Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Konec sporů o Hitlerův rodný dům. Rakušané ho můžou zbourat, rozhodl soud

Konec sporů o Hitlerův rodný dům. Rakušané ho můžou zbourat, rozhodl soud

Rakouský ústavní soud dnes potvrdil platnost vyvlastnění domu, v němž se v roce 1889 narodil nacistický vůdce Adolf Hitler. O dům se s vládou soudila bývalá majitelka budovy Gerlinda Pommerová poté, co rakouský parlament v polovině prosince rozhodl o jeho vyvlastnění. Její právní zástupce dnes podle agentury APA řekl, že jeho mandantce ještě stále zůstává možnost obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

K vyvlastnění vláda přistoupila, když se několikrát neúspěšně snažila přimět Pommerovou k prodeji nemovitosti. Stát ji chce nechat zbourat, aby nepřitahovala neonacisty.

Ústavní soud dnes konstatoval, že vyvlastnění trojpodlažního domu a zhruba 1000 metrů čtverečních přilehlých pozemků s garážemi a parkovacími místy bylo plně v souladu s ústavou. Bylo podle něj ve veřejném zájmu, přiměřené, a ne bez kompenzace, a tudíž nikoli protiústavní. Soud poukázal také na skutečnost, že vláda se v minulosti několikrát neúspěšně snažila dům odkoupit.

O stržení památkově chráněného domu v hornorakouském městečku Braunau am Inn rozhodla vláda po letech sporů loni v říjnu na doporučení expertní komise. Na místě má vzniknout nový objekt, který by sloužil charitativním nebo administrativním účelům a nemohl by být lákadlem pro „nostalgiky".

Krátce po anšlusu Rakouska, tedy připojení země k nacistickému Německu v roce 1938, prohlásili nacisté Hitlerův rodný dům za památku. Posléze fungoval jako výstavní síň. Pommerovi získali nemovitost v restituci v roce 1952 a rakouská vláda si ji od počátku 70. let pronajímala. Do roku 2011 v budově fungovaly chráněné dílny, v dalších letech byl dům prázdný.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744