I kvůli jeho experimentům zemřely miliony Sovětů. Teď popularita vědce, kterého Stalin chránil, znovu roste | info.cz

Články odjinud

I kvůli jeho experimentům zemřely miliony Sovětů. Teď popularita vědce, kterého Stalin chránil, znovu roste

Jeho práce zabila miliony lidí, jeho výzkum posunul vědu v Sovětském svazu o padesát let zpět. Kontroverzní postava sovětských dějin, vědec Trofim Lysenko, pohrdal západními poznatky a razil názor, že každá vědecká disciplína by se měla vždy podřídit myšlence komunismu. Kvůli jeho vlastnímu výzkumu v zemědělství nicméně vyhladovělo až sedm milionů Sovětů. Po smrti Stalina, ve druhé polovině minulého století začala jeho sláva uvadat, nyní však v Rusku dochází ke vzkříšení kultu této osobnosti, informuje server The Atlantic.

Lysenkova víra ve vítězství komunismu byla bezmezná, stejně tak jeho pohrdání Západem. Narodil se na přelomu století a dětství prožil v naprosté chudobě. Číst se naučil až ve 13 letech, pro mnoho lidí by však bylo lepší, pokud by zůstal po celý svůj život negramotný.

Revoluce pro chudého syna sedláků znamenala požehnání. Vzhledem k jeho názorům byl přijat na několik sovětských zemědělských škol, kde začal se svými nebezpečnými experimenty. Ty často dopadly fiaskem, proto jejich výsledky často falšoval. Okolo roku 1927 na jeho "úspěchy" média začínají pět chválu.

Rychle se dostal do přízně politiků, včetně samotného Stalina. Ten oceňoval jeho zápal pro komunismus, odpor k imperialistickým vědeckým doktrínám i jeho lidový původ. Snad proto něj se Lysenkovi říkalo „bosý vědec.“

Prvním mužem sovětského zemědělství se stal v raných 30. letech. Jediný problém byl v tom, že na tuto nálož zodpovědnosti nebyl odborně připravený. Například neuznával genetiku jako vědu, myšlenka, že zvířata a rostliny mají geny, které se dědí z jedné generace na druhou, pro něj, oddaného komunistu, byly čiré zlo.

Taková úvaha totiž zachovávala status quo a nepřipouštěla možnost změny. Pro revoluční komunisty šlo o neakceptovatelný přístup. Proto Lysenko razil teorii, podle níž okolní prostředí má vliv na další generace jak fauny, tak i flory. Stačí jen rostliny vystavit tomu správnému stimulu, a hned je možné měnit jejich vlastnosti – sklízet větší úrodu nebo je přinutit, aby si zvykly na krušné ruské podnebí.

Lysenko namáčel obilí do ledové vody a tvrdil, že budoucí generace těchto klasů si odolnost vůči chladu "zapamatují" a budou růst i během ruské zimy. To je pochopitelně nesmysl, moderní genetici jeho přístup opisují příkladem, podle něhož by se kočce bez ocasu, neměla narodil koťata s ocasem.

Sovětský pavědec nicméně svým teoriím věřil a hrdě prohlašoval, že již brzy celý Svaz nasytí pomeranči vypěstovanými na Sibiři. Rajská hudba k uším politiků. Lysenko se proto na přelomu 30. let minulého století podílel na násilné kolektivizaci sovětského zemědělství. Poté, co to skončilo katastrofou, měl podle Stalina dostat zemi z nejhoršího svými experimenty. Právě v té chvíli dostalo rčení „z deště pod okap“ úplně nový rozměr. Protežovaný vědec totiž odmítal užívání hnojiv i pesticidů a tvrdil, že je možné sazenice sázet hned vedle sebe: stejný druh rostliny prý sám se sebou nikdy o zdroje nutné k růstu nesoupeří.

Dopadlo to, jak muselo. Na následky hladomoru zemřelo sedm milionů lidí, Lysenko nicméně své metody přežít dokázal se ctí. Přízeň Stalina byla něco, na co se mohl stále spoléhat. Zaměřil se proto na další cíl – s pomocí tajné policie začal likvidovat své názorové oponenty z vědecké obce. Někteří byli jen propuštění ze svých funkcí, jiní skončili ve vězení, na psychiatrii nebo v gulagu. A zatímco tak před rokem 1930 měla ruská věda jednu z nejlepších komunit genetiků na světě, po Lynenkově čistkách se celý vědní obor posunul o půlstoletí zpět. S rokem 1953 a úmrtím Stalina moc a význam Lysenka pomalu slábne, o necelé čtvrtstoletí později muž umírá.

Ke konci života Lysenkův vliv na aplikované vědecké postupy slábne, tím spíše je pozoruhodné, že jeho odkaz je nyní v Rusku oprašován. Na jeho počest v poslední době vzniklo několik článků a knih, Lysenkův odkaz velebí ruská pravice, stalinisté, ale i někteří vědci či ortodoxní církev.

Jedním důvodem obnoveného zájmu o Lysenkovu práci je rozvoj epigenetiky – tedy vědní disciplíny, podle které okolní prostředí dokáže ovlivnit, které geny v rámci genomu jsou aktivní a které nikoliv. V některých případech je navíc podle epigenetiky možné toto nastavení dědit z rodičů na děti.

Rozvoj tohoto vědního oboru však neznamená, že měl Lysenko pravdu a že může být považován za vizionáře této disciplíny. Lysenko totiž nevěřil v existenci samotných genů, navíc změny unikátní struktury genů v paradigmatu epigenetiky nejsou nikdy permanentní a vždy po několika generacích vymizí.

Rozvoj epigenetiky nicméně není jediným faktorem, který za vzkříšením tohoto vědce stojí. Argumenty jeho současných štítonošů jsou totiž podobné, jaké kdysi užíval sám Lysenko. Tvrdí, že vědecký přínos genetiky slouží zájmům zejména západní společnosti a funguje proti ruským zájmům.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud