Krutý nacista se mstil za své neúspěchy. Čechům lámal prsty a pálil řasy cigaretou | info.cz

Články odjinud

Krutý nacista se mstil za své neúspěchy. Čechům lámal prsty a pálil řasy cigaretou

Pálení řas cigaretou, kopání i rozdupávání prstů používali nacisté k tomu, když potřebovali ze zadržených vymlátit doznání. Aktivním mučitelem byl několik let i vedoucí exekutivního oddělení zlínského gestapa Karl Raschka. Ačkoli mu poválečný soud prokázal vinu na smrti 95 lidí, pravděpodobně jich v protektorátu ubil mnohem více. „Vyslýchal mně gestapák Raschka od zlínského gestapa. První otázka byla: Kde máš syna? Když jsem odpověděl, že nevím, tak mě 12krát uhodil nějakou gumovou koulí do obličeje. Upadl jsem do bezvědomí. Za jak dlouho jsem přišel k sobě, nevím. Když jsem se však probral, měl jsem vyražených šest předních zubů a rozbitý nos,“ vzpomíná na Raschkovo řádění jeden z těch, kteří teror přežili… Seriál webu INFO.CZ Zrůdy gestapa čtenářům postupně představí deset činitelů tajné státní policie v protektorátu, kteří mají na svědomí tisíce životů.

Karl Raschka se narodil 21. března 1901 ve Vrchlabí rodičům českého původu. Sám byl ovšem posléze za války vůči Čechům extrémně brutální a neštítil se udeřit ani ženy. Kariérní neúspěchy léčil alkoholem a násilím. Patří ale k té menšině příslušníků gestapa, které přece jen po roce 1945 dostihla spravedlnost.

Soustružník z Vrchlabí oddaným nacistou

„Raschkovi rodiče pocházeli z českých zemí, otec z Brodku u Přerova, matka z Lysé nad Labem. Otec se ale jako zaměstnanec rakouských státních drah hlásil k německé národnosti a i jeho syn Karl navštěvoval školy, kde se vyučovalo v němčině. Vzhledem k povolání otce se rodina opakovaně stěhovala. Nejprve do Trutnova, poté do Prahy a nakonec do Vídně. Raschka se vyučil soustružníkem železa a ve svém oboru pracoval do roku 1923,“ popisuje životní start nacistického sadisty pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr.

Práce s kovem ho ale pravděpodobně příliš neuspokojovala a sám se viděl na vyšší i váženější pozici. „Proto si podal přihlášku k vídeňské policii, kam ho přijali. Jako policista pak sloužil až do anšlusu Rakouska a byl dokonce několikrát povýšen,“ vysvětluje historik.

Raschku ovšem zřejmě neuspokojovalo ani to, že může „pomáhat a chránit“. Hledal prostor, kde by mohl projevit své ultrapravicové myšlení. Do NSDAP ve Vídni vstoupil už 1. února 1932. Tedy ještě předtím, než se strana po volbách téhož roku stala třetí nejsilnější politickou partají v zemi. Raschkovi navíc nestačilo být pouhým členem, ale působil i jako vedoucí několika partajních organizací a měl na starosti vždy několik desítek dalších straníků. NSDAP se ale musela už rok po úspěšných volbách přesunout v Rakousku do ilegality.

„Strana byla v červnu 1933 zakázána po sérii teroristických útoků namířených proti vládním činitelům a židům. Na množství jejich příznivců se to ale nijak neprojevilo a až do roku 1934 jejich počet neustále vzrůstal. Rakouští nacisté se proto rozhodli, že zorganizují puč, během kterého svrhnou vládu a pokusí se o uchopení moci i připojení k Německu,“ popisuje Zumr. A puče se měl samozřejmě zúčastnit i oddaný Raschka.

Účastnil se neúspěšného puče proti vládě. Potrestání unikl jen díky neskutečnému štěstí

Byl členem skupiny, která byla pojmenovaná podle vídeňské čtvrti Gersthof a skládala se pouze z rakouských kariérních policistů. V roce 1933 měla až 800 členů. „Na to, že v celém Rakousku bylo zhruba 20 000 četníků a policistů, to bylo hodně. Svědčí to o tom, jak moc byly již v té době rakouské bezpečnostní složky infiltrovány nacisty,“ doplňuje odborník.

Puč se měl uskutečnit 25. července 1934 ve Vídni. Cílem bylo obsadit kancléřství a svrhnout vládu Engelberta Dollfuße. „Raschka se ten den v policejním stejnokroji dostavil na smluvené místo, kde se shromáždili pučisté ve vojenských uniformách. Nastoupil do kolony automobilů, které se rozjely k budově kancléřství, a jeho úkolem na místě bylo odzbrojit a zajmout policisty, kteří tam hlídkovali. Raschka se tedy na samotném přepadení kancléřství nepodílel,“ vysvětluje Zumr.

Engelbert DollfußEngelbert Dollfußautor: Wikimedia Commons

Ačkoli chtěli pučisté zajmout kancléře a vládu, plán jim nevyšel. Jejich záměry totiž jeden z nich vyzradil a většina členů kabinetu stačila před příjezdem nacistů opustit budovu. Na místě zůstal jen kancléř Dollfuß s několika ministry, kterým se už nepodařilo odejít. Jeden z pučistů kancléře postřelil, nacisté mu odmítli poskytnout lékařskou pomoc a Dollfuß vykrvácel. „Samotný puč a vzpoury nacistů po celém Rakousku v dalších dnech ovšem ztroskotaly, protože rakouské bezpečnostní složky zůstaly loajální vládě. I přesto na obou stranách zahynulo více jak 400 lidí,“ popisuje nepodařenou vzpouru historik.

Raschkovi se ovšem podařilo zachovat chladnou hlavu. „Měl neuvěřitelné štěstí. Když vyšlo najevo, že puč ztroskotal, tak se nepozorovaně vzdálil a přihlásil se svým nadřízeným, kteří ho ironií osudu poslali hlídat zajaté nacisty do jiných kasáren. Nicméně, nikdo z nich Raschku neudal a nepoznal ho ani žádný z těch policistů, které odzbrojoval před kancléřstvím. Na rozdíl od jiných pučistů, kteří byli následně i popraveni, zůstal na svobodě. A nadřízení tak na jeho zapojení do vzpoury nepřišli,“ dodává Zumr.

V uniformě policisty sloužil tajně nacistům a kradl důležité spisy

Kvůli masivnímu zatýkání i útěkům straníků do Německa byla ovšem struktura rakouské NSDAP po červenci 1934 zcela zdecimovaná. Raschkou také otřásl neúspěch puče, ultrapravicové názory si ovšem uchoval. A brzo začal znovu pracovat v ilegalitě.

„Podílel se na znovuvybudování skupiny Gersthof a vypracoval se až na jejího zástupce, takže zaujímal prominentní postavení. Spektrum jeho ilegální činnosti sahalo od varování nacistů před zatčením a domovními prohlídkami přes vybírání členských příspěvků a verbování nových členů až po ideologická školení. Byl také velmi činný pro zpravodajskou službu, protože pomocí kurýrů zásoboval německé gestapo spisy vídeňské policie,“ popisuje historik.

Odhodlanost a věrnost nacistické myšlence se mu vyplatila. V roce 1937 vstoupil také do SS a po anšlusu Rakouska v březnu 1938 se stal zcela přirozeně příslušníkem nově zbudovaného místního gestapa, jehož personál z 80 % tvořili rakouští kariérní policisté, kteří prostě jen oficiálně převlékli kabáty.

„Raschka se stal kriminálním tajemníkem a působil u referátu II G, který měl na starosti sabotáže a sledování podezřelých osob. K jeho činnosti ve Vídni ale nemáme další bližší informace,“ doplňuje Zumr. Naplno svůj sadismus Raschka pravděpodobně začal uplatňovat až po svém přeložení do protektorátu.

Své kariérní neúspěchy si brutálně vybíjel na vězních

Raschka byl v březnu 1939 společně s dalšími desítkami vídeňských gestapáků nasazen při okupaci českého vnitrozemí a byl členem operační skupiny Brünn (Brno). Konkrétně byl členem Einsatzkomannda VII, které mířilo do Zlína. Ve městě zůstal až do června, kdy zde vznikla již řádná služebna gestapa, která podléhala brněnské řídící úřadovně. Raschka se zde stal zástupcem vedoucího, ale od ledna 1940 si kvůli personálním změnám o jednu pozici pohoršil a stal se vedoucím II. (exekutivního) oddělení. Jako vyučený soustružník neměl šanci udělat nijak převratnou kariéru.

„Podle personální politiky gestapa byli vedoucí a zástupci řídících služeben gestapa (poznámka: v protektorátu Praha a Brno) většinou mladí a vysokoškolsky vzdělaní lidé. Vedoucí venkovních služeben (poznámka: jako byl i Zlín) byli naopak rozmanitou skupinou mladších i starších mužů s různým vzděláním. Pokud jde o zástupce venkovních služeben, tak to byli především starší kariérní policisté bez jakéhokoli vyššího vzdělání, kteří nebyli považováni za perspektivní. Neměli vzdělání ani věk na to, aby zastávali vyšší funkce,“ vysvětluje Zumr. Bylo jasné, že skoro 40letý soustružník Raschka se na vrchní příčky služebního žebříčku nedostane. A to bylo zřejmě něco, co nedokázal překonat.

