Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

I Rakousko má svého „Kajínka“. Milost pro něj žádaly davy, po propuštění zabil 9 žen

I Rakousko má svého „Kajínka“. Milost pro něj žádaly davy, po propuštění zabil 9 žen

Událostí týdne v České republice bylo pravděpodobně úterní propuštění Jiřího Kajínka odsouzeného za dvě vraždy k doživotnímu trestu. Koncem osmdesátých let mělo svého oblíbeného vězně za mřížemi i sousední Rakousko. Jiří Kajínek má nyní další osud ve svých rukou stejně, jako měl tehdy jistý Johann „Jack“ Unterweger, pro kterého ale propuštění na svobodu znamenalo jen pobídku k sérii hrůzných zločinů.

Johann Unterweger, kterému nikdo neřekl jinak než Jack, se na šikmou plochu dostal krátce po dvacítce. Nemanželský syn amerického vojáka a vídeňské prostitutky se příležitostně dopustil nějaké té krádeže nebo vloupačky, v roce 1974 ale přišel zlom.

Při návštěvě Hesenska tehdy brutálním způsobem zavraždil osmnáctiletou dívku, když ji předtím okradl. Nejprve ji Unterweger zbil kovovou tyčí a nakonec uškrtil pomocí kostice z její vlastní podprsenky. U soudu později tvrdil, že se bál, aby jej neudala za krádež a snažil se hájit. Porota jej nicméně uznala vinným a poslala do vězení na doživotí.

Časem si pozvolna začal získávat přízeň veřejnosti, zdálo se totiž, jako by se za mřížemi skutečně polepšil. Dodělal si střední školu a vrhnul se na psaní. V roce 1982 debutoval sbírkou básní Zuřící já, o rok později následovala biografie Očistec aneb cesta z vězení, která jej proslavila i za hranicemi Rakouska.

Na stranu „vězeňského básníka“ či „Jacka spisovatele“, jak Unterwegera nazývali, se začala stavět velká část rakouské veřejnosti včetně známých osobností jako pozdější laureáti Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelineková nebo Günther Grass.

Koncem 80. let mu udělení milosti tehdejší prezident Rudolf Kirschläger zamítl, v roce 1990 se ale vrah dočkal, když se za něj přimluvili i vězeňští psychologové. Brány věznice opustil shodou okolností ve stejný den jako Jiří Kajínek, 23. května, a na svobodě se stal celebritou.

Psal do novin, točil pro televizi a aniž si toho kdokoliv všiml, záhy se opět dal na dráhu zločince. Jeho první známou obětí po propuštění se stala pražská prostitutka Blanka Bočková. Ta k němu nasedla do auta po hádce s přítelem a později našli už jen její mrtvé tělo v Břežanském potoce.

Na Unterwegera ale nepadl ani stín podezření, a tak „napravený kriminálník“ vraždil dál. Rakouská policie začala nacházet prostitutky, které byly zavražděny a ukryty vždy tím stejným způsobem. Rok po propuštění jej redakce vyslala zkoumat prostituci v USA a záhy se mrtvé objevily i tam.

Propuštěného básníka přitom nikdo nepodezíral, navíc měl tu výhodu, že se znal s těmi správnými lidmi z mediální branže, kteří by se do policie při malém náznaku obvinění ostře pustili. Na stopu vraha se tak dostal až vídeňský vyšetřovatel ve výslužbě, který porovnal současné vraždy s tou, které se vrah dopustil před svým uvězněním, a měl jasno.

Definitivní důkaz přinesl průzkum Unterwegerova automobilu, kde se v sedačce našly vlasy, u kterých testy DNA prokázaly, že patřily zavražděné Blance Bočkové. Muže dopadli agenti FBI 27. února 1992 v Miami, na svobodě tedy nepobyl ani dva roky.

Soucit se snažil vzbudit i později u soudu, kde ho obvinili z jedenácti vražd. Nakonec byl uznán vinným z devíti vražd – ačkoliv panuje podezření, že mohlo jít dokonce o více než 12 žen - a odsouzen opětovně na doživotí, tentokrát bez možnosti propuštění. Hned první noc se ve své cele oběsil.

Případem amnestovaného vraha, který dokázal vzbudit důvěru a sympatie u masové veřejnosti, se zabývali i psychologové a došli k pozoruhodnému zjištění. Aby vysvětlili chování Unterwegera a jeho vliv, analyzovali další odsouzené jedince s psychopatickými rysy.

Studie publikovaná v odborném magazínu Brain v červenci 2013 ukázala, jaký je rozdíl v empatii u obyčejných lidí a vyšinutých jedinců. Zatímco běžný člověk se umí vcítit do druhých a chovat se podle toho, jak je to správné běžně, v případě psychopata se schopnost empatie spouští pouze tehdy, když jeho mozek vyhodnotí, že mu to bude k užitku.

Dokud tedy seděl Jack Unterweger za mřížemi, hodilo se mu hrát na citlivou notu. Romantická představa, kterou si o něm tehdy veřejnost udělala a soucit, který dokázal s vypětím svých sil v lidech vzbudit, jej dostaly na svobodu, kde už mohl pravidla zase směle odhodit…

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1