Články odjinud

Kde se vzali sudetští Němci? Odtrhnout se chtěli už za Masaryka, nenávist jim naočkoval až Henlein

Kde se vzali sudetští Němci? Odtrhnout se chtěli už za Masaryka, nenávist jim naočkoval až Henlein

Chceme domů do Říše, volali na protestních akcích v českém pohraničí v druhé půlce 30. let obyvatelé německé národnosti. Mnichovská dohoda podepsaná 30. září 1938 jim jejich přání splnila. Při „návratu domů“ si ale s sebou vzali také značnou část československého území. Zhruba půl milionu Čechoslováků tak muselo pohraničí opustit a zůstali často bez bydlení i majetku. Takzvané Sudety si většina lidí spojuje s pohraničním územím u Německa. Pojem sudetský Němec ale vznikl spíše účelově a nacistická propaganda jej naplno využila, aby vzbudila zdání utiskovaného národa, který Češi trýzní.

Cílem lídra Sudetoněmecké strany Konrada Henleina bylo upozornit na skutečnost, že v Československu žije „utlačovaný“ národ sudetských Němců. S tímto programem sbíral cenné politické body a podporu. Z německých sousedů v pohraničí se začali pod proudem propagandy stávat nacionalisté, kteří začali slovně i fyzicky útočit na české obyvatele a domáhali se autonomie a osvobození z poroby Čechoslováků. Mýtus o národu s vlastním územím přitom vznikl teprve krátce předtím.

Sudetští Němci se zrodili v roce 1903. Vymysleli si je budoucí nacisté

Jak uvádějí historici Eva Hahnová a Hans Henig Hahn v knize 'Sudetoněmecké vzpomínání a zapomínání', pojem sudetští Němci zavedl v roce 1903 zakladatel DNSAP a pozdější funkcionář NSDAP Franz Jesser. Původně chtěl tímto výrazem odlišit Němce z Čech od takzvaných alpských Němců, což byli Rakušané. Teprve až druhotně se pojem sudetští Němci začal používat pro vymezování se vůči Čechům,“ vysvětluje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

Názor, že národ sudetských Němců měl nějaký vlastní kraj, který okupují Češi, se totiž velmi hodil pro přesvědčování spojenců o údajných útrapách Němců v pohraničí. Pokusy o odtrhnutí území se ale objevily i dříve.

Podobné snahy se objevily už hned při vzniku Československa v roce 1918. Jejich protagonistou byl dodnes v Mnichově sudetskými Němci oslavovaný Rudolf Lodgmann von Auen. Již 5. listopadu 1918 se v Liberci prohlásil zemským hejtmanem Německočech a s odvoláním na právo na národní sebeurčení žádal o připojení k Rakousku. Podobně vznikly i další sudetoněmecké novotvary jako například Německá Jihomorava či Šumavská župa,“ popisuje Šustek.

Bývalý poslanec Říšské rady Lodgmann von Auen nicméně vyhlášenou autonomii příliš dlouho neuhájil. Němečtí nacionalisté nepostřehli dvě maličkosti. První, že se jednalo o historická území českého státu, a překvapivě ani skutečnost, že Německo a Rakousko-Uhersko vyvolaly a prohrály světovou válku. Vítězné mocnosti Lodgmanovy výstřelky nepřipustily a československá armáda pohraničí obsadila,“ dodává Šustek.

České pohraničí jako nacistická líheň

Nacionalistické názory v pohraničí přesto bujely dál. Ani přes opětovné obsazení území totiž extremisty typu Lodgmanna von Auena, kteří se postavili do čela českomoravských Němců, stát nijak nepotrestal. Možná, že už tehdy trochu podcenili českoslovenští zástupci skutečnost, která později vedla k masivnímu rozvinutí nacismu v českém pohraničí. Od svých záměrů neupustili a někteří historici, podle mého názoru správně, předpokládají, že právě němečtí nacionalisté v Československu vytvořili jednu z významných líhní nacismu,“ doplňuje archivář.  

Národnostní složení před a po Mnichovské dohodě

Sudetští Němci se původně chtěli odlišit od takzvaných alpských Němců, protože sami sebe geograficky i ideově chtěli řadit spíše ke germánům z velkého Německa. Ti se ovšem na Němce ze Sudet dívali spatra jako na venkovské příbuzné, a to i po Mnichovské dohodě a připojení k Říši.

Říšská župa Sudety náležela do Velkoněmecké říše, byla rovnoprávná s ostatními župami, a sudetští Němci měli statut říšských Němců. Formálně tak byli plnohodnotnými německými občany, byť ve skutečnosti byli často podceňovaní a vysmívaní,“ vysvětluje Šustek.

I když se dostali domů do Říše, Němci se na ně dívali spatra

Sudetským Němcem byl například v době okupace tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank, který se dříve živil jako knihkupec v Karlových Varech. Po útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 předpokládal, že zaujme jeho místo. Hitler ale post svěřil Kurtovi Daluegemu. Hitler Frankovi dle dochovaného zápisu z jednání den po útoku na Heydricha tuto rošádu vysvětlil tak, že země potřebuje silný tandem protektora a tajemníka a pokud by se Frank stal protektorem a stihl by ho podobný osud jako Heydricha, nezůstal by v protektorátu nikdo, kdo má s Čechy dlouholeté zkušenosti jako Frank. Je ale možné, že nechtěl vládu svěřit „pouhému Sudeťákovi“.

Podobné antipatie k sudetským Němcům měl údajně i sám Heydrich. Když jej po útoku zraněného převezli do nemocnice Bulovka, ujmout se ho měl přednosta chirurgického oddělení Walther Dick, který pocházel z pohraničí. Heydrich mu ale údajně nevěřil a požadoval, aby ho operoval říšský Němec. „Na Bulovku byl proto přivolán říšsko-německý chirurg profesor Karel Hohlbaum. Ten ovšem během operace ztratil nervy a operaci musel převzít Dick,“ vysvětlil už v loňském rozhovoru Šustek.

Územní ztráty po Mnichovské dohodě

Zastupující říšský protektor si navíc Němce z pohraničí pohněval už krátce po svém nástupu do úřadu. „Sudetští Němci se tehdy dožadovali, aby všichni Češi byli z takzvané říšské župy Sudety vyhnáni do protektorátu. Heydrich tomu zabránil, protože v pohraničí byli Češi potřeba na práci. Okomentoval to slovy, že sudetští Němci své Čechy znají a budou na ně náležitě dohlížet,“ dodává Šustek. Na nerovné zacházení si údajně stěžovali také sudetoněmečtí vojáci Wehrmachtu, kteří uváděli, že se k nim Němci chovali přezíravě.

Na INFO.CZ vyšel rozsáhlý seriál k výročí operace Anthropoid o výsadkářích a členech odboje. Přečíst si ho můžete zde >>>

Po válce měly Sudety navždy zmizet

Éra sudetoněmectví skončila krátce po válce. Pohraničí bylo připojeno zpět k Československu a zdejší obyvatelé německé národnosti byli odsunuti do Německa. Jméno Sudety vyvolávalo zřejmě odpor a stále možná i strach, proto krátce po válce rozhodl prezident Edvard Beneš o zákazu jeho používání a jeho nahrazení pojmem „pohraničí“. Sudety a sudetští Němci zmizeli z novin i učebnic. Po sametové revoluci se ale slova a jeho odvozeniny začala opět objevovat.

„Pojem Sudety považuji za ideologickou floskuli. Používání tohoto slova v současných médiích a v promluvách politiků považuji za významné dílčí vítězství německé revizionistické propagandy, které se podařilo do povědomí lidí implementovat nepravdivou představu, že takzvané Sudety jsou nějaký historicko-politicko-správní celek, jako je třeba Morava, Slezsko, nebo Bavorsko. Neexistuje pro to ale žádné historické opodstatnění, pokud se ovšem uživatel této floskule neztotožňuje s nacistickou ideologií. To si ale u nás naprostá většina lidí neuvědomuje,“ vysvětluje Šustek. Sudety skutečně oproti předpokladům laiků nemají žádné objektivní geologické hranice. Zábor pohraničí v roce 1938 se řídil podle toho, zda ve městech a vesnicích převládalo z více než 50 % německé obyvatelstvo. K určení tehdy posloužila 28 let stará data ze sčítání obyvatelstva z roku 1910.

Vnímání Sudet má kulturní předpoklady. Poláci si je spojují především s pásmem pohoří oddělujícím Československo od Německa a Polska. V myslích Čechů se ale Sudety možná nikdy neobejdou bez spojitosti se zvěrstvy, která v napjaté době roku 1938 páchali Němci na Češích. Z dosud milých sousedů se stali nacističtí fanatici, kteří útočili na vojáky, četníky i obyčejné děti. Mnoho Čechů muselo tehdy utéct doslova jen s tím, co měli u sebe, aby si zachránili holý život. Vzhledem k tomu, že pamětníků už po 80 letech není mnoho, povědomí se vytrácí. Ti, kteří ještě žijí, ale při vyslovení slova „Sudety“ mnohdy vzpomínají na strach a nejistotu. I jim měl pomoci poválečný zákaz používání názvu, který bude mít už navždy propagandistický přídech. „To je zcela logické a samozřejmé. Jsou pro to tytéž důvody, jako pro nepoužívání pojmů jako je například méněcenná rasa nebo podčlověk,“ uzavírá Šustek.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud