Hrozí nám technologická totalita, čeká nás nový středověk, varuje odborník na inovace

Michaela Mlíčková

Žijeme v době, kdy si výrobní linky povídají a sklady samy hlásí, kdy v nich dojde zboží. Přístroje jsou samy schopny předem hlásit, že se nejspíše brzy porouchají. Díky tomu, že umělá inteligence umí predikovat i věci jako zločin a krádeže, daří se snižovat kriminalitu lidí — například v Los Angeles o 30 %. Realitní kanceláře již nabízejí domy se smart technologiemi v základní výbavě; mluví se o smart cities. V mainstreamových médiích se běžně píše o tzv. Průmyslu 4.0, tedy čtvrté průmyslové revoluci, která se stala zastřešujícím pojmem pro současné změny.

I ty nejčtenější servery zaměřené na infotainment píší o rizicích spojených se vstupem robotiky do běžného života. Znamená to, že se přiblížil bod zlomu, který Ray Kurzweil z Googlu a další vizionáři nazývají singularita, tedy moment, kdy schopnosti robotů překonají schopnosti lidí? Na to a další souvislosti jsme se zeptali předního českého odborníka na digitální průmyslové inovace — Průmysl 4.0 Zdeňka Havelky z firmy A21, který se zabývá i filosofickou nadstavbou současných trendů a neváhá hledat paralely u středověkých mystiků. Zveřejňujeme on-line rozhovor, který vyšel v prvním čísle časopisu InfoLab, které se věnovalo robotické revoluci.

Nastal tedy už onen bod zlomu, který prorokoval  v 60. letech Ray Kurzweil?

V určitých parametrech roboti překonávají schopnosti lidí již nyní. Singularita je zlomem, kdy umělá inteligence jako kombinace softwaru, hardwaru a dat podávajících obraz světa překoná schopnosti člověka a začne vytvářet lepší varianty sebe sama, a to jak na úrovni softwaru, tak hardwaru. Tento zlom v historii ještě nenastal. Ray Kurzweil vidí tento zlom relativně blízko — někdy kolem roku 2045. Já se domnívám, že je třeba rozlišovat mezi matematicky modelovanou, účelově zaměřenou inteligencí strojů, a komplexní, takříkajíc otevřenou inteligencí člověka. Stroje umí počítat, umí si pamatovat a dnes se umí i učit, nicméně jen lidé — někteří — jsou moudří. Proto se domnívám, že singularita je určitým modernistickým mýtem. Technologicky můžeme za několik desetiletí skutečně dospět do situace, kdy umělá inteligence převezme svůj vlastní rozvoj, nicméně člověk ve své komplexitě překonán nebude. Člověk není pouhou inteligencí.

V této souvislosti je důležité zmínit tzv. Moorův zákon, který už v roce 1965 vyslovil spoluzakladatel firmy Intel Gordon Moore. Uměl byste jednoduše vysvětlit, v čem spočívá?

Moorův zákon není zákon. Jedná se o empirické pravidlo odpozorované spoluzakladatelem firmy Intel Gordonem Moorem, které říká, že počet tranzistorů, které jsou umístěny na integrovaném obvodě v počítačích, se zhruba zdvojnásobí každých osmnáct měsíců při zachování stejné ceny. To znamená, že počet tranzistorů ke zpracování informace roste exponenciálně. Pro představu, kdyby touto rychlostí inovoval automobilový průmysl, tak bychom novou škodovkou, kterou si koupíme za 1 Kč, cestovali na Měsíc s doživotně plnou nádrží benzínu několik sekund. Takzvaný Moorův zákon stále platí, nevztahuje se jen na počítačové čipy, ale i na paměti, senzory a další prvky výpočetní techniky. A bude platit i nadále, neboť se bude měnit způsob fyzikální realizace výpočetních technologií, nikoliv cíl — zvyšování výpočetního výkonu.

V souvislosti s nástupem nového paradigmatu „informatické éry“ mluvíte o „novém středověku“. Jak to chápete?

Svět se rychle mění, a tak je třeba se znovu ptát, co je pro život a chování člověka opravdu důležité. Metaforicky se dá umělá inteligence přirovnat k andělům tak, jak o nich uvažovali sv. Tomáš Akvinský a sv. Bonaventura — a proto otázka „Kolik andělů se vejde na špičku jehly?“ opět dává smysl. Zkrátka přichází jakýsi středověk ve smyslu „střední věk“, v kterém určité pravdy moderního člověka přestanou platit.

Jaké například?

Jeden můj kamarád řekl, že je „mozek“. Tedy identifikoval se se svým myšlením na materiální bázi. Standardní modernistické paradigma se opírá o redukcionismus všeho na hmotu a energii, které do pohybu uvádí darwinistická evoluce. A nositelem spásy je na tomto kolotoči stát. Zajišťuje bezpečnost, zdraví, vzdělání, práci atd. Já se ptám — je tohle celá skutečnost?

Co sociální důsledky nového paradigmatu? Nehrozí podle vás například vlna sociálních nepokojů, pramenících z toho, že stroje budou brát řadě lidí práci? Co „zbude“ těmto, často málo kvalifikovaným, lidem? Z čeho budou žít? Dává podle vás v tomto kontextu smysl minimální zaručený příjem?

Otázka je, zda koncept „zaměstnání“ v novém středověku přežije. Práce jako takové bude vždy dostatek, budou se jen měnit formy její organizace, náplň a způsoby odměňování. Pokud změny spojené s nástupem digitální inteligence a infrastruktury zvládneme dobře, máme šanci žít v jistém materiálním dostatku a soustředit se například na zlepšování mezilidských vztahů.

sinfin.digital