Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Japonský les sebevrahů. Místo, kde strážci kvůli pověrám sdílí lůžko s mrtvolami

Japonský les sebevrahů. Místo, kde strážci kvůli pověrám sdílí lůžko s mrtvolami

Na úpatí hory Fudži,  do srdce lesa Aokigahara opředeného mýty o zlých démonech chodí ročně dobrovolně ukončit život až stovka Japonců. Nejvíce sebevrahů zamíří do ponurého kraje právě teď v březnu. Údajně kvůli daňovému přiznání. Jak se Japonci zbavují těl nešťastníků?

Rozkládající se těla oběšenců visící na větvích stromů, lebky a lidské kosti, které vylézají zpod kořenů. Jako z hororu vypadá hustě zarostlý les zhruba sto kilometrů od Tokia. Stará japonská mytologie místo spojuje s legendami o démonech i morbidních rituálech ze středověku. Japonci věří, že pokud zemřou v zášti, nenávisti, smutku nebo touze po pomstě, jejich duše nemohou opustit tento svět a i po smrti chtějí své prokletí prolomit.

Les pravidelně prohledává speciální hlídka a těla za pomoci dobrovolníků pohřbívá. Předtím je uloží do zvláštní místnosti, kde vždy první noc společně s mrtvolou musí na jednom lůžku strávit noc i jeden ze členů hlídky. Věří totiž tomu, že pokud by sebevraha nechali v noci samotného, jeho duch by strašil ostatní a křičel by jako vyšinutý, uvádí fanoušci lesa na svém webu Aokigaharaforest.com. O tom, kdo bude s mrtvým, často ve značné fázi rozkladu, sdílet lůžko, si strážci prý stříhají. „To ukazuje na to, jak moc věří a mají strach z neutěšené mrtvé duše, když dávají přednost spánku v blízkosti těla, než aby riskovali, že budou rušit jeho duši,“ uvádí web.

Stromy v lese vyzařují podle japonských spiritualistů zlověstnou a negativní energii, kterou v sobě po staletí hromadí. I ti, kteří legendám nevěří, popisují, že les budí dojem, jako by byl naživu. Má výrazně úrodnou půdu a proto se jejich kořeny rozlézají do zvláštních tvarů, které často připomínají chapadla. Někdy prý budí dokonce dojem, jakoby mohly chodit.

Kod tam vleze, nevyleze?

Legendy praví, že kdo jednou do lesa démonů vstoupí, už nikdy se nedostane ven. Není to sice pravda, ale hustá struktura lesa způsobuje, že se v něm jeho návštěvníci velice snadno ztratí a zabloudí. Turisté si proto cestu často značí plastovými páskami, aby se z lesa dostali zpět. „Vzhledem k tomu, že krajina lesa si je tak podobná, mozek je tím narušen a je obtížné kdykoli udržet směr,“ píše se na webu Lesa sebevrahů.

I když do Aokigahary chodí dobrovolně umírat jen Japonci, které k místu pojí víra, jde o druhé nejčastější místo sebevražd na světě. Na špičce nešťastného žebříčku se stále drží kalifornský Golden Gate Bridge, kde seskok znamená takřka jistou smrt a ročně se o něj pokouší i 1600 lidí.

Březen, čas daní

Ze statistik stojí za zmínku i období, kdy se do lesa zamíří nejčastěji oběsit největší počet nešťastníků. K nejvíce sebevraždám tu dojde prý v březnu, tedy v období, kdy v Japonsku končí fiskální rok a na pořadu jsou daňová přiznání, uvádí web Aokigaharaforest.com. U ostatků hlídka často nachází předměty, které jsou zřejmě vzpomínkou na blízké nebo třeba fotografie nešťastných lásek, uvádí server National Geographic.

Rituálním místem sebevražd se Aokigahara stal až v druhé polovině minulého století. Do roku 1960 les na jihu ostrova Honšú nikoho příliš nezajímal, tedy do doby než japonský spisovatel a průkopník detektivního žánru s důrazem na psychologii Seichō Matsumoto nevydal román Černé moře stromů, ve kterém líčí, proč lidé chodí páchat sebevraždy do mýty opředeného lesa. Kultovním se stal i jeho příběh o dvojici zamilovaných, kteří nakonec společně odchází na místo smrti.

 

Seichō vyvolal svým dílem rázem vlnu sebevrahů, kteří se vydávali ukončit svůj život do tohoto lesa. Japonské úřady se snažily trendu zabránit a společně s dobrovolnými hlídkami les střežily. Vzhledem k velikosti lesa ovšem marně. Na přístupových cestách proto stále visí cedule, které mají motivovat nešťastníky, aby si sebevraždu rozmysleli, a uvádí i kontakty na psychology.

Turistická prohlídka smrti

Ponurý hvozd, který se stal místem posledních chvil stovek zoufalých Japonců, je lákadlem ale i pro turisty. Nadšenci do duchařských dobrodružství se do jednoho z nejděsivějších míst na světě vydávají na průzkumné výpravy. Cesta do lesa navíc není složitá, protože leží poblíž hlavních dálničních tahů do japonské metropole. Lidé do něj navíc nosí i další předměty, které mají turisty vyděsit, například kostry zvířat nebo bezhlavé panenky.

Mýtický les se stal fenoménem, který si nenechali ujít i mnozí filmaři. V Japonsku o něm vznikl nejen dokument, ale i filmové drama. Americká produkce nabídla fanouškům hororu film Les sebevrahů loni, dva roky předtím natočili Američané i drama na stejné téma Moře stromů.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744