Spis Karla RaschkySpis Karla Raschkyautor: Archiv bezpečnostních složek

Po určitou dobu vedl také referát pracující s konfidenty. Měl ovšem vyšší ambice. „V SS to nikdy nedotáhl na důstojníka, ačkoli po tom prokazatelně toužil. U gestapa dosáhl hodnosti vrchního kriminálního tajemníka. Je možné, že v jeho rodokmenu byla přece jen – pohledem nacistů – nějaká černá ovce. Možná jej ale zkrátka nadřízení nepovažovali za tak schopného, aby si povýšení zasloužil. Nelze navíc vyloučit, že za jeho brutálním a sadistickým chováním vůči zadrženým odbojářům byl pocit nedocenění ze strany nadřízených. Zároveň měl velké problémy s alkoholem,“ popisuje odborník. Za Raschkovo zklamání a hořkost tak měli pykat vězni.

Tloukl odbojáře až do bezvědomí. Týral je ostrými předměty i ohněm

„Soudní spis, který se u Mimořádného lidového soudu v Uherském Hradišti zachoval, poskytuje velice smutné informace o fungování zlínského gestapa, kde bylo bití zadržených spíše pravidlem než výjimkou. Nacisté byli velice vynalézaví. Vyslýchaným rozdupávali prsty, pod nehty jim zapichovali rozžhavené ostré předměty a špendlíky. Docházelo k nejrůznějšímu bití, pálení řas cigaretou nebo zapalování vaty v nose. Kromě fyzického násilí také hojně využívali psychický nátlak, včetně vyhrožování odesláním do koncentračního tábora. Raschka díky těmto metodám často dosáhl přiznání zadržených. Sám se výslechů účastnil a zpravidla to býval také on, kdo určoval, kolik ran zadržený dostane. Nemálo osob si z jeho mučení odneslo doživotní následky,“ vysvětluje Zumr.

Raschkovo bezuzdné týrání po válce dosvědčilo i několik obětí, které vyslýchal. „Koncem června 1944 přijelo ke mně do domu v Březolupech zlínské gestapo a vyzvalo moji dceru Ludmilu, aby se příštího dne dostavila na gestapo do Zlína. Druhý den jsem svoji dceru na gestapo do Zlína doprovázel. (…) Dcera byla ihned předvolána k výslechu a já čekal na chodbě. Slyšel jsem na chodbě (…) jak jest fackována a pak jsem slyšel údery obuškem. Dcera křičela „Ježíš Maria, kdo dobrý, pomoz“. Třásl jsem se rozčilením, ale pomoci jsem nemohl. Za chvíli jsem byl zavolán k výslechu já. Vyslýchal mně gestapák Raschka od zlínského gestapa. První otázka byla: kde máš syna? Když jsem odpověděl, že nevím, tak mě 12 x uhodil nějakou gumovou koulí do obličeje. Upadl jsem do bezvědomí. Za jak dlouho jsem přišel k sobě, nevím. Když jsem se však probral, měl jsem vyražených 6 předních zubů a rozbitý nos (…) Dcera mně řekla, abych nezapíral, že musela prozradit, kde se syn zdržuje. Na to ji hned odvedli a mně znovu ztloukli, až jsem upadl znovu do bezvědomí (…) V tomto případě mně tloukl gestapák Raschka. Mimoto jsem utrpěl nějaké vnitřní zranění, ježto jsem po 14 dní krvácel z konečníku. Domnívám se, že když jsem upadl do bezvědomí, byl jsem na zemi kopán,“ popsal Tomáš Šmigura, který se snažil zapírat svého syna, který se zapojil do odboje.

Raschka v čele II. oddělení zůstal až do konce války. Byl velice agilní a podílel se na mnoha zásazích zlínského gestapa. „Například na zatčení příbuzných parašutisty Ivana Kolaříka z výsadku Out Distance a na zásahu proti výsadkářům skupiny Tin a Intransitive stejně jako proti Československé partyzánské brigádě Jana Žižky. Zlínští gestapáci se také účastnili masakrů ve vesnicích Ploština a Prlov, které se uskutečnily na konci války,“ vypočítává Zumr.

Na svědomí má Raschka nejméně stovku lidí

2. května 1945 se k městu blížila rudá armáda a nacisté se ze služebny evakuovali na západ. Raschkovi se ale utéct nepodařilo. Z příslušníka tajné státní policie se stal vězeň ve zlínské vazbě. Mimořádný lidový soud ho za jeho zločiny odsoudil v září 1946 k trestu smrti, který byl ještě ten den vykonán.

Karl Raschka těsně před popravouKarl Raschka těsně před popravouautor: Státní okresní archiv Zlín

„Během jeho působení ve Zlíně bylo zatčeno až 2 000 osob. Přesný počet lidí, kterým Raschka způsobil smrt, ale není znám. Soud doložil 95 takových případů, většinou to byli židé. Raschka sám u soudu doznal, že židy neměl rád a postupoval proti nim nemilosrdně. Nepochybně existovalo ale mnohem více lidí, které umučil, nebo je poslal na smrt,“ dodává Zumr.

Fotografie pro seriál Zrůdy gestapa poskytl badatel Jaroslav Čvančara a Archiv bezpečnostních složek.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud