Miloslav Bláha kdysi hrdě nosíval na klopě saka odznáček rudé hvězdy. Členem KSČ nebyl, ale obdivoval Sovětský svaz, který – jak hlásala tehdejší komunistická propaganda - nás osvobodil od fašismu a zachránil naši zemi i před západním imperialismem.
Křesťanství a komunismus mají v čemsi – podle Bláhy – společný základ. A v tom je ukrytý jeho životní paradox. Jeho poctivost v křesťanské víře způsobila, že ho soudruzi v roce 1953 dvakrát odsoudili a uvěznili za tu samou věc. Na vojně odmítl pracovat na zasvěcený den v sobotu. Poprvé u soudu za neuposlechnutí rozkazu dostal rok, podruhé šest let.
Druhý trest si Bláha odpykával na uranovém lágru Eliáš, kde se potkal s politickými vězni, ale také s podvodníky, zloději a vrahy. Nejbližším kamarádem se mu ve vězení stal Vojtěch Matyáš, vrah, který v roce 1946 ubil sekerou spícího hajného.
Matyáš, který si za vraždu odseděl dvacet let kriminálu, a Miloslav Bláha své životní příběhy vyprávěli pro Paměť národa, ze které vznikají Příběhy 20. století Českého rozhlasu Plus. Tento díl volně navazuje na předešlý pořad.
Miló, to mosíš bét mazané
Miloslavu Bláhovi vězeňská administrativa přidělila číslo A016460, kterým před dozorci hlásil. Trest si měl odpracovat na uranu v táboře Eliáš na Jáchymovsku. Ocitl se mezi asi šestistovkami vězňů, kteří odcházeli na denní i noční osmihodinové směny do dolu. Bláhu přiřadili do čety k vězni Iberalovi.
„To byl čistokrevný Hanák, dodnes ho slyším, jak mi říká: ´Miló, to mosíš bét chytré, mazané a vypečené!´ Ale vztekloun to byl stoprocentní. Když mu něco nešlo, tak hrozně řval. Ale dalo se s ním domluvit. Řekl jsem mu, že v sobotu nepůjdu. On na to, že půjdu do bunkru, takových tu už bylo. Zeptal jsem se, jestli by to nějak nešlo, že bychom šli na noční. A on na to: ´A víš, že jo! Půjdeme na noc.´ Takže jsme měli každou sobotu přes den volno a chodili jsme na noc,“ vypráví Bláha, kterému jeho náboženství předepisuje sobotu jako posvěcený den, čas odpočinku od svítání do soumraku.
Vymodlená bible
Vězni na lágru Eliáš netrpěli tolik hladem, s chlebem prý vězni vycházeli, ale zimou. Na celý vězeňský barák, kde se jich na třípatrových palandách tísnily tři desítky vězňů, fasovali pouhý jeden kýbl uhlí na celý den a noc. Zimu Bláha zaháněl fíglem, který mu kdysi poradil tatínek:
