Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kdybychom bojovali, nezaniklo by Československo? Historici by se Mnichovské dohodě nepodvolili

Kdybychom bojovali, nezaniklo by Československo?  Historici by se Mnichovské dohodě nepodvolili

Měli jsme se bránit? Ta slova s vykřičníkem i otazníkem na konci se objevují celých 80 let od podpisu Mnichovské dohody. Československo tehdy muselo potupně přijmout to, co mu nadiktovaly západní mocnosti společně s Hitlerem. Jak by to ale vypadalo, kdybychom se vzepřeli a pokusili se bojovat? A mohlo kvůli tomu po válce zaniknout Československo?

„Jsem si vědoma toho, že to hodnotím s odstupem a v pohodlí míru, ale můj názor je, že jsme měli bojovat. Nezachovali jsme se správně, lidé byli připraveni k válce. Můj dědeček, který mobilizoval, mi o tom vyprávěl. Šli tehdy s velkým nadšením do války, mysleli si, že se budou bít za republiku, ale nakonec odcházeli s pláčem. Samozřejmě nesmutnili všichni, někteří si oddechli a měli radost, že se boji vyhnou. Většina se prý ale zapojit chtěla,” vysvětluje pro INFO.CZ spisovatelka a badatelka Jitka Neradová.

„Jsou ideály, které mají větší hodnotu než fyzické přežití"

Situace v září 1938 byla skutečně napjatá. Bouře v pohraničí vrcholily, sudetoněmecké bojůvky Freikorps provokativně napadaly četníky i obyčejné Čechy. Dlouhodobí spojenci Československa Francouzi a Britové tlačili na prezidenta Edvarda Beneše, aby postoupil Adolfu Hitlerovi české pohraničí. 23. září přišel pokyn k všeobecné mobilizaci a země se začala chystat na válku. Do služby se měli dostavit všichni muži do 40 let.

„Pokud vývoj už dospěl tak daleko, že to bylo buď, anebo, měli jsme se bránit. Armáda byla připravena, národ rovněž. A ke slovu národ bych rád připomenul, že v jeho řadách stálo i třeba 8 000 členů německého demokratického polovojenského spolku sociálních demokratů Republikanische Wehr, nebo asi 20 000 německých členů v té době zcela internacionálně myslící KSČ. Kdo se ale bránit nechtěl, byla naše politická reprezentace, která to nechala zajít až takto daleko, a odmítla převzít zodpovědnost za vlastní činy několika let. Do roku 1935 byla podle názoru politiků největším nebezpečím možnost restaurace habsburské monarchie a největším nepřítelem Maďarsko. Tak byla zaměřena československá bezpečnostní politika, a skutečnost, že vývoj jde zcela jiným směrem, pochopili politici i bezpečnostní orgány velmi pozdě,” popisuje pro INFO.CZ historik Pavel Kmoch.

Mobilizace přišla ve 22:30. Muži, kterých se týkala, se k odvodu dostavili do několika málo hodin. Mobilizovaná armáda disponovala zhruba 1 200 000 vojáků, 400 tanky a tančíky nebo 70 obrněnými automobily. Ve srovnání s Německem byly její zdroje menší, nicméně předpokládalo se, že Němci by proti Československu nenasadili všechny dostupné síly, protože si zároveň museli hlídat západní hranici s Francií.

Porovnání armádPorovnání armádautor: INFO.CZ

„Můj osobní názor je, že jsme se přes všechno, co se v září 1938 událo a co nám hrozilo, bránit měli. Bránily se i národy mnohem slabší a hůře vyzbrojené, než jsme byli my. Přijmutí mnichovského diktátu skutečně, jak se říká, zlomilo našemu národu páteř. A ta bohužel ještě stále nesrostla,” vysvětluje pro INFO.CZ historik a badatel Pavel Šmejkal.

„Myslím si, že v roce 1938 Čechoslováci bojovat měli. Zároveň si ale uvědomuji, že situaci mohu hodnotit z osmdesátiletého odstupu, kdy vím, jak to dopadlo. Právě proto bych prezidenta Beneše a vládu rozhodně nenazýval zbabělci. Převzal jsem ale názor filozofa, matematika a dlouholetého vězně komunistického režimu Josefa Hoška, který říkal, že jsou ideály, které mají větší hodnotu než fyzické přežití,” potvrzuje archivář Vojtěch Šustek.

Vydrželi bychom asi jen pár týdnů. Ale s hlavou nahoře, tvrdí historici

Výhoda dnešního rozvažování je zřejmá - výsledek války známe. Pokud by tehdejší politická reprezentace věděla, jak se situace bude vyvíjet, možná by se rozhodla jinak. Tehdejší výhledy ale byly nejasné. Československo opustili tradiční západní spojenci a na pomoc byla ochotná přijít především Jugoslávie, kterou ale s Československem nepojila společná hranice, a také Rumunsko, které sousedilo malou částí hranic na Podkarpatsku.

Nejisté situace se navíc rozhodlo využít Polsko a Maďarsko a vznesli vůči Československu vlastní územní nároky. V této atmosféře politici rozhodli o tom, že se podvolí závěrům Mnichovské dohody a vzdají se 30 % území v pohraničí. Vojáci připravení k boji museli opustit pevnosti. Jak by to ale vypadalo, kdyby se Čechoslováci rozhodli bránit?

Československé opevněníČeskoslovenské opevněníautor: INFO.CZ

„Možná, kdyby Hitler narazil na odpor, stáhl by ocas mezi nohy a kňučel někde v koutě. Možná by více řval, ale na ozbrojený střet by si ještě netroufnul – německá armáda ještě stále nebyla dovyzbrojená a proti ní byla stále jedna z největších, nejlepších a nejvycvičenějších armád té doby. Možná by vyčkával, ale Československo by pokračovalo ve výstavbě opevnění, takže útok by byl s pokračujícím časem stále těžší. Kdyby však vypukla mezi Německem a Československem regulérní válka, možná by Hitlera od moci odstavili jeho vlastní generálové, kteří znali poměr sil lépe než on, který se neustále zaklínal prozřetelností. Ony by ty pevnosti a řopíky, byť nebyla linie kompletně dokončená, dokázaly postup leckde zadržet a útočníci by zřejmě dost „vykrváceli“, což by se v domácím mínění určitě obrátilo proti Hitlerovi, který do té doby vlastně nezakusil pocit prohry,” předpokládá Šmejkal.

Dá se předpokládat, že Hitler by se do konfliktu zřejmě pustil. Měl totiž připravený plán na obsazení Československa, Fall Grün. Ten sice nakonec po dobrovolném opuštění pohraničí nemusel využít, ale postupoval podle něj takřka stejně v březnu 1939 při okupaci Československa.

„Samozřejmě, že bychom to nevyhráli. Odolávali bychom pár týdnů, snad měsíc. Co by to změnilo? Z hlediska globálního nebo z hlediska Evropy těžko říct. Wehrmacht by byla oslabená ztrátami, politická situace by se vyhrotila. Spojenci by nás v tom nechali, světová válka by nezačala dřív, ale možná by začala později. Utrpěli bychom ztráty, těžko říct jak velké, a následná okupace by byla podstatně tvrdší. Německo by s poraženým Československem zacházelo podobně jako s poraženým Polskem. Vyhlazení národa by se asi nekonalo, ale protektorátní selanka politikou cukru a biče také ne. Ale změnilo by to jednu důležitou věc. Mohli bychom od té doby držet hlavu nahoře, být hrdí, že jsme se nedali, a dnes bychom nemuseli fňukat „oni nás zradili, oni nás přepadli, oni nás okupovali”. A to platí nejen pro rok 1938, ale i pro další osmičkové roky, které následovaly,” myslí si Kmoch.

Vojáci byli připravení bojovatVojáci byli připravení bojovatautor: Archiv Jaroslava Čvančary

Postoupením pohraničí ztratilo Československo nejen třetinu území a skoro pět milionů obyvatel, ale v podstatě darovalo německé armádě zbraně, které ji pomohly ještě posílit. Zbudované hraniční pevnosti byly totiž vyzbrojené a Wehrmachtu tak padly do klína například československé kulomety, ale i tanky. Rozkaz bojovat by tak neumožnil Němcům zmocnit se jich tak lehce.

„Jak by vypadalo samotné střetnutí je ve hvězdách. Takřka na 100 % je jasné, že bychom prohráli, protože by se k útoku nacistů časem přidali Poláci i Maďaři a Němci opravdu měli lepší letadla, která by mohla decimovat zázemí. Země by byla samozřejmě poničená bombardováním, spousta lidí by zemřela, ve své podstatě by to ale vedlo k tomu, že by se Hitler neměl kde dovyzbrojit kvalitními zbraněmi, které po okupaci Československa získal, zbrojovky by pro něj nevyráběly, protože by byly zřejmě zničené, a v případě následného globálního konfliktu by tak měli spojenci jednodušší práci, protože německé zbrojovky by nestačily doplňovat zásoby,” tvrdí Šmejkal.

Přišli by spojenci nakonec na pomoc?

Otázkou také je, jak by na ozbrojený odpor reagovala Francie a Spojené království. Mnichovskou dohodu totiž brali jako záruku míru, která podle nich měla v zárodku zastavit sílící hrozbu konfliktu s Hitlerem. Předpokládali, že české pohraničí mu bude stačit a nebude mít snahu překreslovat politickou mapu Evropy. Že se mýlili, zjistili až o půl roku později po okupaci Československa. Pokud by ale Československo odmítlo přistoupit na jimi nabízený kompromisní návrh, nejde určit, zda by při rozhoření konfliktu přišli na pomoc.

„Osobně se snažím věřit v lidské dobro a západní demokracii, a proto doufám, že by nás v tom při případném boji spojenci nenechali. Byť vím, že do války jít nechtěli, tak věřím, že kdyby viděli naše odhodlání a boj, tak by se přidali. Když začala druhá světová válka, tak Polákům také přišli na pomoc. Já myslím, že minimálně chvíli bychom se bránili a během té chvíle by si toho na Západě všimli a pomohli nám. Vyhlazení národa by snad nedopustili,” doufá Neradová.

„Československá armáda by určitě nebyla zcela zničená, dost podstatné části by se možná podařilo ustoupit na území spojenců, zřejmě do Rumunska, odkud by teoreticky mohla později pokračovat v boji po boku států, které by s Německem začaly válčit. A jakmile by se ve Velké Británii dostal k moci Churchill místo slabošského Chamberlaina, určitě by s Hitlerem bojoval, Francie by se pak s tím zřejmě „svezla“. S velkou pravděpodobností by totiž nebyla obsazena, protože na to by Německo patrně nemělo,” domnívá se Šmejkal

Po válce by možná vznikla čtyřfederace a nástup komunistů by nebyl tak snadný

Historici se většinou do uvažování „co by, kdyby” pouštějí poměrně neradi a přenechávají tyto úvahy tvůrcům takzvané kontrafaktuální historie. Pokud bychom ale chtěli úvahu o bránění hranic hnát do extrému, je možné uvažovat ještě nad jednou myšlenkou. Pokud by Československo neuposlechlo rad spojenců, nepřijalo by dle nich kompromisní dohodu a začala by bitva, která by se mohla přelít ve válku, došlo by po jejím skončení k obnovení Československa?

„Pokud bychom bojovali, možná by se časem přidaly i další státy. Ono vyhrožování, že bychom byli označeni za viníky války, by se po skončení bojů a podepsání příměří zřejmě nenaplnilo, protože by vyšlo najevo, že nepokoje v pohraničí byly uměle rozdmýchávány nacisty. Československo by podle mě zůstalo v původních hranicích, ale i s původním obyvatelstvem, protože by nedošlo k odsunu. Možná by byla ustanovena nějaká specifická federace, něco jako Česko-Sudetsko-Slovensko-Uhersko. Rozhodně by se však do Evropy nedostali bolševici! Komunisté by byli ve všech státech minoritní, zanedbatelnou politickou silou, která by se střídavě dostávala do parlamentů a zase by z nich vypadávala,” předpokládá Šmejkal.

„Obnova v historických hranicích v případě ozbrojeného odporu pravděpodobná je. Stejně tak je pravděpodobné, že by v národním povědomí převládlo hrdé vlastenectví nad uraženým šovinismem. A z tohoto důvodu si myslím, že by ani šance místních komunistů na převzetí moci nebyly tak velké. Vliv a zájmy Sovětů na vybudování satelitního impéria ovšem podceňovat nelze, to by se asi nezměnilo, a následky jeho velmocenské imperiální politiky by se tedy možná mnoho nelišily od toho, co známe. Ale to už se opravdu pohybujeme na půdě obrovských spekulací. Uzavřu to tedy myšlenkou, že to, co se stalo, víme, a nezbývá, než jednat tak, aby se nestalo příště něco podobného,” dodává Kmoch.

Prostor pro domněnky je značný a dilema, zda jsme se měli tehdy bránit, rezonuje okolo výročí Mnichovské dohody každý rok. Spekulace a přemítání se přitom nemusí týkat jen skutečnosti, zda se měli Čechoslováci postavit na odpor, ale také zda se mohli vyhrocení situace v roce 1938 úplně vyhnout.

„Podle mě nám tehdy chyběl nějaký silný diplomat, který by se vzepřel a dokázal by přimět ostatní, že je nutné dál společně jednat. Mohlo by to dopadnout jinak. Beneš byl zejména v mládí diplomat par excellence a nechápu, proč to vzdal. To, že se mu někteří snaží přisoudit nějaké vizionářství, jako že věděl, že když Mnichov teď přijme, tak Československo po válce nezanikne, mi přijde přitažené za vlasy. Podle mě to zkazil a zopakoval to i za dalších deset let. Já si myslím, že kdyby nebyl prezidentem, ale zůstal by „jen“ diplomatem, možná by se choval a rozhodoval jinak. Těší mě ale, že jsme se narodili v etapě dějin, kdy tyto věci nemusíme řešit. Můžeme o nich polemizovat, diskutovat a mít svá vyhraněná stanoviska, ale je otázka, zda bychom je měli, i kdybychom žili tenkrát,” dodává Neradová.



 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Výsledky 1. kola voleb 2. kolo Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Dění a výsledky ve druhém kole senátních voleb vám přinášíme i v online přenosu>>>

Komunální volby 2018

Výsledky voleb Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Volby 2018 - Volební videa a bohaté galerie najdete na Blesk.cz>>>

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Většinu velkých měst získalo ANO, neovládlo ale Prahu. Významně ztratila ČSSD

Hnutí ANO získalo v letošních komunálních volbách nejvíce velkých měst. Ztratilo ale Prahu, kde vyhrála ODS před Piráty, ANO tam skončilo páté. V Brně, Ostravě a řadě dalších měst však zvítězilo. Významné ztráty zaznamenala sociální demokracie. V celé republice pak tradičně nejvíce zastupitelských křesel získala nejrůznější místní sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast se pohybovala mírně nad 47 procenty, což je zhruba o tři procentní body víc než v roce 2014. Vyplývá to z údajů na volebním serveru.

Občanští demokraté sice v Praze vyhráli, ale mohou i tak skončit v opozici. O koalici chtějí totiž další subjekty, jež v hlavním městě uspěly - hnutí Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) - jednat s Piráty. Do pražského zastupitelstva se poprvé od roku 1990 nedostanou zástupci ČSSD a KSČM. Sociální demokraté nebudou poprvé od roku 1990 ani v zastupitelstvech některých dalších měst, kde dosud měli vliv na chod radnic. Platí to například pro Hradec Králové, Ústí nad Labem a Zlín.

