pro vás navíc byl celovečerní hraný debut…

A nejen pro mě, střihač Martin Palouš střihal celovečerní film, ale loutkový, Malého pána. Zvukař Josef Mašek také ještě nedělal celovečerní film, stejně tak architekt Jan Šorm. Je dobré mixovat zkušenost filmových matadorů, třeba kameramana Jana Malíře, s mládím. Mohou se ovlivnit a když se naladí na stejnou vlnu, může z toho něco dobrého vzniknout. Měli bychom starší poslouchat a nechat se jejich zkušenostmi inspirovat.

Co dalšího s filmem Hovory s TGM plánujete?

Věřím, že sehraje roli v edukativním prostředí. Hlásíme ho na různé festivaly, je to lokální téma, ale ty myšlenky se dají aplikovat celosvětově. Myslím, že ten film má našlápnuto i k tomu, aby s tímto státem dlouho byl a fungoval. Různá výročí si budeme připomínat každý rok a film k nim může přispět. A za 30 nebo 50 let to bude zajímavý pohled, jak jsme v roce 2018 tyto věci viděli.

Scénář by také mohl dobře fungovat jako divadelní hra…

Myslel jsem si, že z toho divadlo bude a třeba se to ještě někdy stane. Umřel mi ale kamarád Jaroslav Šmíd, se kterým jsem to řešil a od té doby jsem se tomu už nevěnoval. S divadlem nemám žádné zkušenosti, on byl herec a divadelní produkční s velkými zkušenostmi. Ale třeba se ta myšlenka ještě obnoví.

Natočeného materiály patrně bylo více, v rámci propagace se například objevily fotografie Martina Huby jako Masaryka na koni. Vznikne třeba ještě režisérská verze filmu? Nebo budou další scény na DVD?

Natočeného materiálu už o moc více není. Přistupovali jsme k tomu, jako kdybychom točili na filmový materiál. To znamená příliš neplýtvat. Celý film jsme hodně připravovali. Měli jsme dost čtených zkoušek i skoro týdenní herecké soustředění v Topolčiankách. Několikrát se nám podařilo scény natočit na první dobrou, pak člověk nemusí točit dalších 10 jetí. Podařilo se natočit Martina na koni, jezdí na nich a chtěl si na ty slavné lipicány sednout. Ale do filmu se to nehodilo. Chtěl bych ale udělat ještě černobílou verzi, uvidím, jestli na to bude prostor. Ale klasická distribuce určitě proběhne.

Máte s Pavlem Kosatíkem další plány?

Máme, ale jak se říká, uvidíme jestli Pánbůh dá a motyka spustí (smích). Bez plánů a snů se žít nedá, nejsme ve středověku.

U historických témat byste tedy chtěl zůstat?

V tuto chvíli přemýšlím hlavně nad historickými tématy. Ze středověku nebo z První republiky, ale ne z politického pohledu, ale třeba ze sportovního. Necítím teď za sebe potřebu vyprávět příběh ze současnosti. Už delší dobu ale chceme s mým bráchou, taky filmařem, natočit film z doby Přemysla Otakara II. To mi teď v hlavě hodně rezonuje.

Co byste ještě v souvislosti s filmem Hovory s TGM rád vzkázal?

Zajeďte se podívat do Topolčianek, je to tam opravdu moc pěkné, nádherný park, pochopil jsem, proč to tam měl Masaryk tak rád. A mladým filmařům bych vzkázal to, že když je někdo v něčem zabrzdí, neznamená to definitivní stopku.

A masarykovský vzkaz pro dnešek?

Ve zkratce v té myšlence, že je důležité mít rád lidi.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud