Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Král komiků s modrýma očima. Vladimír Javorský o seriálu Bohéma a kolaboraci Vlasty Buriana s nacisty

Král komiků s modrýma očima. Vladimír Javorský o seriálu Bohéma a kolaboraci Vlasty Buriana s nacisty

Zemřel před 55 lety (31. ledna 1962) a všichni ho známe. Geniální komik, který trpěl depresemi. Na veřejnosti hýřil optimismem, v soukromí upadal do melancholie. Jeho talent ho katapultoval do českého hereckého nebe – a nacisté z něj taky kousek chtěli. Rozdvojená osobnost Vlasty Buriana je, jak víme z filmů pro pamětníky, nenapodobitelná. Leda byste našli herce, jenž tohle všechno zahraje. Tvůrcům seriálu ČT Bohéma se to podařilo. Vladimír Javorský (54) se na roli pečlivě připravoval, přečetl desítky knih a je Vlastovi Burianovi i fyzicky podobný.

Už v prvním dílu Bohémy je scéna, jak Vlasta Burian poskytne velké interview do nacistického časopisu Vlajka. Ve vašem podání divák ani přesně neví, jestli si Burian vůbec uvědomuje, co dělá...

Tak to i mělo být. Vždyť to vidíte i dneska. S někým si popovídáte a najednou se ta informace z vašeho rozhovoru objeví někde na vašem falešném facebookovém profilu, v jiném kontextu, všichni ji soudí bez znalosti souvislostí. Burian měl rád lidi, publikum a měl taky rád reklamu, možná některé věci nedomyslel nebo nestačil domyslet... Možná proto, že byl šťastný, jaký je o něj zájem. Nevím. My tu dobu dnes vnímáme z učebnic, dokumentárních a hraných filmů jako konglomerát jednoho šestiletého období, jemuž říkáme „válka“. Jenomže Burian, který chtěl hlavně hrát, respektive potřeboval nezbytně, bytostně hrát, tu dobu žil. Musel existovat a rozhodovat se každý den, netušil, co se stane zítra. Byl mezi mlýnskými kameny. V jeho případě se jmenovaly vlastenectví, válka a divadlo, rozumějte – život. A že byl mezi těmi mlýnskými kameny věru velké zrníčko.

Burian natočil rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimore, byla to jasná úlitba nacistickému režimu, něco slíbil, aby měl pokoj, pak už neuměl říct ne. Kde pro vás osobně leží hranice kolaborace?

Neumím na to odpovědět. Představte si, že jste v předválečném Německu mnohem, mnohem slavnější než tady, v Česku. Je svoboda, Československo prosperuje, vy jste hvězda první velikosti. Natočíte C. a k. polního maršálka, jenž se promítá v devíti premiérových kinech v Berlíně najednou, německá kritika píše: „Berlín se válel smíchy.“ No a přijde okupace a ti vaši diváci, němečtí, vás stále chtějí vidět. To je, jako bychom my teď okupovali Francii, přijeli za Belmondem a nabídli mu: „Belmondo, my tě máme opravdu moc rádi, myslíme si, že je boží, co děláš, pojď se s náma napít a pojď to, co děláš, dělat za větší peníze k nám do Čech!“ Takhle za Burianem přijeli Němci a začali říkat: „Pane Burian, jste geniální! Jsme vaši velcí fandové!“ A ano, měli na sobě německé uniformy.

Narážíte na fakt, že v Burianově vztahu k Němcům hrálo velkou roli herecké ego?

Kdyby to tak bylo, točil by za velké peníze v Německu. A že nabídky měl, ale odmítl. Herecké ego ustoupilo – čemu vlastně? Vlastenectví? Svědomí? Strachu? To se nikde nedočtete a nedočetl jsem se to ani já. Faktem ale zůstává, že odmítl a nenatočil za války jediný německý film. A že se na druhou stranu velkému obdivu a úspěchu velice těžce odolává. Pro herce je vždycky krásné, nejkrásnější, když cítí na konci představení, že tam společně s těmi, kdo se dívali, nebyl zbytečně. Potlesk je vlastně podaná ruka na rozchodnou; podle něho poznáte, jestli to bylo ono, nebo jestli jste se s diváky naopak nepotkali. Je divadlo o hereckém egu, nebo o podaných rukou? Nevím právě. Ale úspěch Vlasty Buriana byl v době před válkou skutečně světový. Vždyť bylo přichystáno jeho americké turné – nedošlo k němu jen kvůli válce.

Proněmeckým postojům se Burian vyhýbal, nebyl členem žádné kolaborantské organizace, vyhnul se i účinkování v ně­meckém velkofilmu Cyrano z Bergeraku, když na kamerové zkoušce předstíral, že neumí dobře německy. Jak tomu dnes rozumíte?

No to je přece velmi inteligentní, promyšlený, neagresívní vzdor, svým způsobem statečnost, minimálně risk. V roce 1943 je na udání předvolán na gestapo za to, že „záměrně odtahuje lidi z pracovního procesu“. Do toho má ve svém divadle šedesát lidí, které musí uživit, snaží se je chránit. Radovan Lukavský je jeden z těch, kterého „odtáhne z pracovního procesu“: jako mladý kluk měl odjet do Německa na práci, ale přes šéfa konzervatoře se obrátil se žádostí o pomoc právě na Buriana. Burian hned napsal dopis, že herce Lukavského nutně potřebuje do svého divadla; možná mu tím zachránil život.

Celý rozhovor si přečtěte v tištěném Reflexu č. 5/2017, který vyšel 2. února.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744