ODS, která v Praze vyhrála komunální volby, získala v 65členném zastupitelstvu 14 mandátů. Druzí Piráti mají 13 mandátů stejně jako třetí Praha Sobě a čtvrtá koalice TOP 09 a STAN. Hnutí ANO, jež mělo v minulém období primátorku, v Praze skončilo na pátém místě. Bude mít 12 křesel.

Volby

V Brně vyhrálo hnutí ANO s 23,03 procenta voličů a v pětapadesátičlenném zastupitelstvu získalo 18 mandátů. Na druhém místě skončila ODS s podporou Svobodných s výsledkem 18,55 procenta, což znamená zisk 14 mandátů. Primátor a lídr ANO Petr Vokřál jednal už s jedničkou ODS Markétou Vaňkovou. Ani jeden spolupráci nevyloučil, ale ani ji nepotvrdil.

V Ostravě vyhrálo ANO s velkým náskokem. Získalo 32,72 procenta hlasů a 21 mandátů v zastupitelstvu, které má 55 členů. Na druhém místě skončilo hnutí Ostravak, volilo ho 11,49 procenta lidí a má sedm mandátů. Ostravský primátor a lídr vítězného hnutí ANO Tomáš Macura už před volbami tvrdil, že by uvítal pokračování nynější koalice s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Dnes ČTK řekl, že to platí.

ANO zvítězilo ve valné většině krajských měst, na prvním místě skončilo také v Plzni, Olomouci, Jihlavě, Hradci Králové, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích a Zlíně. V Liberci skončilo ANO druhé, vyhráli tam Starostové pro Liberecký kraj.

Link

Z dalších statutárních měst zvítězila například v Karviné a ve Frýdku-Místku ČSSD. V Třinci vyhrálo sdružení Osobnosti pro Třinec, v Kladně Volba pro Kladno a v Mostě hnutí ProMOST. Občanští demokraté zvítězili v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi a Teplicích. ANO vyhrálo v Chomutově, Přerově, Prostějově, Havířově, Děčíně a Opavě.

Drahoš a Čunek se můžou smát, o Senát zápolí ODS s ANO. Rath s Paroubkem propadli>>>

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš označil výsledky v krajských a okresních městech za úspěch. ANO podle něj mění Česko k lepšímu. Pražský výsledek předseda ANO a premiér považuje za důsledek toho, jaké bylo působení zástupců hnutí v hlavním městě v uplynulých čtyřech letech. Neočekává, že by výsledek voleb ovlivnil fungování koaliční menšinové vlády ANO a ČSSD.

Podle předsedy ODS Petra Fialy občanští demokraté ve volbách jasně posílili a ukazuje se, že strana jde krok po kroku správným směrem. V příštích volbách do Poslanecké sněmovny by podle něj měla ODS bojovat o směřování Česka proti "levicovému hnutí ANO". Babiš předtím při hodnocení voleb levicovou orientaci svého hnutí odmítl a Fialu kvůli podobným vyjádřením kritizoval.

Link

Předseda ČSSD Jan Hamáček bere výsledek voleb jako signál, že se sociální demokracie už odrazila ode dna, na které dopadla v loňských sněmovních volbách. Úspěchy se dostavily tam, kde je strana konsolidovaná, řekl. Vyzdvihl výsledky v Karviné, Frýdku-Místku či Náchodě, naopak pro velká města chce hledat nová témata, za vhodné považuje dostupné bydlení.

Volby se podle komisí obešly bez větších problémů. V Ústeckém kraji ale policie přijala několik podnětů kvůli podezření z možného pokusu o ovlivnění voleb, všemi se zabývá. Kriminalisté zasahovali ve volebních místnostech v Ústí nad Labem a Bílině na Teplicku, podrobnosti ale zatím policie sdělovat nebude.

Sto třicet mega v hajzlu a Prahu nemáme. Komentář čtěte zde>>>

Po volbách už padají hlavy. Rezignovat se chystá místopředseda ČSSD Foldyna>>>

-1