Kořenářka z Majora Zemana, pro kterou chtěli trest smrti. Dramatický život Světly Amortové

IvM

05. 11. 2017 • 10:07

Dcera sochaře Vlastimila Amorta se do povědomí veřejnosti dostala nejen jako filmová a rozhlasová herečka a divadelní pedagožka, ale také jako politička, která se za minulého režimu nebála dát svůj ryze prosovětský názor najevo. Proti její dobré pověsti mluví zejména to, že byla jednou ze čtyř hereček, které údajně podepsaly souhlas s trestem smrti pro úspěšnou herečku Jiřinu Štěpničkovou, na druhé straně ale stojí fakt, že za druhé světové války se nebála bojovat za svou vlast.

Světla Amortová se narodila v roce 1911 nedaleko Prostějova, část svého dětství ale prožila v Rusku. Přestože se jí nedostalo klasického hereckého vzdělání, nechala se soukromě doučovat a díky své píli a přímluvám se už ve 20. letech jako elévka dostala do činohry Národního divadla. Její další cesta ale vedla do holešovického divadla Uranie, kde získala stálé angažmá. Ještě před válkou pak prošla Divadlem Aloise Jiráska a na pět let zakotvila ve Slovenském národním divadle.

Právě za okupace si ale prožila i velmi temnou stránku svého života. Už tenkrát prosazovala komunistické ideály a proti nacistické okupaci se spolu se svým manželem nebála postavit. Za jejich odbojovou činnost ale oba záhy doplatili a strávili v nacistických vězeních téměř dva roky. „Světla Amortová s mužem se vrátili nemocní, nejlepší léta byla za nimi,“ svěřila se Vlasta Chramostová ve své knize.

Ve filmu se nijak zvlášť neprosadila, o to víc se ale zapojila do politiky. Hned po válce vstoupila do KSČ a nebála se nikomu dát najevo, k jakému politickému smýšlení se kloní. Kromě toho, že byla funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, stala se i zakladatelkou Svazu dramatických umělců a poslankyní Ústředního národního výboru hlavního města Prahy.

Amortová se možná jako filmová herečka příliš neprosadila, její jméno ale ve filmovém průmyslu zanechalo poměrně silnou stopu. Když totiž v 50. letech začal režim tvrdě potírat i sebemenší nevoli vůči státnímu zřízení a začal konstruovat obludné politické procesy, došlo bohužel i na divadelní prostředí.

Své sympatie k tehdejší politické situaci a Sovětskému svazu nešířila jen jako soukromá osoba a členka strany a mnoha dalších sdružení, šířila je i jako pedagog na DAMU, kde vyučovala rozhlasové herectví.

Světla Amortová zemřela ve čtyřiasedmdesáti letech 14. března 1985. Její politická kariéra zářila mnohem více než ta herecká a nejspíš právě proto si od tehdejšího režimu vysloužila nespočet poct, mohla se tak pyšnit Řádem vítězného února, medailí J. K. Tyla, Řádem práce a Vyznamenáním za vynikající práci.

SDÍLET