Kde se vzali sudetští Němci? Odtrhnout se chtěli už za Masaryka, nenávist jim naočkoval až Henlein

Aneta Černá

Chceme domů do Říše, volali na protestních akcích v českém pohraničí v druhé půlce 30. let obyvatelé německé národnosti. Mnichovská dohoda podepsaná 30. září 1938 jim jejich přání splnila. Při „návratu domů“ si ale s sebou vzali také značnou část československého území. Zhruba půl milionu Čechoslováků tak muselo pohraničí opustit a zůstali často bez bydlení i majetku. Takzvané Sudety si většina lidí spojuje s pohraničním územím u Německa. Pojem sudetský Němec ale vznikl spíše účelově a nacistická propaganda jej naplno využila, aby vzbudila zdání utiskovaného národa, který Češi trýzní.

Cílem lídra Sudetoněmecké strany Konrada Henleina bylo upozornit na skutečnost, že v Československu žije „utlačovaný“ národ sudetských Němců. S tímto programem sbíral cenné politické body a podporu. Z německých sousedů v pohraničí se začali pod proudem propagandy stávat nacionalisté, kteří začali slovně i fyzicky útočit na české obyvatele a domáhali se autonomie a osvobození z poroby Čechoslováků. Mýtus o národu s vlastním územím přitom vznikl teprve krátce předtím.

Sudetští Němci se zrodili v roce 1903. Vymysleli si je budoucí nacisté

„Jak uvádějí historici Eva Hahnová a Hans Henig Hahn v knize 'Sudetoněmecké vzpomínání a zapomínání', pojem sudetští Němci zavedl v roce 1903 zakladatel DNSAP a pozdější funkcionář NSDAP Franz Jesser. Původně chtěl tímto výrazem odlišit Němce z Čech od takzvaných alpských Němců, což byli Rakušané. Teprve až druhotně se pojem sudetští Němci začal používat pro vymezování se vůči Čechům,“ vysvětluje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

Názor, že národ sudetských Němců měl nějaký vlastní kraj, který okupují Češi, se totiž velmi hodil pro přesvědčování spojenců o údajných útrapách Němců v pohraničí. Pokusy o odtrhnutí území se ale objevily i dříve.

„Podobné snahy se objevily už hned při vzniku Československa v roce 1918. Jejich protagonistou byl dodnes v Mnichově sudetskými Němci oslavovaný Rudolf Lodgmann von Auen. Již 5. listopadu 1918 se v Liberci prohlásil zemským hejtmanem Německočech a s odvoláním na právo na národní sebeurčení žádal o připojení k Rakousku. Podobně vznikly i další sudetoněmecké novotvary jako například Německá Jihomorava či Šumavská župa,“ popisuje Šustek.

Bývalý poslanec Říšské rady Lodgmann von Auen nicméně vyhlášenou autonomii příliš dlouho neuhájil. „Němečtí nacionalisté nepostřehli dvě maličkosti. První, že se jednalo o historická území českého státu, a překvapivě ani skutečnost, že Německo a Rakousko-Uhersko vyvolaly a prohrály světovou válku. Vítězné mocnosti Lodgmanovy výstřelky nepřipustily a československá armáda pohraničí obsadila,“ dodává Šustek.

České pohraničí jako nacistická líheň

Nacionalistické názory v pohraničí přesto bujely dál. Ani přes opětovné obsazení území totiž extremisty typu Lodgmanna von Auena, kteří se postavili do čela českomoravských Němců, stát nijak nepotrestal. Možná, že už tehdy trochu podcenili českoslovenští zástupci skutečnost, která později vedla k masivnímu rozvinutí nacismu v českém pohraničí. „Od svých záměrů neupustili a někteří historici, podle mého názoru správně, předpokládají, že právě němečtí nacionalisté v Československu vytvořili jednu z významných líhní nacismu,“ doplňuje archivář.  

sinfin.digital