Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Magdaleniny prádelny - křesťanské peklo, kde ještě před 20 lety vládly zvrhlé jeptišky

Magdaleniny prádelny - křesťanské peklo, kde ještě před 20 lety vládly zvrhlé jeptišky

Azylové domy pro „padlé ženy“, slovní spojení, jež samo o sobě působí zvláštně. Kdo byly padlé ženy, které měly trávit dětství, mládí a někdy i celý život v těchto irských azylových domech? A z jakého důvodu byly kolem Magdaleniných prádelen, jak se tyto údajně azylové domy nazývaly, nalezeny stovky hrobů? Proč nad místy, jež byla doslova peklem na zemi a smyslem života byla otrocká práce spočívající v tom, že měly ženy celé dny ponořené ruce do ledové vody a drhly prádlo s červenýma očima uslzenýma od bělidla, zavíraly úřady oči až do roku 1996? Po Magdaleniných prádelnách zůstávají samé otázky. 

Na některé z nich můžeme odpovědět v tomto textu, na jiné visí odpověď stále ve vzduchoprázdnu.

Přesto, že internet je bezedná studnice informací, o Magdaleniných prádelnách se toho příliš nedočteme. Tedy alespoň co se česky psaných textů týče. Ani v anglickém jazyce nejsou vyhledávače o mnoho sdílnější, vezmeme-li v úvahu, že touto institucí podle odhadů prošlo více než 30 000 žen, z čehož většina proti své vůli. Magdaleniny anebo také Magdalenské prádelny jsou irskou Pandořinou skříňkou. Temným tajemstvím země, k němuž byla vláda donucena postavit se čelem až v roce 2001, kdy byla vyzvána Výborem OSN proti týrání a mučení k prošetření této hrůzné instituce.

Kdy a proč vznikly Magdaleniny prádelny

Historie prádelen se začíná psát v roce 1922 a naposledy se jejich dveře zabouchly 25. září 1996. Spravovaly je kongregace Sester Dobrého pastýře, Milosrdných sester, Sester Panny Marie dobrotivé a Irských milosrdných sester. Jak už to tak bývá, úmysl byl původně dobrý. Měl to být azyl pro svobodné matky a ženy, jež potřebovaly pomoci. Velmi rychle se však pravidla v rukou jeptišek změnila. Do „otroctví“ posvěceného církví tak byly přijímány nejen svobodné matky se svými dětmi, ale také ženy s mentálním či fyzickým postižením, dívky, jež byly považovány za problémové, neboť byly příliš drzé, sebevědomé či tvrdohlavé, dále dívky zneužívané a v neposlední řadě také dívky, které byly příliš krásné.

Neskutečná krutost jako každodenní realita

To, co se v prádelnách dělo, jde opravdu jen těžko vyjádřit s odstupem. Jeptišky zavedly naprosto zvrhlý systém, jenž obsahoval jak fyzické, tak psychické násilí, ponižování, týrání hladem, a dokonce sexuální zneužívání. To vše pod hlavičkou církve a s přivřením oka státu.

Novým chovankám bylo odebráno jméno a vyholena hlava. Následně se musely zapojit do každodenní fyzické dřiny v prádelnách. Šest dní v týdnu dostávaly dívky rány páskem přes záda nebo přes zkřehlé ruce. Nesměly spolu promluvit ani slovo. Mohly se jen modlit.

Marina Gamboldová, jedna z „padlých žen“, která skončila v prádelnách, vzpomíná:

„Stoupala jsem po schodech. Vyšla sestra a řekla mi, že se od této chvíle jmenuji Fidelma. V prádelně jsem pracovala od rána do večera. Byla jsem strašlivě hladová. Každý den jsem dostala k snídani jenom namazaný chleba.“ 

Hladem však rozhodně netrpěli v prádelnách všichni. „Sestry měly televizi. Měly své snídaně, obědy, své čaje a večeře,“ popisuje Trevor Heaney, jenž pracoval v Prádelně Dobrého pastýře jako údržbář.

Marina také vzpomíná, jak jednou rozbila hrníček a jedna z řádových sester, jíž dívky přezdívaly Hitler, se rozhodla, že ji naučí opatrnosti. „Uvázala mi na tři dny kolem krku řetěz a musela jsem jíst z podlahy. Pak jsem si musela kleknout na kolena a odříkat: ,Prosím Všemohoucího Boha o odpuštění, Panu Marii o milost a své nejbližší o odpuštění za špatný příklad, který jsem jim dala.‘“

„Na zádech mám pořád stopy po bití,“ mluví o jiné sadistické jeptišce Maureen Sullivanová, „její pomocnice vás držely vleže, zatímco ona vás bila velkým páskem. Bylo mi jedenáct.“

„Zatímco my jsme byly o čaji, chlebu a škvarkách, ony se měly dobře. Pamatuji si, jak nás mučily tím, že když jsme byly všechny hladové, cítily jsme vůni hovězí pečeně a vařeného kuřete, která se nesla z místnosti, kde jeptišky jedly. Byl to způsob, jak nás ponížit, urazit,“ říká Maureen Sullivanová.

Jeptišky měly jasný cíl. Připravovaly nešťastnice, jež se jim dostaly do rukou, o integritu, osobnost, důstojnost a vlastně o život. Minimálně u 988 žen, jejichž hroby byly nalezeny kolem prádelen, se jim to podařilo doslova.

Ostatky v septiku a náhodně nalezené hromadné hroby

Existence azylů byla málo známa až do roku 1993, kdy sestry Panny Marie Milosrdné prodaly po neúspěšných burzovních operacích svůj klášterní pozemek v Dublinu. Obsahoval však masový hrob, v němž byly pozůstatky 133 chovanek. O náklady na likvidaci hrobu se podělily sestry s developerem, takže exhumaci nebylo možné utajit. Později bylo nalezeno ještě dalších neevidovaných 22 těl.

Řádové sestry neměly nejmenší slitování ani s dětmi, jež přišly v prádelnách na svět. Kvůli tomu, že se narodily „padlým ženám“, jim odepřely i pohřeb a končily v septiku, který byl přeměněn v hromadný hrob. Právě v něm byly objeveny v roce 1975 ostatky dětí, když se pod dvěma chlapci, kteří si na místě hráli, propadl beton nad jímkou. 

Svět se dozvídá detaily z Magdaleniných prádelen

V únoru 2013 irský premiér Enda Kenny vyjádřil lítost nad minulostí žen, jež v Magdaleniných prádelnách trpěly násilím a zneužíváním. Tyto instituce podle něj reprezentují „kruté a nekompromisní časy Irska“. Otrocké podmínky, za nichž pracovaly zadarmo od rána do večera, poodhalila zpráva speciální vyšetřovací komise. Premiér také uznal, že 2124 žen bylo v církevních zařízeních uvězněno na základě rozhodnutí státní správy.

Fakt, že vláda o existenci Magdaleniných prádelen, kde žily ženy v podstatě v otroctví, věděla, je z dnešního pohledu, kdy se odhalují zrůdnosti, které se děly, naprosto neuvěřitelný. Důkazy jsou všeříkající.

Prádelny byly velmi výnosné. Bodejť by ne, vždyť církev ženám nic neplatila a jeptišky mohly stanovit pro hotely a nemocnice, pro něž také jejich chovanky praly a žehlily, naprosto nekonkurenční ceny. Celá věc se probírala v parlamentu, a vláda proto nemůže popřít to, že o celé situaci dlouhé roky velmi dobře věděla.

Život žen v krutých podmínkách Magdaleniných prádelen poodhalil v roce 2002 film Petera Mullana Padlé ženy (The Magdalene Sisters). „Nejotřesnější vzpomínky jsem ve filmu neoživil, bál jsem se, že by byly pro diváka příliš odpudivé,“ uvedl režisér. Realita byla tisíckrát horší, potvrzovaly při uvedení filmu ženy, které internaci přežily. Přesto drsný popis praktik, k nimž v prádelnách běžně docházelo, naprosto šokoval veřejnost.

 

360p 240p
Trailer Padlé ženy

Osmnáct měsíců strávila v dublinské prádelně zpěvačka Sinéad O’Connorová, která sem byla ve věku 15 let umístěna za záškoláctví a krádeže. Drastická zkušenost z útulku byla jednou z příčin jejích otevřeně protikatolických postojů.

Závěrem všeříkající a velmi silná slova Mary Norrisové, jež také prošla zkušeností s tvrdou dřinou v jedné z osmi prádelen rozesetých po celém Irsku.

„Když už církev řekne litujeme, znamená to: Litujeme, že se na to přišlo.“

Reportáž připravila redakce Reflex.cz

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744